CHYBĚJÍCÍ ČLÁNEK

Název tohoto článku jsem si nevybrala náhodou. Koresponduje nejen s kurzem Chybějící článek, pořádaným Porozuměním mysli, ke kterému se můžete zdarma přidat od 4. 2. 2026 do 29. 4. 2026 po dobu 13 týdnů, ale také s knihou Chybějící článek od Sydneyho Bankse, která je základním kamenem pro celý kurz. A pak – blížíme se do finále – s její první kapitolou, od které jsme se v 1. lekci odrazili.

(Záznam je k dispozici v klubu. Více informací k členství je zde.)

Základním kamenem není proto, že by v ní byly moudré informace, které si máte někam napsat, ale proto, že Sydney Banks byl tím, kdo prvně pojmenoval náš život pomocí metafory 3 principů – Mysli, Vědomí a Myšlenky – a poukazuje na moudrost v nás a na nehledání odpovědí v tom, co už bylo vytvořené, což nazval iluzí.

Protože dal knize (o které se Katka Fišerová zmínila jako o Bibli 3 principů) název The Missing link, domnívám se, že mnohé z nás, nejen mě, hned napadlo: „Co je to ten chybějící článek?“ – pro uspokojení hladového intelektu, který tu odpověď MUSÍ znát.

Kdysi dávno jsem si myslela, že je to myšlenka. Pak jsem si říkala: „Aha, tak to není ta myšlenka, která chybí, ale ta, která přebývá.“ A ještě později jsem začala mít podezření, že myslí vhled…

Je jedno, co tím vším Sydney myslel. Důležité je, co přichází při čtení knihy nám.
Je jedno, co říkají Katka s Martinem v tomto prvním díle. To podstatné je, co k nám přijde nikoli ve slovech, ale mezi řádky, mezi slovy.
Protože slov se chytá intelekt, ale pocit, který přichází ve slovech, a vhledy, které se objevují, když je vnímáme spíše jako hudbu v pozadí, to náš intelekt přečíst neumí.

Katka četla 1. kapitolu a mohla bych si jako běžný smrtelník zapsat chytré věty a mít je jako „citáty“ nebo fakta. Nebo přemýšlet o tom, co tím chtěl říci, případně souhlasit či nesouhlasit. Ale to vše mě bude pořád držet v mém vlastním myšlení.

A právě tady jsem si vzpomněla na jeden příběh.

Dříve (a ti, co mě znají, to potvrdí), jsem si na všechny akce nosila zápisník a zapisovala si. Teď už ho nenosím. Plné řádky v zápisníku nikdy nenahradí prožitek transformativní přítomnosti.

Rozdílu jsem si všimla, když na dva dny do ČR přijela naše kolegyně, zahraniční koučka a mentorka – dnes už prezidentka světové komunity 3P Natasha Swerdloff – a my jsme s ní ve skupince strávili dva dny.

První den jsem hltala, co říká, a psala si, co mi tužka stačila.
Večer jsem jela domů a došlo mi, že mi vlastně nic nového nepřišlo. Hlavně že mám plno zápisků. Ale to byla přesně ta prázdná teorie.

Druhý den jsem nechala zápisník doma. A došlo mi to, co mi dojít mělo. A tady přišel ten okamžik, kdy jsem si přestala psát poznámky a začala chodit vhledům naproti – být otevřená tomu, aby se mnou moudrost mohla mluvit. Jazykem, kterému rozumím právě já.

Zachytila jsem v knize pár zajímavých momentů, kdy jsem se něčeho dotkla.

Např., když Martin během vysílání řekl, že třeba kniha nemusí být pro nás. A mně přišlo na mysl, že by bylo zajímavé, co by vzniklo, kdyby každý zachytil, co nám při čtení přichází a napsal svou:-).

Jinak se mnou hodně rezonovaly tyto řádky, na které bych se chtěla podívat víc – ne přemýšlet o tom, jak to asi myslel, ale do sebe, co tam vidím:

„Spirituální energie všech věcí, ať už v podobě formy nebo bez formy…“

Věta pokračuje, ale já chci jen poukázat na ten fakt, že spiritualita je všude. I ve světě bez formy, i ve světě formy. Tedy i tam, kde není zřetelná, kde zůstává naším očím skryta. Ale to, že není vidět, neznamená, že tam není – jen v jiné formě.

My se drtivou většinu života díváme na to, co už je vytvořeno – na svět formy – místo toho, abychom se dívali na to, co tvoří. Na tu sílu, skrze kterou tvoří. Na ten „princip“ tvořivosti. Na ten fakt, že tvoří – a nechat v sobě vzbuzovat zvědavost, odkud se tvoří. Co je to za sílu. Hledáme ve světě formy odpovědi (v tom, co už známe, nebo co zná někdo jiný) – místo toho, abychom si je nechali přijít ze stejného místa, které neumíme ani popsat, jak ohromnou sílu má.

Syd také mluví o tom, že od chvíle, co přijdeme na svět, jsme ve světě formy zvané život a prožíváme život skrze naše myšlenky.

A tady mi krásně nahrává další kousek této kapitoly:

„Božská energie přechází z beztvarého do formy a pak jsme jako lidské bytosti diváky a zároveň účastníky tohoto spirituálního divadla zvaného život.“

Co mě na tom zaujalo, bylo právě to, že jsme zároveň diváky a zároveň účastníky. Že to naše božství je zakořeněné právě v tom, že prožíváme život skrze myšlenku, ale častokrát nevidíme to, že nám náš intelekt něco „upeče“ a my jsme aktuálně na jevišti. Jenže to krásné na tom je, že umíme být zároveň i divákem – protože naše vědomí má tu moc si toho všimnout.

A tady mě napadl další krátký příběh:

Je to pár měsíců zpět, co jsem měla transformativní rozhovor s kolegou koučem tří principů, a ještě teď se slyším říkat, jak nemám čas na svůj projekt, protože dělám na projektech druhých (ale když se mě zeptal, co bych chtěla škrtnout, věděla jsem, že nic). Pointa příběhu je ale v tom, co se stalo chvíli poté.

Po koučinku jsme měli vysílání a během něj mi přišla zpráva, ze které vyplynulo, že asi budu mít o hodně míň práce. Neumíte si představit tu paniku, která se mě zmocnila, protože já přece nechci méně práce. A v tu chvíli se to stalo: VŠIMLA JSEM SI TOHO.

A to je ten úžasný dar – že máme možnost si všimnout, že jsme se ocitli na jevišti a už nesedíme v hledišti. Možná se to stalo právě proto, že to bylo cca v rozmezí 30 minut. Proto jsem si všimla, že to byla stejná malá mysl, která mě nejprve popíchla, abych byla naštvaná, protože toho mám hodně, a vzápětí to byla zase ona, která si trhala vlasy, jak bude málo práce. A pak se tam objevilo to něco hlubšího a klidnějšího, co si toho všimlo a zároveň mě na tu situaci upozornilo, abych si všimla i toho.

Věřte, že na to nejsme sami. Máme moudrost uvnitř sebe. Buďte v důvěře, že ji máte, a dovolte jí, aby se vás všemi možnými způsoby dotýkala. Protože jedině tak si všimnete, že se na vás snaží mluvit neustále – a to jazykem, kterému rozumíte. Jen možná ne tak hlasitě a urputně, jak byste od moudrosti očekávali.