
„Vezměte si papír a tužku. Dejte si čas na to, abyste nechali svou moudrost, aby vám napsala pár slov o tom, co o ní teď víte, jestli se na ni můžete spolehnout. Těch pár vět, které byste si možná chtěli přečíst v momentě, až nebudete v této energii a náladě, jako jsme teď… Zkuste si napsat pár slov o tom, co jste uviděli, o té cestě k sobě, o tom, kdo jste, o své moudrosti… Co byste chtěli číst, co největšího a nejbáječnějšího jste viděli o životě, co víte, že by vám sakra přišlo vhod v momentě, kdy budete hledat pevnou půdu pod nohama. Nemůžete to napsat špatně, je to vaše moudrost – ne vy.“
To bylo zadání úkolu v posledním dílu bezplatného programu Moudrost v sobě z úst Katky Fišerové.
Asi to tak osud chtěl, že jsem nebyla na vysílání online a vše jsem poslouchala až ze záznamu. Bylo to nádherné vysílání – zaznělo tolik moudrosti.
Ukázka z vysílání:
Tentokrát si tedy dovolím použít některé dopisy účastníků, které zazněly v této poslední nahrávce. Proč? Protože chvíli předtím, než Katka řekla něco nahlas, přišlo mi na mysl totéž…
„Měli jste občas pocit, jako by ta cizí moudrost opisovala od té vaší? Že máte pocit: ‚To je ono‘ – jako by to psala i vám. Moudrost se dotýká všech.“
Přesně. Cítím vděčnost za moudrost, kterou jsme dostali darem. A je tam, pod vším tím nánosem našeho osobního myšlení. Sdílení přichází z moudrosti – je k nám laskavá a pravdivá. Dotýká se všech.
„Dřív jsem si nezapínala ani kameru a nemluvila jsem a teďka jdu do toho,“ zaznělo v úvodu, než účastnice Gábina přečetla dopis…
„Jsi skvělá, úžasná osoba, věř své vlastní moudrosti uvnitř a srdci a ne hlavě, která tě přepadává myšlenkami a starými vzorci. Nech se vést a věř, že vždy vše dopadne, jak má. Klidně si věci plánuj, ale nelpi na tom – prostě to může být i jinak. Když ti hlava dává myšlenky, tak hlavičku polituj, že je tam dává, protože tě tím chrání. Ale ty už v srdci víš, jak to je. Už jsi se přesvědčila, že nenaplánuješ do detailu vše nikdy – ale tak to je, možná to dopadne i líp. Nech plout sebe i dítě a život bude lehčí, hezčí, dítě bude v klidu. Dej jemu i sobě volnost od své hlavy a svých strachů, které tě limitují. Nikdy nic nedoorganizuješ dopodrobna, nikdo to neocení – hlavně si vždy připomeň, že jsi z toho vysílená. Nestrachuj se, protože vše vždy dopadne, jak má. Nestrachuj se myšlenek, je to jen tvé myšlení z hlavy.“
„Zpomal na rychlost života. Spěchej pomalu.“ přišlo Jindřišce, absolventce jednoho z předchozích ročníků Akademie Transformativního Koučinku.
„Přestaň tolik přemýšlet, nech se vést svou intuicí, žij tady v přítomnosti, užívej si ten život, žij ho jednoduše, neřeš blbosti,“ sdílel Drahoš, budoucí student letošního ročníku Akademie Umění Žít.
Můžete se nechat vést moudrostí a napsat si svůj vlastní dopis, nebo si přečíst vzkazy od ostatních, protože mluví i k nám.
„Moudrost je jen jedna – a proto se dotýká nás všech. Když někdo něco řekne, je to ze stále stejného prostoru, jen jinak zabarvené,“ neřekla bych to lépe než Ivka, také absolventka naší Akademie – jen jinými slovy.
A pokud právě teď čtete tyto řádky, znamená to, že jsme spolu v tom stejném prostoru. Možná už i slyšíte to jasné volání, které vám napovídá, že je čas zarezervovat si svůj hovor s Kat a vydat se s námi na cestu.
Staňte se studentem letošní Akademie Transformativního Koučinku nebo Akademie Umění Žít. Začínáme v říjnu.