JE TŘEBA SE ČERTA BÁT?

O víkendu jsem si povídala s mamkou a nějak jsme se dotkly “čertovské tématiky”. Protože mi nedávno došla jedna souvislost s třemi principy, na jejichž existenci poukazuje komunita Porozumění mysli, chtěla bych ti o tom říct více. 

Vyprávěla mi, že její šéfová má 3 kluky, jednoho staršího a pak dvojčata do druhé třídy a že takhle jednou stála kousek od nich a viděla, jak ten jeden malým kamínkem škrábe auto jeho maminky. Moje mamka na něj hned houkla: “Že já to řeknu čertovi??? On má za chvíli volat!” V tu chvíli kolegyni čirou náhodou zazvonil telefon. Taková “náhoda”. Malej hned vyvalil oči, začal šílet a v panice utíkal za svou maminkou, od které se dobrou hodinu nevzdálil ani na krok. Dopadlo to tak, že moji mamku pak šéfová s úsměvem poprosila, ať už to příště nedělá, že zrovna tenhle má z čertů úplné záchvaty.

A mně došlo, že to jsme přesně my, když to, co se nám děje v životě, bereme příliš vážně. 

Vnímám 3 “čertovské fáze”

• Když jsme malí, věříme na čerta.
• Pak najednou začneme poznávat bačkory svých tatínků a pomalu tušíme, že tu na nás někdo šije nějakou čertovinu.
• Nakonec přijde den, kdy se dozvíme, že žádný čert není a děsně se nám uleví. Proč? Protože se tím všechno mění :-).

Jak to souvisí s třemi principy a naším životem? Naprosto.

Když se nám něco stane, situace se nám zdají častokrát hodně těžké. A nemůže to být jinak – když se na ně díváme svým pohledem. Neustále dokola vytahujeme jedno a to samé, s každým o tom, co se nám stalo, mluvíme, a s každou další “kopií” našeho vyprávění, je nám hůř a hůř. Místo toho, abychom se z toho vypovídali a ulevilo se nám, je nám permanentně špatně.

Čím to? Je to jednoduché.

Jdeme totiž špatným směrem – náš těžký příběh si dokola připomínáme. Máme kolem toho spoustu myšlenek, pocitů a emocí. 

• Místo toho, aby myšlenka zmizela, tak rychle, jak se objevila, přiživujeme ji. 
• Místo toho, abychom se hrabali ven, více a více se zahrabáváme hlouběji do našeho těžkého příběhu.
• Místo toho, abychom se podívali z nadhledu a měli šanci vidět něco nového, nejsme schopni si ani na malou chvíli poodstoupit. 

Co kdyby existovaly v našich životních situacích stejné tři fáze, přesně jako je to s tím čertem?

1.fáze – čert existuje (moje těžká situace – z mého úhlu pohledu).

2.fáze – co když čert možná neexistuje? (tato situace – z jiného úhlu pohledu).

3. fáze – čert neexistuje (pohled na situaci – situace se pouze stala, ale dnes ještě nevím, kam povede, ani proč se to děje).

Co by tento pohled změnil ve tvém životě nebo v životě tvých blízkých? Budu ráda, když se podělíš do komentáře pod článkem.

Předem děkuju za sdílení,
Míša