MARKETING A ÚSPĚCH

Celé středeční vysílání kurzu Úspěch bez stresu se dotýkalo pojmů jako konverzace, propojení a role. Celá tenká neviditelná linka se týkala marketingu z pohledu Tří principů. 

Kat marketingu dala hezký úvod:
„Je to cizí slovo, neustále se ho učíme, proto si myslím, že mnoho lidí k němu má takový odtažitý vztah nebo přístup – jestli to vůbec můžeme nazvat vztahem 😉. Ale i vášnivá nenávist je vztah. Tak doufám, že se to dnes trochu posune k tomu, že budete víc v pohodě.

Marketingem myslíme to, že o sobě dáváme vědět na trhu. Děláme to proto, abychom byli úspěšní – např. v prodeji, komunikaci, propagaci. Ať už máme nějaký spolek nebo krásnou myšlenku – třeba jako v Porozumění mysli, kde bychom rádi pomohli tvořit Šťastnější Česko a Slovensko. Takže marketing se hodí i na ty bohulibé činnosti, nejen když potřebujete prodat něco, co je stejně neprodejné.“ 

Když se řekne marketing, hledáme poučky v knihách nebo kurzech, jak ho dělat – jak dělat „TEN marketing“. Jenže když něco obyčejného, lidského – jako dát vědět o sobě, o svém poselství a formě, jakou ho sdílíme – dostane tak zvučné jméno jako MARKETING, začneme se ho bát.

Čeho se tedy vlastně bojíme? Jsou to naše myšlenky, které se za tím slovem schovávají: neznalost pojmu, nevědomost v oboru, strach ze selhání, strach z odmítnutí, stres z možného neúspěchu, časový tlak atd.

Ale já jsem z Katiných úst ani jednou nezaslechla nic, čeho bych se měla bát 🙏. Za celý večer jsem nepocítila ani náznak strachu, tlaku či stresu. Mluvila o tom, že máme dát vědět, co děláme a jakým způsobem – během konverzace s lidmi.
O autenticitě – kde se nachází ta opravdová.
O propojení s druhým člověkem – kdy zahlédneme jiskru toho druhého (krásně poukázala na „jednotu se dvěma páry očí“).
O rolích, které se snažíme hrát, protože si myslíme, že musíme.
O porozumění.

Žádné poučky.
Žádný nátlak.
Žádný stres.

Jen příjemný zážitek a spousta Pravdy.

✨„Jestliže se směrem ven prezentujeme svou ‚rolí‘ a přitom chceme navázat propojení, které je esenciální k tomu, abychom obchod jakéhokoli druhu uzavřeli, tak jsme nepochopili, jak funguje marketing a jak funguje život. Když nepochopíme, jak funguje marketing, tak se ještě nic neděje – může se stát, že marketingově nebudeme úspěšní. Ve chvíli, kdy nepochopíme, jak funguje život, tak je to tragické.
Ale – naštěstí máte Porozumění mysli a naše Akademie: Akademii Umění Žít a Akademii Transformativního Koučinku pro profesionály.“ 😊

Kat Černá

Vybavila jsem si kolegu Roberta na jedné z předešlých Akademií Transformativního Koučinku, kdy se nechal koučovat od našeho úžasného hosta Natashy Swerdloff – koučky, mentorky a prezidentky světové komunity Tří principů – a bavili se o rolích. Když mi ta myšlenka přišla, došlo mi, že když vám poskytneme celý transformativní rozhovor, tak uvidíte konverzaci o rolích a propojení v přímém rozhovoru.

A tady je video i textová podoba, užij si pozorování transformativního koučinku:

Robert: Přišel jsem do Akademie, protože jsem něco hledal a stále hledám – dobrý pocit, schopnost uvolnit se a užívat si život, ale pořád ještě hledám. Možná to je ten důvod. Vypadá to, jako by bylo něco, co mi brání se uvolnit. Způsob, kterým jsem žil – a stále tomu věřím – je, že když něco chceme, musíme pro to něco udělat, když to necháme, stane se to nejhorší.
Jsou čím dál častější okamžiky, kdy nepřemýšlím a užívám si. Ale většinu času jako bych se něčeho držel a díval kolem, hledal nebezpečí.
A můj cíl je pořád stejný – užívat si života.

Natasha: Jaký by byl nejlepší výsledek této konverzace?

Robert: Zbavit se toho, co mě drží zpět, nebo abych uviděl, že tomu nemusím věřit.

Natasha: (smích) Tak to jsme skoro hotovi :-).
Je to naprosto normální. Jsme vychováváni v kultuře, že musíme něčeho dosáhnout, abychom byli šťastní. Máme to tak všichni, je to kulturní lež. I já to tak měla. Ale stane se, že o ničem nepřemýšlíš a užíváš si život. Řekni mi o nějakém příkladu.

Robert: Většinou, když jsem v přírodě.

Natasha: Tak co se stane s tím přemýšlením, že “musím něčeho dosáhnout”, když jsi v přírodě?

Robert: Prostě tam najednou není. To je kouzlo…
Nejspíš je to tím, že tam není příliš mnoho lidí? Cítím napětí, když jsem blízko u lidí. Buď proto, že si myslím, že mě soudí, nebo na sebe beru odpovědnost za to, jak oni se cítí.

Natasha: To je také celkem normální. To, co slyším, je, že když jsi s jinými lidmi, jako by sis vyráběl z kartonu ještě jednoho Roberta, abys ho mohl držet a každému ten karton ukazuješ. Je to jen metafora.
Ten problém je s vyříznutým Robertem (podívej, jak ho držím) – je to tvrdá dřina. Jak může být jednoduché být šťastný, když takhle tvrdě pracuji? Co by se stalo, kdybys neměl potřebu tohle dělat? Co bychom viděli?

Robert: Možná bychom viděli mě a ne ten kus krabice.

Natasha: Tak co bychom viděli?

Robert: Nevím.

Natasha: Možná lidskou bytost, jakou jsem já? Nikdy si nejsem ničím jistá, někdy jsem si naprosto jistá, někdy jsem smutná, někdy šťastná – tomu se říká, že jsme lidští. Když si ostatní budou myslet, že jsem superžena, dosáhnout toho je opravdu práce. Být sama sebou je jednodušší, a pak můžu být kdekoliv – s lidmi, v přírodě – a být v relaxaci.
Co v tom slyšíš?

Robert: Myslím, že někdy jsem uvolněný i s lidmi. Když cítím napětí, věřím, že se něco děje.

Natasha: Ano, už se blížíš. Tak když se cítíš napjatý, tak to vychází z toho, v co věříš. Co je např. to myšlení, které tě dostane do té tenze? Že tě někdo soudí, jsi říkal?

Robert: Ano. A výsledkem toho souzení je, že se jim nebudu líbit, že mě nebudou mít rádi. 

Natasha: To je tak základní pro nás lidské bytosti. Bojíme se, děsíme se toho, že nás někdo nebude mít rád nebo milovat. Ale nejsme pizza – ne každý nás bude milovat. Je to prostě tak.
Kolik času myslíš, že strávíš tím, jestli tě ostatní lidi nemají rádi? 10, 20, 30, 50%? Kolik % přemýšlení z toho celého přemýšlení tím strávíš?

Robert: Možná ne specificky v tomhle myšlení, že mě někdo nemá rád, ale v tom napětí třeba 70 – 80 %.

Natasha: Kdybys měl rozpětí 100 % a ze 70 – 80 % bys strávil tady na tom, tak 20 – 30 % ti zbyde na to, abys pracoval, žil… Kde se poděje to štěstí?

Robert: Není tam místo na něj.

Natasha: Není tam moc prostoru pro to.
Kdyby každá osoba strávila 70 – 80 % času přemýšlením, jestli je vůbec někdo má rád, kolik myslíš, že by jim zbylo prostoru na to, aby přemýšleli o tom, jestli mají rádi tebe?

Robert: Nemají, ale také nemají čas na to, aby někoho milovali.

Natasha: Co si myslíš, že by se stalo, kdybys měl těch 70 – 80 % rozpětí navíc?

Robert: Myslím, že by tam byl aspoň nějaký čas na to užívat si života :-).

Natasha: Jaký je to pocit, kdybys měl pustit karton (image) “Roberta”, který držíš v rukou?

Robert: Nechat to být – to je těžké až děsivé. Ale poté, co bych to udělal, by to bylo skvělé.

Natasha: Tak jestliže se s tebou potkám a říkám: „Wau, toho miluju“ – koho vlastně miluju? Nejspíš ten obrázek, co jsem vytvořila. Takže já mám možná taky jeden karton a pak ty dva kusy kartonu můžou mít vztah. Ale za tím kartonem se já cítím osamocená, protože se nemůžu propojit s nějakým obrázkem. Já bych se ráda propojila s další lidskou bytostí.
Když to necháš být – ten obrázek, tu image – co by to umožnilo, kdyby ti ostatní ukazovali – v práci, ve vztazích?

Robert: Když jsou ve vztahu s tou kartonovou postavičkou nebo s tou, kterou si oni o mně vytvořili, tak pro ně by se nezměnilo nic. Ale co jsem uviděl, je – ať už oni nebo já jsme ve vztahu nebo v lásce s tím kartonem, nebo prostě jen jsme – a ten vztah se bude odehrávat na úplně jiné úrovni.

Natasha: Už jsi to zkusil?

Robert: Já nevím? Možná.

Natasha: Jaký myslíš, že by to byl pocit, když se dva lidé propojí bez tohoto mezistupně? 

Robert: Hledám nějaké lepší slovo než “pěkné” – klid, láskyplnost, otevřenost (ale ne ve smyslu, že něco otevírám, ale ve smyslu, že tam nejsou žádné bariéry).

Natasha: To popisuješ lásku – bez hranic – žádné předstírání, žádné hodnocení.

Robert: Líbí se mi ta metafora s tím kartonem. Když přemýšlím o sobě, tak přemýšlím o tom kartonu. Jako kdybych šel k zrcadlu, ale díval se na odraz té krabice. Takže kdyby to zmizelo, tak myslím, že bych mohl být mnohem víc v tom lehkém prostoru – sám se sebou a se vším, prostě tam jen být.

Natasha: Co myslíš, že by to udělalo pro to štěstí, které hledáš?

Robert: Myslím, že už bych nemusel nic hledat, prostě bych to jen cítil.

Natasha: Ano, je to přesně tady a v tuhle chvíli.
A mám pro tebe jedno tajemství. Když jdeš do společnosti, vědí, jestli k nim přichází ten Robert vyřezaný z kartonu, nebo jestli je to opravdová lidská bytost. Každý člověk preferuje toho skutečného člověka – takže být tím, kdo jsi, autentický. Říkat si: „Já také dělám chyby.“ To dovoluje ostatním přemýšlet o tom tak, že ani oni nemusí být dokonalí. Já se taky nemusím předvádět v práci vyřezaným kartonem před sebou.
Takže když každý odhodí svůj karton, odhodí také 70 – 80 % přemýšlení, co si o nich lidé myslí. Co si myslíš, že to udělá s jejich efektivitou a schopností řešit skutečné problémy?

Robert: Jako minimum mají aspoň uvolněnou kapacitu, aby něco dělali. Ale možná můžou získat přístup ještě k něčemu víc. To je taky to, co bych rád prožil. Ale těžké je to prožívat, když tam žádný prostor není.

Natasha: Co tam teď vidíš? Změnilo se něco? Je tam něco nového, jak na to pohlížíš?

Robert: To pro mě bylo opravdu zajímavé. Ať už nesu jakoukoli postavu vyřezanou z kartonu, tak oni ve skutečnosti vidí jejich vlastní postavičku vyřezanou z kartonu. Takže je úplně zbytečné si vytvářet nějakou tu svoji, protože já jsem ve skutečnosti jediný, kdo ji vidí.

Natasha: Kde je štěstí právě teď?

Robert: Jenom tam je. A vidím podobnost s mým přístupem k životu obecně. Jakože mám vyřezanou verzi toho, jak ten život je, ale je to jenom to, jak já si to představuju, nemá to nic společného s tím, jaký ten život doopravdy je.

Natasha: Přesně tak. Cokoliv si vymyslíme, má svoje limity. Nedokážeš si ani představit, jak nádherný život může být.
Takže když si vymyslíš, jak by měl vypadat, jakoby si zužuješ ten svůj rozsah. Život má s tebou mnohem větší plány, než si umíš představit.

Natasha: Pamatuješ si, co byla první věc po tom, co jsem byla dneska představena Martinem? Řekla jsem, že jsem obyčejná. Proč myslíš, že bych to řekla?

Robert: Možná proto, aby nehledali ostatní tu odpověď v tobě?

Natasha: Ano, je to v každém jednom z vás. Jsem prostě jen běžná holka jako všichni ostatní, nejsem žádný kus kartonu. Nemůžu lidi zastavit, aby si o mně dělali své obrázky, ale já vím, kdo já jsem. A ty to můžeš cítit, když nic nepředstírám, a pak můžeme mít opravdový vztah, můžeme pociťovat opravdovou lásku, což je jednota bez hodnocení a bez hranic. A to je opravdové propojení. 

A lidé tady po tom žízní. Společnosti tady po tom prahnou. Oni jsou unavení z dobře vypadajících konzultantů z kartonu ve správných oblecích, kteří říkají správná slova. Všichni baží po autenticitě, opravdovosti. Je to takové nové paradigma, které máme v byznysu – odhodit kartony / image a prostě být sami sebou, a tím pádem být všichni stejní.

Natasha: Když jsme začali tuto konverzaci, chtěl jsi vědět, co tě zastavuje ve tvém štěstí. Co ohledně toho vidíš teď?

Robert: Ve vztazích s lidmi? Že trávím čas tím, že se snažím vytvořit tu image z kartonu, kterou vlastně nikdo nevidí. Že pak tam není žádný prostor pro skutečný vztah.

A s životem je to podobné. Že se snažím přijít na to, jak vypadá ta krabicová verze života a jak by měla. Ale ve skutečnosti je to krásná metafora, protože to vytváří překážku, přes kterou nevidíme ten skutečný život. Ano. Pojďme netrávit čas vytvářením té krabicové verze, pojďme být v dotyku a v propojení s tím, co tam opravdu je.

Natasha: Je to mnohem jednodušší, než si myslíš, viď?

Robert: Děkuji.

Natasha: Děkuji.

✨

Není krásnějšího okamžiku než transformativní rozhovor – prostor, ve kterém se oba potkáme. Čas, kdy se ten na druhé straně probudí.
Pokud to v tobě něco zanechalo, těšíme se na tebe na Akademii Umění Žít nebo na Akademii Transformativního Koučinku – zejména pokud v sobě cítíš volání stát se transformativním koučem a mít skutečný dopad na druhé.

A nyní se ještě chvíli vraťme zpět k marketingu – k tématu, kterého se Kat dotýkala během svého vysílání – z místa lásky, klidu a porozumění.

Co když právě tohle, co jsi četl/a (viděl/a), je opravdový marketing?
Co když stačí být s lidmi v přítomnosti, naslouchat tomu, co je trápí, a poukazovat směrem k Pravdě, aby měli možnost něco si uvědomit, něčeho si všimnout?
Co když je důležité si všimnout i toho, co ten člověk nedokáže vyjádřit slovy, ale je tam, je v prostoru?
Co když tohle vážně stačí?
Co když právě tohle má opravdový dopad na životy lidí?

A tady ještě pár zajímavých citátů, které by v tobě mohly něco na závěr zanechat…

✨„Platí, že lidé nám důvěřují s tím, jestli u nás mají něco koupit, nebo nám svěřit svůj čas, svou energii, jen ve chvíli, kdy nás dobře poznají. A čím lépe nás znají, tím více času jsou s námi ochotni být.“

✨„Ve chvíli, kdy je komunikace jednostranná, tak ani to propojení není s kým mít.“

✨„Nejlepším marketingem je za mě doporučení – někdo druhý to propojení udělá za nás. Během konverzace naslouchá a slyší srdcem, že to, co potřebuje, jste vy.“

✨„Pokud můžete (jenom trošku) v tom, čeho chcete dosáhnout, využít doporučení, tak je to ta nejlépe investovaná energie z vaší strany. Ten zbytek udělá někdo jiný a vy zase můžete jen děkovat.“

✨„Žádný obchod se nikdy neuzavřel mimo konverzaci. A velké obchody se uzavírají v rozhovorech, které jsou opravdu silné, mocné, mají hloubku. Nic menšího lidi nepřiměje, aby investovali svou energii, než konverzace.“

✨„Konverzace je důležitá právě proto, abychom zjistili, co má ten člověk za slovy.“

✨„Jak je možné, že nás zastavuje strach – emoce, která nám říká: ‚Nedělej to, zastav se, co si o tobě budou myslet‘ a tak podobně, když víme, že to nejdůležitější, co musíme vždy udělat, pokud se chceme s někým pobavit, něco nabídnout, něco ukázat, k něčemu přesvědčit, je právě konverzace.“

✨„Víme, že my bychom do ničeho bez vlastní zkušenosti nešli, to rozum nebere v tu chvíli – a přesto je to rozum, který nám říká: ‚Nechoďte tam.‘ V takovou chvíli je dobré vědět, že se nám zakaluje mysl a neměli bychom to, co nám říká, brát jako naši navigaci životem – tím, co máte nebo nemáte dělat – a vracet se zpátky k selskému rozumu.“

✨„NE neznamená NE na furt. Ale znamená to, že nás potřebuje lépe poznat. Může to být NE i potom, dokud nezaslechnou něco pro ně hlubšího.“

✨„Když nasloucháme, lidé nám dovolí, abychom je viděli.“

Kat Černá

Tímto směrem učíme naše studenty Akademie porozumět marketingu, prodeji, penězům, nabídce, tvoření a podnikání bez úsilí, sebevědomí, úspěchu, autenticitě, prokrastinaci apod.

Ukazujeme směrem k Pravdě, k pravé podstatě – kde leží odpověď na Úspěch bez stresu.