NEJSEM BŮH, CO JÁ S TÍM…

V sobotu ráno, když jsem doma, mívám takový rituál – jdu si do místního krámku koupit houstičky a výbornou Píseckou šunku ke snídani. Tentokrát jsem otevřela dveře krámku a nebyla jsem tam sama. U pultu stáli 2 lidé (jedna žena a jeden místní opilec, jehož ranní nákup byl cigarety a pivo) a prodavačka. Zaujal mě ale jejich rozhovor. Žena mu říkala, že dneska bude strašné vedro a ptala se ho, jestli mu to nevadí. On na to odpověděl: “Nejsem Bůh, co já s tím.”

A v tom mi to došlo (jen jsem to neřekla nahlas, samozřejmě) – To je důvod, proč chlastáš, dal jsi Bohovi “formu” a myslíš si, že nejsi Bůh. Tím sis pos… život! Pamatuju si ho jako malá holka, byl to normální a vtipný kluk, tak o 10 let starší. A dneska? Vidím, jak se cestou ztratil…

Koncem června jsem psala článek O myšlence (Nejde o obsah, ale o sílu). Co z toho vyplývá? Kde vidím souvislost? Uvěřil, že není Bůh.

Ať to nezní praštěně, jdu to ještě trochu rozebrat. 

Na Akademii PRO profesionály a lídry 2022/2023 byla na posledním pětidenním osobním setkání hostem Natasha Swerdloff, dánská koučka a mentorka, která napsala knihu Coming Home spolu s Dickenem Bettingerem. V Čechách byla díky Porozumění mysli z.s. přeložena do českého jazyka pod názvem Návrat domů. Byla pro mě velkým zlomem v mé koučovací kariéře, došlo mi něco velmi hlubokého. Dalo by se říci, že svůj koučink rozděluji před Natashou a po ní. Kdo nastoupí do 4. ročníku v říjnu 2024, má tu čest se s ní potkat taktéž a ještě s dalšími dvěma zahraničními kouči a mentory 3 principů. 

Ale ať neutíkám od původní myšlenky…

Za mnou seděl spolužák a zeptal se, jaký má Natasha pohled na náboženství. V první chvíli mě napadlo: “Na co se to ptáš? Co sem pleteš náboženství???” Bylo mi líto, že plýtvá otázkami 🙂 .

Natasha mu ale odpověděla krásnou věc, kde jsem měla velký vhled. Poukázala na to, že princip Mysli (tedy, že tady je s námi něco velkého, čeho jsme dnes a denně součástí, co nás vede) je Pravda, je to Fakt. Jenže lidi nemají rádi neuchopitelné, nevysvětlitelné, neforemné věci. Potřebují to vidět, nahmatat, slyšet apod. Aby uvěřili, musí to dávat logiku. Tedy lidé tomu začali dávat jakousi formu v podobě náboženství, např. (kostely, víra v jeden jediný směr náboženství a další prvky jsou formou, díky které jsou lidé častokrát rozhádaní). 

Přitom všechno tohle dokazuje existenci něčeho většího, co poukazuje stejným směrem, jen v tom každý vidíme něco jiného – někdo Boha, někdo Vesmír, někdo Energii, atd. Směr je stejný, forma je odlišná. A my se zhádáme na tom „přirovnání“, které zdaleka nemá váhu toho, kam ukazuje. Jen se nám to lépe chápe.

Víme, že je tu něco s námi, něco většího, jen to nedokážeme popsat, protože to něco formu nemá. Vede nás to. Neuchopitelným kanálem nám dává vědět, co máme dělat, ve formě vhledu, ve formě “vím to, i když třeba nevím proč.” Je to něco, co nemáme pod kontrolou (a čím dál častěji si to uvědomuji se svým miminkem, když jsem si pravidelně četla, co se děje v bříšku týden po týdnu. Wau). A my jsme toho součástí – tohoto dokonalého systému. 

“My jsme Bůh, my jsme Vesmír, my jsme Energie. Jen nám to přijde tak velké, že je pro nás těžké tomu uvěřit.”

Co by se změnilo, kdybys to aspoň na chvíli připustil/a?

Zcela jiné uvažování o… (čemkoli) ti začne postupně měnit život. Můžeš se inspirovat skvělým kurzem celosvětově vyhledávaného a uznávaného kouče a mentora Michaela Neilla. A pak jen sledovat, co se děje ve tvém životě najednou jinak, čerstvě. Protože co nového zahlédneš, už nikdy nemůžeš nevidět.