O ZMĚNĚ

Dopis dvanáctý: O změně

Středeční vysílání jsme s Katkou Fišerovou zahájili dvanáctým dopisem od Mavis Karn – O změně. Byl to krátký příběh o velmi dobře placeném profesionálním sportovci, skvělém hráči, který se mimo hřiště opakovaně dostával do rvaček v barech. V týmu už řešili, jestli ho kvůli těmto průšvihům nebudou muset z týmu vyřadit, a tak ho předtím poslali za Mavis.

V jeho světě to, co dělal, dávalo smysl. Mavis mu ale položila jednu jedinou otázku, po které se už nikdy nepral. Tu, kterou potřeboval slyšet, aby mu přišla odpověď.

Co přesně v tu chvíli uviděl, se asi nikdy nedozvíme. Víme jen to, že se mu zevnitř změnil pohled. Něco mu „docvaklo“. A s tím se přirozeně změnilo i jeho chování – rychle, bez dřiny, bez plánů, bez technik a bez úsilí.

(Dopis pochází z knihy Mavis Karn Je to tak jednoduché, ze které dopisy čteme v rámci kurzu Je to tak jednoduché?)

Po dočtení dopisu se začalo rozbalovat téma změny i v našich vlastních životech.

Ne jako něco, co musíme „zvládnout“ nebo na čem máme tvrdě pracovat, ale jako něco, co se může stát ve chvíli, kdy uvidíme věci jinak.

Když přišla otázka, zda se nám změna zdá jednoduchá, všechny ruce zůstaly dole. Naopak ve chvíli, kdy zazněla otázka, pro koho je změna těžká, zvedla ji skoro celá místnost. Čím to?

Cvičení: Co bych chtěla změnit – a je to opravdu tak těžké?

Katka nás pak pozvala k jednoduchému cvičení. Zastavit se a podívat se na to, co bychom ve svém životě chtěli změnit. Ne proto, že bychom byli špatní, ale prostě proto, že něco cítíme jinak. A vyzvala nás zůstat u otázky, jestli je ta změna skutečně tak těžká – abychom si mohli dojít k tomu, že ji těžkou dělá až způsob, jak o ní přemýšlíme :-).

Bádání ve skupinkách se nenahrává, aby si účastníci mohli nerušeně říct cokoliv. Přesto se s námi někteří podělili o to, co uviděli.

Ve společném sdílení se ukázalo, jak silně máme změnu spojenou s pocitem, že se sebou něco není v pořádku – s představou, že bychom měli být jiní, než jsme. Zaznívalo také, jak rychle se v tomhle tlaku ztrácí lehkost a kontakt se sebou samými. A že už jen to, když se na změnu díváme z jiného místa, může přinést úlevu.

V tomhle kontextu pak zaznělo i Jirkovo sdílení…

Otevřel otázku změny ve vztahu k okolí – situace, kdy nás lidé na jednu stranu přijímají takové, jací jsme, a zároveň od nás očekávají, že se změníme. A jak těžké může být rozlišit, jestli změna vychází skutečně zevnitř, nebo jestli se jen snažíme vyhovět očekávání druhých.

Katka na to reagovala pohledem, odkud takové situace zkoumat. Připomněla, že ve chvíli, kdy se nás něco dotkne, je to informace o tom, kde se právě nacházíme. A že když si dokážeme dovolit naslouchat bez okamžité obrany a hodnocení, může se otevřít prostor, ve kterém buď uvidíme, že na tom, co ten druhý říká, něco je – anebo s klidem ucítíme, že nám dává smysl zůstat u toho, jak to máme teď.

Tenhle pohled krásně doplnila i krátkým úryvkem od Anthonyho de Mella. Popisuje člověka, který se celý život snažil změnit, protože mu všichni říkali, že by měl být jiný. Až ve chvíli, kdy slyšel: „Neměň se. Zůstaň takový, jaký jsi. Miluji tě takového,“ se něco uvolnilo – a změna se stala sama.

Jak spolu souvisí změna a vděčnost?

Možná právě tady se potkávají změna a vděčnost, kam v úvodu vysílání poukazovala Katka. Ne jako technika ani jako cvičení, ale jako stav mysli. Ve chvíli, kdy přestaneme mít pocit, že se sebou něco není v pořádku, a dovolíme si být tam, kde zrovna jsme, se prostor kolem nás uvolní. A v tomhle uvolnění jsme schopni vidět nové možnosti.

Vděčnost v tomhle smyslu není myšleno jako „vděčnost za něco“. Je to spíš klidné ano životu takovému, jaký právě je. A z tohohle místa pak změna nepřichází jako úkol nebo nutnost, ale jako přirozený pohyb. Bez tlaku. Bez dřiny. Prostě zevnitř.

„Co když nemusíme tvrdě makat na tom, abychom se změnili? Možná stačí vědět, že to jde, a ten okamžik, jak to udělat, se stane sám.”
– Katka Fišerová

Opravdu potřebujeme uvidět něco zevnitř (tzv. „mít vhled“), abychom mohli změnit svůj život. Někdy se změna stane sama poté, co něco zahlédneme, a my si toho jen všimneme (jako tomu bylo u příběhu sportovce). Jindy už se musíme konečně rozhodnout a udělat první krok, aby se celý Vesmír spojil v náš prospěch.

Což mi došlo na vysílání. Když totiž nemáme návod a jsme se životem v harmonii, jedna z cest se přirozeně stane dalším krokem. Někdy si s námi změnu život domluví potichu uvnitř nás a jindy čeká, až mu konečně řekneme ano – pořádně nahlas.

Ukázka z vysílání níže, celé vysílání naleznete v Klubu Porozumění.