ODDĚLENÉ REALITY

 „Oni to tak vážně vidí! A ne, nedělají si z tebe srandu.“  Je to fakt! (Alespoň v mojí realitě právě teď, kdy jsem si toho všimla během středečního vysílání kurzu Moudrost v sobě na téma Oddělené reality.)

Neustále připomínáme, ať se díváte na věci zčerstva – jen tak totiž můžete zahlédnout něco nového.

Už se mi to stalo kdysi dávno ve Vrchlabí, při experimentu se šaty. A při včerejším vysílání znovu. Došlo mi to. Oni to tak vážně vidí!

JEDNA REALITA?

Možná máš pocit, že existuje „jedna realita“ a všichni se na ni díváme JEN jinýma očima, ale že bychom měli přece vidět totéž. Z toho důvodu se divíme, proč se někdo chová jinak, než jak by se měl (podle toho co vidíme) zachovat.

Jenže ono je to maličko jinak…

Neexistuje jedna realita, na kterou se všichni díváme. Existuje nespočet realit – v každém jednom z nás ta naše. Uprostřed toho všeho tedy nestojí jedna společná realita, ale jedno velké neporozumění. 

Právě proto se stává to, o čem jsme mluvili během vysílání.
Když někdo sdílí svůj vhled, může to být pro něj ohromné – a ostatní koukají a nevidí v tom to, co by sdílející čekal. (A co si budeme povídat – když vhled začneme překládat do slov, často to ani nám samotným už nezní tak „wau“, jako když nám to došlo.)

Při sdílení Kristýnky bylo jasně vidět, jak silný pro ni její vhled byl. Chtěla nás pozvat do své reality. Jenže – nejde to.

Můžeme se ale přiblížit. Potkat se ve stejném prostoru. Naslouchat s otevřenou myslí a srdcem. A pak sledovat, co velkého přichází nám  – do té naší reality, kterou žijeme.

A právě tehdy se můžeme dotknout toho, o čem mluvil Sydney Banks ve videu Oddělené reality (video ZDE):

„Podívejte se dovnitř. Podívejte se do své duše. Všechno je to iluze. Je to velká iluze, božská iluze, božský sen. A vy se musíte naučit probudit se. A probouzíte se postupně, kousek po kousku, pokaždé, když máte vhled.
Proto mystici říkají: ‚Podívejte se do svého nitra.‘ Hledejte vhled, pohled zevnitř. Ne zvenčí – zevnitř.
Vy nemáte pravdu, kterou já hledám. Ani vy ji nemáte. Ten největší člověk na tomto světě, nejvyšší lidská bytost, která kdy chodila po Zemi, nemá tu vaši pravdu. Má svou vlastní. Může vám říct jen to, co vidí on.
Když vy najdete pravdu, nedostanete ji od nikoho. Najdete ji v sobě. Vždy v sobě – protože jen tam se pravda nachází.
Probudíte se a řeknete si: ‚Ach, to je jednoduché.‘ Vnímáte ten vhled a říkáte si: ‚Aha, to jsi měl na mysli!‘
Pak se otočíte ke svému partnerovi a řeknete: ‚Víš co? Víš, co jsem si právě uvědomil?‘
A on se na vás podívá a řekne: ‚Aa?‘
Protože vy mluvíte zevnitř – a on naslouchá zvenčí. Jeden je uvnitř, druhý venku.
Ale pokud vás někdy uslyší za slovy a uslyší své vlastní nitro, pak se otočí a řekne: ‚Teď už vím, cos tím myslel.‘ “

EXPERIMENT: ŠATY

Katka už dvakrát zmínila můj příběh z Vrchlabí. Vyprávěla, jak jsem řekla: „Došlo mi, že oni je tak vážně vidí.“ Měla pravdu. A tady máš ještě kousek z mé reality… 

Katka minule říkala: nevybíráme si, na co se nachytáme – myšleno: čemu uvěříme.

Martin Jotov nám ve Vrchlabí promítal známý klam – fotku šatů, která obletěla svět. Lidé se nemohli shodnout, jakou mají barvu.

Když jasně vidíš zlatobílou a někdo tvrdí, že jsou černomodré, říkáš si: Dělá si ze mě srandu?
Jenže co se mi tehdy stalo – já sama jsem se stala obětí vlastních oddělených realit.

Viděla jsem zlatobílé šaty a hádala bych se do krve, že jsou takové. Pak jsem musela nutně na záchod – a když jsem se vrátila, byly černomodré. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak se to mohlo stát? Úhel? Světlo? Nevím.

Ale právě v tu chvíli mi došlo: „Oni to tak vážně vidí.“ A nejde jen o šaty, ty pro mne v tu chvíli jsou pouhou metaforou – vidíme tak život…

A tehdy jsem se rozhodla pokračovat v objevování – o rok později jsem naskočila do Akademie Transformativního Koučinku a tohle porozumění se ještě víc prohloubilo.

MAMKA A JEJÍ REALITA

Když Jana sdílela svůj zážitek s dětmi, zazněla krásná věta:

„Tady náš Jiřík má trochu problém se vztekáním.“
A Jiřík zvedl hlavu a s jasným přesvědčením řekl:
„Nemááám.“

A já to najednou zahlédla ZNOVU, čerstvě… OPRAVDU TO TAK VIDÍME.

Proto jsem znovu zmínila starý příběh o mamce – šli jsme s rodinou a příbuznými na vánoční procházku Prahou. Já s manželem jsme šli vpředu a povídali si, jak to bylo skvělé. Za námi šla mamka se ségrou – a slyším, jak mamka vypráví, jak to bylo hrozné. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč je zase tak negativní?

Ale včera, po bádání ve skupince a po sdílení Janči při vysílání, mi došlo něco čerstvého: ONA TO TAK VÁŽNĚ VIDĚLA.

A přišlo ještě něco hlubšího – když jí budu říkat, jak by měla svět vidět, stejně ho tak neuvidí. Může vidět jen svou vlastní realitu – a v ní je jen to, co v ní je. Může se změnit jen tehdy, když zahlédne něco nového – když rozšiřujeme naše vědomí. Čím více se do něj vejde, tím větší dopad to má na náš život – na tu naši realitu.

Jak řekla Katka: „Kdybychom to viděli jinak, pravděpodobně bychom se chovali jinak.“ A já jí musím dát za pravdu.

Kruh v mojí realitě se tím uzavírá a vracím se k tomu, o čem jsme v malých skupinkách společně bádali: Když se staráme o svůj vnitřní klid na prvním místě, sloužíme tím všem.

Pokud rád/a pomáháš druhým, zveme tě do Akademie Transformativního Koučinku.
A pokud chceš rozšířit své vlastní vědomí, na podzim začíná také Akademie Umění Žít.

Dopřej si tento 7měsíční úžasný zážitek a rozpomeň se – pro zbytek života – na to, co jsi jen nevinně zapomněl/a. Až se sejdeme ve společném prostoru, pravděpodobně řekneš: „Tak o tomhle jste mluvili.“