ROZUMÍME NÁLADÁM: Jak najít klid i uprostřed vln

Když sleduji lidi kolem sebe – přátele, klienty, známé – všímám si, jak moc nás dokáže rozhodit jediný mračný den v naší hlavě. Mírná hádka, nečekaný telefonát, únava, přeplněný e-mail… A najednou jako by se z nás stával někdo úplně jiný. Možná to znáte i vy. Stačí maličkost a nálada se překlopí.

Když jsem vedla veřejné vysílání na téma osmé kapitoly knihy Je to tak jednoduché – uživatelský návod na život, zastavilo nás hned na začátku jedna jednoduchá otázka: „Jak se chcete cítit právě teď?“ Položila ji na konci kapitoly Mavis Karn.
Ta otázka zůstala rezonovat dlouho poté, co vysílání skončilo.

Nálady jako lidské počasí

Začala jsem čtením dopisu od Mavis Karn. Z knihy slyšíme slova, která jako by popisovala dnešní svět: pandemii, nepokoje, zahlcení. A přesto Mavis připomíná, že „o našem vnitřním prožívání života nerozhodují vnější podmínky. Rozhodujeme o něm my. Ať se děje, co se děje.“

A právě tady se objevuje její nádherná metafora:
„Nálady jsou jako takové lidské počasí.“

Počasí nemůžeme řídit, ale můžeme se do něj obléknout.
Přesně tak to říká Mavis skrze příběh o tom, jak má v Minnesotě velkou sbírku kabátů – pokaždé mezi nimi najde ten, který se hodí.

Navázala jsem: „Z toho klidu se dívám jako z okna: ‘Aha, tak teď mám blbou náladu, OK.’ A obléknu se do toho, co se se mnou právě děje.“

Tahle jednoduchost a laskavost v přístupu k sobě samým je podle mě něco, co se učíme celý život.

Nálada není identita: Je to jen zpráva o počasí

V diskusi zaznívá důležitý postřeh jednoho z účastníků: že nálada je „jen informace“ a „nedefinuje nás“.
Možná jste se někdy také přistihli, jak o sobě začínáte pochybovat jen proto, že ten den není „dobrá forma“.

Jenže, když víme, že je venku nepříjemné počasí, nejdeme tam bojovat, že se to musí změnit.
Proč to tedy tak často děláme s vlastní náladou? Bojujeme s ní, rozpitváváme ji, snažíme se ji přetlačit silou. A tím – zcela nevědomky – mícháme svou vlastní „sedlinu“.

Sedlina v hrnku: Metafora, která uleví

Během webináře jsem použila jednoduché přirovnání: když promícháte hrnek melty, sedlina se zvedne. Chcete-li ale čistý nápoj, musíte „nechat sedlinu usadit“ .

Přesně tak je to s našimi myšlenkami.

Když přijde špatná nálada a my se v ní začneme vrtat – „proč to tak je, co jsem udělal/a, co to znamená, co se pokazilo“ – sedlina se jen víc a víc zvedá. V těle se rozjede chemická reakce stresu, která prostě musí doproběhnout. Chemickou reakci nastartovanou naším myšlením nemůžeme zrušit… musí doproběhnout – je to zákon přírody.

Nic není pokažené, jen není prostor pro něco nového. A prostor vzniká teprve tehdy, když nemícháme.

Praktické přístupy: Co dělat, když nálada padá

1. Nevěřit myšlenkám ze špatné nálady

Mavis říká: „Nedůvěřuji svému myšlení, které vychází ze špatné nálady. Snažím se nemluvit a nejednat podle něj.“
To je obrovsky praktický návod.
Pokud víte, že jste dnes citlivější, unavení nebo podráždění – je to přesně ten den, kdy není dobré psát zásadní e-maily, srovnávat děti do latě, řešit vztahy nebo dělat zásadní rozhodnutí.

2. Předvídat své vzorce

„Já vím, že mě to napadne. Takže i vím, že to nemusím poslouchat, když mě to napadne.“ 
Vědět dopředu, že myšlenky přijdou, je polovinou cesty. Na naše myšlenky nemusíme reagovat.

3. Nechat sedlinu usadit

Někdy nám pomáhá prostě se zastavit, dýchat a chvíli nic nepřidávat. Ani argumenty, ani vysvětlení.

4. Zavřít dveře

Když vidím rozházený dětský pokoj, napadá mě jednoduché řešení namísto řvu na děti:
„Zavřu dveře… Taková pohoda, když zavřete dveře a už to nevidíte.“
I to může být kabát do špatného počasí: neřešit všechno dnes.

5. Opřít se o svůj klid

Jeden z účastníků krásně říká: „Jsme oceán a naše nálady jsou vlny.“
Vlny se mění. Oceán zůstává.

O honbě za dobrou náladou: Proč nás vyčerpává

Zaujala mě myšlenka, že dnešní doba nás nutí neustále být „nahoře“. Sociální sítě, sdílené momenty štěstí, úspěchy… A pak získáme dojem, že špatná nálada je selhání.

„Je nutné mít neustále dobrou náladu? Je to normální? Je to zdravé?“ 
Odpověď je samozřejmě ne.
Stejně jako v přírodě není stále jasno, ani v nás není stále slunečno.

Když jsme v blbé náladě, můžeme dělat věci jinak: zvolit méně náročnou práci, být na sebe laskaví, necpat se do situací, které přilévají olej do ohně. To není rezignace. To je moudrost.

Jak se zvednout, když už vlny cloumají?

Jeden praktický tip:
„Když mám kolem sebe někoho, kdo má lepší náladu… nechám se od něj vytáhnout nahoru.“

Neznamená to slepě souhlasit. Znamená to dovolit si na chvíli odpočinout od své hlavy. A opravdu se zajímat o to, proč danou situaci ten naproti mě vidí jinak než já. Nechci ho stáhnout ke mně do blbé nálady, ale nechat se vytáhnout nahoru. 

A někdy stačí i úplně obyčejná dětská schopnost – přesměrovat pozornost.

Jakou náladu si chcete obléct právě teď?

Z vysílání si odnášíme hlavně jednu věc: že nálada je jako kabát. Některý je tenký, jiný těžký, některý nám sedí a jiný bychom nejraději vyhodili. Ale vždy máme možnost se do něj obléct vědomě – nebo ho na chvíli pověsit na háček.

Možná si teď můžete položit pár otázek:

• Co kdyby vaše nálada byla jen počasí, ne pravda o vás?
• Jaký kabát byste si oblékli právě dnes?
• A jak by vypadal váš den, kdybyste přestali míchat sedlinu?

Možná by byl lehčí, než si myslíte.

Poslechněte si ukázku z našeho vysílání a na to další určitě přijďte.

Budeme se na vás těšit.
S láskou, Kat