Snová realita
Rád bych vás vzal na výpravu do světa snů a zpět, přičemž cestou si budeme všímat, co mají sny společného s naší bdělou realitou. Zkuste hrát se mnou a sami si odpovídat na otázky, které si cestou položíme. Čtěte s otevřenou, hravou myslí, jde jen o malý experiment.
Když spíme a zdá se nám sen, ocitneme se ve světě ne nepodobnému tomu, co prožíváme během dne. Vidíme kolem sebe věci, rostliny, živočichy, cítíme vůně, slyšíme zvuky, vnímáme dotyky. Zažíváme pocity a honí se nám hlavou myšlenky. Vnímáme bolest, teplo hlad či žízeň. Když pohlédneme dolů vidíme své tělo, ruce, nohy, při pohledu do zrcadla i svou hlavu a obličej.
Čím je všechno to, co jsem vyjmenoval, tvořeno? Co je podstatou, základním prvkem celého snového světa? Z čeho jsou stvořeny všechny hvězdy, planety, objekty, prostor i čas uvnitř snu? Kdybychom potkali geniálního vědce s obrovským mikroskopem uvnitř snu, který by odhalil složení všech látek do úrovně atomů, dokonce elektronů, kvarků, bozonů, co by bylo ještě níž, hlubší podstatou?
Snad nikoho nepřekvapím, když řeknu, že sny se odehrávají uvnitř naší mysli a jsou přesně ze 100% tvořeny naší myslí, která ve stejný okamžik celý tento svět vytváří a vnímá. Ale přitom to sama před sebou tají!
Když jsme uvnitř snu, tak až na výjimku lucidního snění, vůbec nevíme, nevnímáme, že se sen odehrává uvnitř mysli. Věci, rostliny i lidé ve snu existují mimo nás, vidíme je, slyšíme, cítíme je mimo sebe. Jsou zdánlivě nezávislé na nás a naší mysli. Tak nám to prostě připadá. Ale realita je jednoznačná: vše uvnitř snu se děje z vůle naší spící Mysli, je vnímáno naším Vědomím a je vytvářeno prostřednictvím Myšlenek. Sny jsou vytvářeny pomocí těchto 3 principů a bez nich by nemohly existovat. Mysl je tím, co vše uvádí do pohybu, zdrojem a místem, kde se vše odehrává. Myšlenka nám umožňuje vytvářet obrazy, představy, pocity a veškerý obsah snů. Bez Vědomí bychom nevnímali, nevěděli, co se nám zdá.
Není to úžasné, jakou schopnost má mysl ve vytváření snového světa? A jak je úžasné, že může dobrovolně sama sebe přesvědčit o tom, že vše, co vnímáme existuje vně nás, že s tím ona sama nemá nic společného?
Když něco uvnitř snu VIDÍME, jsou to naše snové oči, které zrak umožňují? Přeci, když si ve snu zakryji oči, přestanu vidět. Když si zacpu uši, přestanu slyšet. Když podržím nos, přestanu cítit. Když dostanu ránu do hlavy a můj snový mozek bude poškozen, možná začnu vnímat zkresleně. Ale jsou to doopravdy tyto orgány, které mi umožňují vnímat snovou realitu? Z pohledu doktora či vědce uvnitř snu by byla odpověď jednoznačná. Existuje přeci jednoznačný vztah (korelace) mezi našimi orgány a naším prožíváním. Ale jaká je hlubší realita?
Asi se shodneme, že vše uvnitř snu (včetně našeho snového těla a tělesných orgánů) je produktem naší spící Mysli a to, kdo doopravdy vnímá, je naše spící já, nikoliv náš mozek ve spolupráci se smyslovými orgány uvnitř snu.
A co myšlenky či pocity? Uvnitř snu to vypadá, že to je naše mysl, naše hlava a naše tělo, které produkují myšlenky a pocity. Vidíme projevy, zrychlený dech, cítíme vztek uvnitř naší snové hrudi a strach v oblasti sevřeného žaludku. Ale kdo nebo co je skutečným zdrojem všeho našeho myšlení a cítění uvnitř snu? Naše spící Mysl, která předstírá, že to tak není! A sama pro sebe hraje divadlo, že charakter uvnitř snu se sám rozhoduje a sám za sebe nezávisle myslí.
Ve snu také potkáváme další lidi. Ti všichni, aspoň nám to tak připadá, mají emoce, prožitky, svoje vlastní myšlenky. Sami se rozhodují a třeba i nepěkně vůči nám, mohou nám i ubližovat! To vše zcela nezávisle na nás… Alespoň zdánlivě. Protože co je zdrojem veškerého myšlení a chování všech tvorů a stvoření uvnitř našeho snu? Naše Mysl. Co je zdrojem vědomí všech postav ve snu? Přeci naše Vědomí. Co je skutečným původcem všech myšlenek uvnitř snu? Přeci naše Myšlení.
Jakkoliv nám to ve snu nepřipadá, v pozadí všeho existuje hlubší realita. A jakkoliv se vám to teď může zdát nepravděpodobné, to samé platí v našem světě.
Všechno, co prožíváme i během bdělého stavu, se doopravdy odehrává v Univerzální Mysli, Je vnímáno Univerzálním Vědomím a vytvářeno Univerzální Myšlenkou. Třemi jednoduchými univerzálními principy. Když čtete, že si sami vytváříme realitu, tak je to absolutní pravda. Ale v obvyklém pojetí se špatně vykládá, že se jedná o nás, jako osoby a naši malou mysl, osobní vědomí a myšlení. Je to jako by nám uvnitř snu někdo řekl, že jsme to my, kdo tvoří realitu a my bychom to slyšeli ve smyslu toho, že postava, kterou si připadáme, že jsme, si tvoří vlastní realitu.
Tak jako ve snu doopravdy existuje jen jedna Mysl, která sama sebe dobrovolně rozděluje na mnoho malých myslí, tak v našem světě existuje jedna jediná společná Mysl, která sama sebe omezuje a zdánlivě rozděluje do individuálních myslí jedinců, vytváří tak iluzi oddělení a samostatnosti. Tato jedna Univerzální Mysl nesla v historii mnoho jmen: Vesmír, Příroda, Jednotné pole, Bůh, Duch, Energie, Brahman… Ale jakkoliv to pojmenujeme, slova se snaží poukazovat směrem k tomu, co je zdrojem veškeré inteligence, života, všech přírodních zákonů a celé reality. Není to jakási bytost v pozadí, oddělená od reality, je to skutečnost samotná. Je to inteligence, o které Einstein řekl, že „… inteligenci tak vysoké úrovně, že v porovnání s ní je veškeré systematické myšlení a jednání lidských bytostí jen naprosto nevýznamným odrazem.“
Je možné, se probudit uvnitř snu. Čas od času si uvnitř snu dokážeme uvědomit, že sníme. Že nic, co se nám uvnitř snu stane, nám nemůže doopravdy ublížit. Nic nemůžeme doopravdy získat ani ztratit. Nic, co o nás uvnitř snu řeknou, doopravdy nemluví o nás, ale jen o zdánlivé postavě uvnitř snu. V takových snech můžeme začít žít naplno. Hrát naplno, bavit se snovou realitou. Protože víme, že se nám, naší pravé podstatě, nemůže doopravdy nic stát.
Stejně tak je možné se „probudit“ uvnitř bdělého stavu k hlubší podstatě reality, uvědomit si, kým doopravdy jsme. Nejsme tou postavou uvnitř reality, jsme tím, kdo realitu vytváří, vnímá a uvnitř koho se odehrává. Nejsme postavou ve světě, svět i postava jsou uvnitř nás.
Když se takto „probudíme“, tak nepřestaneme žít. Svět nezmizí. Jen ho začneme prožívat jiným způsobem. Přestaneme sami sebe vnímat jako oddělené od ostatních lidských i ostatních bytostí. Splyneme v jedno a zažíváme bezpodmínečnou lásku ke všemu živému i neživému. Přestaneme se bránit prožitkům, ať už „dobrým“ nebo „špatným“, protože nám nemohou ublížit a zažíváme skutečnou svobodu a bezpodmínečné štěstí, nezávislé na okamžitých pocitech. Přestaneme se omezovat v tvoření, protože se již nebojíme, že něco uděláme špatně a spadne z nás i přehnaná zodpovědnost a potřeba věci nepokazit.
Realita přestane být zafixovaná a najednou chápeme, že když se změní naše myšlení, změní se i skutečnost. Zažitá omezení a limity se začnou hroutit, zaryté zvyky proměňovat. Objevujeme náš hlubší potenciál pro tvořivost, štěstí, lásku a svobodu. Stejně jako při probuzení ve snu nezískáváme kontrolu „nad světem“, Mysl si i nadále hraje svoji hru a my stále vnímáme jen nepatrný zlomek z celého obsahu. Ale protože víme, kým jsme a jaká je podstata reality, tak ani netoužíme po kontrole a užíváme si probuzeného života, ať už nám přinese cokoliv.
Jste připraveni se probudit?
S láskou
Martin
Komentáře
thankyou for your post visit us to see article about anything
Mark Malvin
Často sa u mňa opakuje ten istý sen. Zrejme nebudem jediná, komu sa niečo také prisnilo. V tom sne som niekto, kto lieta vesmírom. Vidím dookola neskutočne krásne obrazy a výjavy vesmíru. To čo vnímam, je neskutočný pokoj a pohoda, žiaden stres ani povinnosti. Nepamätám sa na žiadny iný sen, ktorý by bol taký úžasný pohodou, pokojom, farebnosťou. Som ľahučká ako pierko, nemám žiadny skafander, ani ochranný odev – čo je asi poriadna somarina, lebo vo vesmíre bez ochrany ešte nikto neprežil. Spájajú sa s týmto snom neskutočne úžasné pocity. Rozmýšľam: „Mávam takýto sen, lebo som bývalá parašutistka, alebo ten sen nemá s touto časťou môjho života nič spoločné?“ Máte podobnú skúsenosť?
Potom je tu ešte jeden sen, ktorý sa mi opakuje. Ten je úplne opačný! V tom sne ma niekto naháňa, niekto nebezpečný. Cítim strach a nepohodu, ale utekám ako o dušu. Niekto mi chce ublížiť, alebo ma dokonca zabiť? Ráno po prebudení sa cítim, akoby som celú noc kopala v bani! Potrebujem nejaký čas, kým tento stres zo sna zo mňa opadne a cítim sa neistá a nepokojná.
Mám takú predstavu, že ten prvý sen mám akoby pre obdobie pohody a pokoja v mojom živote a ten druhý na obdobia nepohody, nepokoja, stresu a zmätku.
Týmto Vaším článkom ohľadom snov ste mi pripomenuli tie moje. Hlavne k tomu prvému by som sa chcela vracať častejšie.
Nádherný článok, ďakujem
To jsou vynikajici otazky! Presne kvuli nim existuje nase Akademie 🙂
Ta nejjednodussi odpoved je, ze se probudis TY 🙂 Kdo jiny? A tusim hned dalsi otazku….
Kdo nebo co jsem tedy JA?
To je ta nejdulezitejsi otazka, kterou znam. Ale moje odpoved bude vzdy nedostatecna. Jejim ucelem neni zodpovedet otazku, ale nasmerovat Tve vlastni zkoumani…
JA jsem ten, kdo si uvedomuje vse, co se deje. Jsem ten, uvnitr koho se nachazi vsechny vjemy, myslenky, pocity, ktere dohromady tvori vnimanou realitu. To vsechno jsou objekty, ale sam sebe jako objekt nemohu najit. Jako ve snu mohu najit vse, vsechny veci, casti sveho tela, ostatni lidi, prirodu. Ale mohu najit sam sebe? Vim jiste, ze existuju, vnimam. Ale nemohu sam sebe najit uvnitr toho snu. Jakkoliv dlouho budu hledat.
Ma tedy pro postavu uvnitr snu cenu snazit se probudit? Muze neco udelat, zvysit svou sanci na probuzeni?
Samozrejme ano 🙂 Ale ten, kdo se ve skutecnosti snazi probudit, jsem (spici) ja. Postava ve snu se probudit nemuze, doopravdy se probouzim ja. V nasem svete to vypada, ze se snazime „probudit“ my, jakozto nase tela a individualni mysl. Ale jediny, kdo se doopravdy probouzi, je to hlubsi JA, neboli Vesmir, Duch, Vedomi, Bozska Mysl, Buh 🙂
Mysl, vedomi i myslenky malych postavicek ve snu patri vsechny te Velke Mysli. Nejsou oddelene. Nejsou to dva ruzne druhy. Vsechno je Jedno 😉
Je to vuli Vesmiru, ze se vic a vic „lidi“ probouzi a uvedomuje si, kym doopravdy jsou. Jsme na dobre ceste. Svet se meni 🙂
:O Tak na tohle slova nestačí. Mám pocit, jako bych byla 2 mm pod hladinou – jen tak malý kousek a docvakne mi něco obrovského – jako bych se vynořila a konečně nadechla.
Martine, díky moc, umíš ty věci sdělit tak, že konečně věřím, že svoje odpovědi najdu. <3
Tohle je pro mne nejsrozumitelnější výklad, s jakým jsem se kdy potkala. Moc díky za něj!
Pořád mi ale ještě pár dílků chybí: Když „se probudíme“! Ale kdo se probudí? Postava ve snu…? Takže Veliká Mysl dovolí některým postavám vnímat jinak? Prohlédnou iluzi a spatří pravdu – stanou se tzv. osvícenými.
Můžeme to my „postavičky“ ovlivnit? Jít tomu nějak naproti? Má vůbec smysl pro to něco dělat?
Skvělý článek, děkuji!