TEOSOF

Ve druhé lekci kurzu Chybějící článek, kde jsme se inspirovali stejnojmennou knihou od Sydneyho Bankse, jsme se zabývali druhou kapitolou s názvem Teosof.

Když jsem kdysi někde četla představení Syda Bankse a zahlédla jsem, že byl teosof, napadlo mě v první chvíli, jestli tam není překlep nebo nějaká automatická úprava chytrého zařízení :-). Jestli to nemá být teolog nebo filozof.

A tak jsem začala googlit.

Filosof hledá pravdu pomocí rozumu a logiky, zkoumá svět skrze přemýšlení.
Teolog je člověk, který se odborně zabývá otázkami víry a Boha.

Takže se mi to samo poškrtalo, protože už nějaký ten pátek jsem s Třemi principy a vím s jasností, že Sydney nepředkládá ani jeden z těchto dvou směrů jako zdroj jediné pravdy.

Zbývalo tedy zjistit, kdo je to ten teosof.

Původ slov je z řečtiny:

sophia = moudrost
philo = láska, náklonnost, přátelství
theo = Bůh, božský

→ filosofie = láska k moudrosti
→ teologie = nauka o Bohu
→ teosofie = božská moudrost

Sám Sydney Banks často používá slovo božský – božská moudrost, božská myšlenka, božské vědomí, božská mysl. Nemyslel tím ale náboženství. Jindy totiž používá pro to samé označení univerzální.

Neustále poukazoval na to, že v tom všem je ukryto mnohem více. A přesně na to poukazuje i ve druhé kapitole knihy. Celé znění 2. lekce kurzu najdete již teď v členské sekci. Pokud ještě nejste členy Porozumění mysli, více o klubu najdete zde.

Když Syd mluví o Filozofii, ukazuje na fakt, že:
– se díváme na svět formy
– analyzujeme to, co už je vytvořené
– hledáme pravdu ve viditelném
– pracujeme s myšlenkami o světě

Ale nedíváme se na zdroj, který ho tvoří.

Když Syd mluví o Teosofii, ukazuje na fakt, že:
– obracíme pozornost ke zdroji
– zajímá nás samotné tvoření
– poznání přichází zevnitř, ne z analýzy
– pravda není ve formě, ale za ní
– moudrost je vrozená, ne naučená
– a zároveň zahrnuje jak svět formy, tak i svět bez formy

Cítíte ten rozdíl?

Nad čím bych se ale chtěla pozastavit, je toto:

„Teosofie v sobě zahrnuje jak svět formy, tak i svět bez formy. Hledat pravdu pouze ve formě znamená vidět jen polovinu – a právě tehdy se můžeme chytit do vesmírné lži.“
— Sydney Banks

A tady mi dochází, že to není „jen“ jedno nebo „jen“ druhé, že je to obojí, jen v jiné formě. Že si často neuvědomujeme, že vidíme už jen ten výsledek ve světě formy a pak se snažíme si odpovědět na otázky proč. Chceme hloubkovou analýzu toho výsledku.

Ale jestli chceme odpovědi, nemusíme vědět „proč“. Stačí vědět, že víme.

„Takové poznání se nedá koupit ani prodat jako zboží na trhu. K tomuto poznání lze dojít pouze prostřednictvím vhledu z vlastní vnitřní moudrosti.“
— Sydney Banks

A tady vidím krásnou paralelu – že někdo má nějaký vhled, jak se má zařídit ve svém životě, a ono to u něj zafunguje (právě proto, že to byl jeho vhled). A pak se z toho – v dobré víře – udělá návod. A prodá se „jako zboží na trhu“. Pro někoho je pak funkční a pro někoho ne. Protože jak jinak by to mohlo dopadnout? A pak hledáme ve světě „formy“ – v tom vymyšleném návodu – proč to u nás nezafungovalo. Co jsme udělali špatně. Nic. Vůbec nic. Jen to nebyl návod určený nám.

V našem návodu by stálo, že máte schopnost mít vlastní vhledy, protože máte vlastní moudrost – svůj vlastní navigační systém 🌿.

Naštěstí, jak Syd napsal: „Každý člověk na zemi je zároveň filozofem i teosofem. Jedno představuje naučený intelektuální proces, druhé je uvědomění si poznání z hloubky vlastního vědomí.“

A můžeme si i vybrat, kam si pro odpověď sáhneme. Odpovědi existují, máme je uvnitř – jen mnohem hlouběji, než kde je často hledáme. Tam, kde ještě nic nemá žádnou formu. V naší vlastní moudrosti. V intelektu najdeme s přehledem analytické informace, ale návod na život sám tam moc nehledejme.

Stačí vědět, že náš život nestojí jen na jedné noze. Nestojí jen na intelektu nebo jen na vesmírném vedení. Nohy máme dvě. Jen začít vnímat, kdy mi pomáhá kterou nohu použít. A ani na to nejsme sami. I teď něco ve vás ví, kdy použít levou a kdy pravou – a nemusíte celý den chodit a říkat si „teď levá, teď pravá. Děje se to. Je to v harmonii.“ Stejně tak, jako mysl může být, když ji necháme. Není to fascinující a uvolňující?