TRANSFORMATIVNÍ KOUČINK OKEM POZOROVATELE

Ve virtuální místnosti byli s koučovaným a koučem i pozorovatelé. Byla jsem jednou z nich – proto jsem si tentokrát vybrala napsat článek z pohledu pozorovatele.
I nyní jsme pro tebe na závěr našeho kurzu (v 11. díle kurzu Úspěch bez stresu) zvolili ukázku transformativního koučinku.
Koučem byl Lukáš Piperek, jeden z mentorů Akademie Transformativního Koučinku, a koučovaným Dan – a několik desítek pozorovatelů k tomu 😊.

VIDEOUKÁZKA 1 – UKÁZKA TRANSFORMATIVNÍHO KOUČINKU

Mám na tebe otázku, kterou jsem kdysi dostala i já: Kolik si myslíš, že nás sedí v místnosti při transformativním rozhovoru? Pozorovatele nepočítej 😉.
…Uznám ti tip 1 nebo 3.

Mohlo by se zdát, že tam sedí kouč a koučovaný. Ale kdyby to tak bylo, koučovaný by přišel s problémem a kouč by mu radil. Místo, ze kterého by radil, je však omezené – byly by to jeho znalosti nebo zkušenosti (plus maximálně něco z doslechu od druhých). Je jedno, jak vysoké je naše IQ – naše osobní mysl je limitovaná. Nejsou v ní odpovědi na všechno a pro všechny.

A tak je s námi po celou dobu ještě někdo třetí – moudrost, vyšší inteligence, zdroj, Bůh, vesmír… Může to mít různé podoby, ale ukazujeme stále stejným směrem.

Takže jestli tvůj tip byl 3, je to správně. Jestli byl ale 1, je to taky správně.  Ve chvíli, kdy se ponoříme do absolutní přítomnosti, ocitneme se v jednom společném prostoru. Moudrost k nám promlouvá skrze vhledy – k jednomu i k druhému, třetímu, desátému, dvacátému… ke všem, kteří jsou v daném okamžiku přítomni.

Přítomnost, naslouchání, dívání se směrem, kterým kouč ukazuje – to mnohdy stačí, aby přišel vhled, abychom si něco uvědomili, aby nám něco došlo. Abychom dostali odpověď, kterou možná hledáme i řadu let.

Každý má při koučinku svůj úkol

Transformativní kouč ukazuje směrem k Pravdě – ke třem principům – a neustále ověřuje, kde se koučovaný nachází. Co v tom slyší a co vidí. Dělá to různými způsoby – pomocí metafor, příběhů, vlastní zkušenosti.

Neznamená to, že se musí přihodit totéž, když koučovaný zvolí stejnou cestu jako kouč, proto to neříká. Tímto poukázáním se jen znovu otevře mysl – a koučovaný může být na chvíli vytržen ze svého příběhu. Aby se mohla vytvořit skulinka, když něco nevidí, když narazil na své slepé místo, přes které se nemůže přenést.

Koučovaný se dívá směrem, kterým je ukazováno. A důležité je, aby se podíval zčerstva – protože jedině tak může zahlédnout něco nového. Často se dívá stále stejným směrem a hledá odpovědi v rámci vlastních mantinelů. Vidí jen možnosti uvnitř. Do chvíle, než se podívá znovu a jinak – a přijde úplně jiná, nečekaná odpověď. Taková, která ho možná i profackuje, jak potřebuje, ale otevře mu oči. Tomu, kdo mu tu facku dá, se říká vhled.

A co pozorovatelé?

Co je ale zajímavé – podobný zážitek mají i pozorovatelé. Jak je to možné?

I pozorovatelé mají svůj úkol: pozorovat a naslouchat těm dvěma, jako by si pustili hudbu v pozadí. Stanou se součástí společného prostoru, kde se nehodnotí, neradí, nekritizuje. Kde nikdo nečeká, až bude chvíle ticha, aby mohl promluvit. Nekoučuje nikdo jiný kromě kouče. Sedí se. A sleduje se, co přichází nám.

Ano, jako pozorovatelé si někdy všimneme, že se koučovaný ztratil, že „to“ nevidí. Možná nás překvapí, že nevidí to, co vidíme my. Ale stejně tak si toho všimne i kouč. On je ten, kdo poukazuje. My – pozorovatelé – se spolu s koučovaným díváme.

Když kouč ukazuje směrem ke třem principům a koučovaný se vrací zpět do svého příběhu – „ale já to mám takhle, protože…“ – kouč mu jemně vezme hlavu a otočí ji znovu zpět. Ne proto, aby ukázal svůj názor, ale směr hlubšího porozumění, vyšší Pravdy, principu. Když se tam podívá, uvidí odpověď, přesně tu, kterou v daný okamžik potřebuje.  Je to nádherný zážitek, když to přijde. Každý si ve společném prostoru prožívá svůj vlastní zážitek.

Malý vhled pro mě

Při jednom pozorování pár měsíců zpět jsem si říkala: „Proč klient nevidí, že se motá v kolečku? Vždyť všechno ví teoreticky – má načteno i napozorováno, ale nevidí to!…“ A čím déle to trvalo, tím víc jsem byla naštvaná.

A pak přišel vhled:
„Probuď se! Vždyť i ty jsi v příběhu – hodnotíš, soudíš, jsi ve své mysli! Nepřijde ti žádný vhled pro tvůj projekt, protože neposloucháš. Jen nahráváš své mysli.“

Došlo mi, co dělám. Všimla jsem si toho. A v té chvíli jsem si to konečně začala užívat. Ponořila jsem se do společně vytvořeného prostoru – a přišel vhled pro můj projekt.

Když si všimneme, že hodnotíme nebo máme potřebu něco říct nahlas, jsme už na dobré cestě vrátit se zpět.

Co jsem zahlédla tuto středu?

Dan sdílel, že se posunul v rámci svého osobního rozvoje, ale přiznal, že se mu nedaří dostat do „středu cibule“. Postupně odlupuje slupky, ale ještě se nedostal dovnitř.

V praxi ten stav často zažíváme. Mluvíme z místa klidu – ale mysl nám neřekne: „teď je to ono.“ Ona analyzuje, rozebírá, porovnává – a myslí si, že to má vypadat jinak. To je její přirozenost.

Když však zažijeme spolupráci s moudrostí života, mysl se sama uklidní a začne důvěřovat procesu.

Neznamená to, že když nemáme peníze, objeví se vedle nás kupka s papírovkami. Znamená to, že v přítomném okamžiku víme, co máme udělat.

Na konci sdílelo několik lidí své vhledy a děkovali Danovi i Lukymu.
Vybrali jsme pro tebe ještě závěrečnou ukázku Jakubova uvědomění – Lukyho sdílení a Danova vhledu🙂.

VIDEOUKÁZKA 2 – I pozorování koučinku přináší odpovědi

Každá metoda může lidem pomoci. Ale pokud se má transformovat život, je potřeba hlubší porozumění. Právě tohle porozumění totiž mění život. Ne tím, že ti přidá další techniky nebo teorii, ale tím, že tě vrací k sobě. Do prostoru, kde nic nemusíš řešit, a přesto se toho tolik vyřeší.

Vidíme, že se tohoto prostoru každý rok dotknou všichni, kteří vstoupí do Akademie Transformativního Koučinku – a z tohoto místa pak mluví s druhými, kterým pomáhají ve své profesi. Ale najednou – s mnohem větším dopadem.

Dvě cesty, jedna podstata

Letos jsme přidali novinku – Akademii Umění Žít – pokud chceš objevovat svou vlastní cestu a tvoje práce s pomáháním druhým nijak nesouvisí.

Pokud tě to volá, může to být začátek té nejdůležitější cesty. Přidej se. Spolužáci už na tebe čekají – přesně ti, kteří se mají v tomto ročníku potkat. My nemusíme porozumět složení ročníku. Všechno se děje, jak má.

Nechme to na vyšším principu – Principu Mysli.