TŘI PRINCIPY

Když se řekne „Tři principy“, drtivou většinu lidí napadne: A co jsou to ty Tři principy?
Princip Mysli, princip Vědomí a princip Myšlenky.

Vybavuji si, když jsem začala s Porozuměním, že některý z našich kolegů – zahraničních koučů 3P – vyprávěl, že se ho někdo ptal v nějakém rozhovoru na stejnou otázku (opravdu si teď nevybavím, kdo to byl, tehdy jsem je ještě moc neznala) a on tenkrát řekl (nebo alespoň v mých uších :-)) něco jako: „Dokud je člověk umí vysvětlit, je to jen teorie. Jakmile se jich začne opravdu dotýkat, vidí, jakou mají sílu a kam ukazují, přestává umět na tuto otázku odpovědět.“

Tohle mám zaryto v paměti, protože mě tenkrát napadlo: vždyť je to tak jednoduché vysvětlit.

Na posledním vysílání kurzu Chybějící článek (lekce Mysl) řekla Katka Fišerová nádhernou metaforu a hodí se mi právě sem, proto bych se s vámi o ni ráda podělila.

„Velká mysl míří k tomu, co je bez formy – k tomu, co umožňuje, aby ty věci mohly být.
Ale pořád se bavíme o metafoře 3 principů – o něčem, co ukazuje na něco jiného. A my místo toho, abychom se dívali, k čemu to ukazuje, řešíme, co to znamená.
Je to, jako kdybychom použili 3 principy jako tři velké brány do nebe – na jedné je napsáno Mysl, na druhé Vědomí, na třetí Myšlenka – a my místo toho, abychom jakoukoliv z těch bran prošli, zkoumáme, jak je to na těch dveřích vyryto, jak ty dveře vypadají atd.
Takže – dívat se tím směrem a počkat si, co se mě dotkne, to je skvělé.“
— Katka Fišerová

Co mě zaujalo na kapitole Tři principy z knihy Sydneyho Bankse Chybějící článek, který nám přinesl porozumění životu právě skrze metaforu Tří principů?

• „Jsou základním kamenem a právě skrze tyto tři složky se odvíjejí všechna tajemství psychologie.“
• „Psychologická trojice.“

• „Jsou to univerzální konstanty.“
• „Není jich více ani méně.“
• „Nikdy nemohou být odděleny.“
• „Bez jedné z nich ostatní neexistují.“

• „Všechny filozofie se rodí prostřednictvím těchto tří darů.“
• „Všechny psychologické funkce se rodí z těchto tří principů.“
• „Naše psychologická realita.“

• „Spirituální dary, které nám umožňují uvidět tvoření a vedou nás životem.“
• „Jsou základem naší existence.“

• „Pocity vznikají ze síly myšlenky.“

To jsou věty, které na mě vystoupily. A vnímám, že to nejsou jen věty na papíře, ale že důležité je to, kam ukazují.

Psychologie řeší „obsah“, principy neříkají, že se máme zabývat obsahem. Principy řeší sílu a inteligenci za tím vším a poukazují nám na to, že se to děje, že přichází nějaký obsah. Nemusíme se jím zabývat, ale tu schopnost máme. A čím víc se zabýváme obsahem, tím víc nás to bolí.

A na to máme pocity, které nás na to upozorňují. Čím hůře nám je, tím více se s námi snaží naše moudrost právě skrze pocity mluvit a říkat nám: „Zastav se, tímto směrem fakt nemysli.“ A my se snažíme tohoto daru zbavit, protože jsou nám nepříjemné. A mě napadá: „Opravdu je to ta správná interpretace pocitů, kterou jsme si měli odnést?“

Od chvíle, kdy se narodíme, dostáváme darem tyto Tři principy. A je na nás, k čemu je používáme. Stejné principy nám umožňují žít jak kvalitní, tak i nekvalitní život.

Martin Jotov nám na Akademii říkával, že Tři principy jsou za vším. Já je neviděla za vším a bála jsem se to přiznat. Dnes už vím, že to, že někde Tři principy nevidím, neznamená, že tam nejsou – ale že není třeba to hned analyzovat nutně je hledat.

Když je tam nevidím, může to být i proto, že tam mám slepé místo. Z „člověčího“ pohledu někdy za některými věcmi nedokážu vidět inteligenci života – třeba proto, že je to pro mě příliš bolestivé. Ale to ještě neznamená, že tam není.

Právě na vysílání o Třech principech jsem měla chvíli dojem, že jsem jediná, kdo vidí Tři principy odděleně – a ostatní jsou „tak pokročilí“, že je vidí jako jedno, jako jednotu. A cítila jsem se chvíli fakt hloupě, že jsem vůbec něco říkala nahlas. A pak mi došla jedna věc – každý to vidíme tak, jak nám to dává alespoň trochu naději.

Nedávno jsme se při jednom koučovacím sezení s klientkou dotkly oddělenosti. A mně něco došlo. Dřív jsem to měla tak, že když někdo řekl něco jako: „Všichni jsme jedno“ nebo „jsme jednota“, začaly se mi ježit chlupy na nohou 🙂 Proč? Protože jsem to neviděla. A spíš mě to vytáčelo. (Stejně jako věta „Je to jen myšlenka“.)

Dnes už i trochu tuším, v jakém prostoru jsme všichni jedno, protože jsem se toho prostoru nejednou dotkla. Ale kdyby za mnou tehdy přišel někdo z Porozumění a řekl mi o jednotě, asi bych se otočila na podpatku, řekla bych: „No jasně,“ a odešla bych. Ale tím, že jsme se bavili o Třech principech, dochází mi, že jsem byla ochotná se tím směrem alespoň podívat. A měla jsem šanci něco zahlédnout.

Tři principy poukazují na naši psychologii – (v mých očích na to, jak vzniká oddělenost). Jednota poukazuje na to, co máme všichni společného.

Záznamy kurzu Chybějící článek najdete v naší členské sekci. Nejste ještě členem? Více o Klubu Porozumění ZDE.