ÚSPĚCH A (NEBO) PROKRASTINACE

Na téma prokrastinace jsem se vážně těšila. Středeční vysílání jsem se rozhodla neodložit na jindy – cítila jsem v něm naději, že třeba jednou opravdu něco dokončím. A mohla jsem ho vynechat, měla jsem totiž setkání se sestrami a mamkou. Přijela jsem domů v 19:59. Byla jsem rozhodnutá ho stihnout.

Martin nezklamal. Pokud se někdo umí dívat za definici prokrastinace, je to právě Martin Jotov. Když se zeptal, kdo se cítí být prokrastinátorem, upřímně jsem zvedla ruku. Jsem.

Ráda bych vyzdvihla dvě části z dílu o prokrastinaci v rámci 11dílného kurzu Úspěch bez stresu, protože jsem v tom uviděla velkou Pravdu.

Hlavní myšlenkou, kterou přinesl, je pohled Tří principů: z tohoto úhlu prokrastinace vůbec neexistuje. Není to žádná skutečná věc, kterou bychom mohli najít v těle nebo v mozku. Je to pouze pojem, slovo, myšlenka, kterou používáme ve chvílích, kdy neuděláme něco, co jsme si naplánovali, nebo když děláme něco jiného, než si myslíme, že bychom měli.

Martin na konkrétním příkladu ukázal, že jde čistě o interpretaci: člověk si pustí film. Pokud má v hlavě přesvědčení, že by měl dělat něco jiného, označí to za prokrastinaci. Ale když ten samý film sleduje bez tlaku a viny, prostě jen kouká na film. Dělá úplně to samé, jen tomu nedává tu nálepku. A právě tato „nálepka“ vzniká jen tehdy, když si myslíme, že bychom v tu chvíli měli dělat něco jiného.

Největší pastí podle Martina není samotné odkládání, ale to, že se nálepky „prokrastinátor“ chytíme a začneme hledat způsoby, jak se opravit.
„Nejhorší je začít tím, že se označíme za prokrastinátora a začneme hledat způsoby, jak se opravit. Nejprve si dáme tu nálepku, a pak si řekneme: „Nedokončuju, protože jsem prokrastinátor.“ A zapomeneme, že to bylo přesně naopak – nejprve jsme ty věci přestali dělat, a až pak jsme dostali nálepku.“

Ukázku z vysílání si můžeš pustit zde:

Zkus si na papír vysypat vše, co dlouhodobě odkládáš, kvůli čemu máš pocit, že jsi prokrastinátor(ka) – a začni škrtat. Něco škrtnout nechceš nebo nemůžeš? Nech to tam. A pak to zkus rovnou udělat. Když si k činnosti sedneš, jako by se pomyslně “přepnula páčka” proudu kreativity z myšlení na dělání – síla v plném rozsahu jde najednou do tvorby a něco vzniká. Možná to přestane být těžké – protože těžké není začít, ale přemýšlet o tom. 

Ať děláš, co děláš, pokud nad ničím jiným nepřemýšlíš a zaměřuješ svou pozornost na to, co právě děláš, jsi ve flow. A z místa flow věci plynou. Je něco, co chceš, aby přímo frčelo?

Když se podíváme na definici, pak je prokrastinace záměrné a opakované odkládání úkolů nebo povinností, přestože si člověk uvědomuje, že to může mít negativní důsledky. Nejde o lenost, ale o aktivní rozhodnutí věnovat se něčemu jinému – často i činnosti, která se zdá být „užitečná“, jen aby se vyhnul tomu, co je skutečně důležité. Člověk ví, co má udělat, má na to čas i prostředky, ale přesto to odsouvá – třeba brouzdáním na internetu, úklidem nebo sledováním videí.

To děláme občas všichni. A právě proto máme tendenci si tu nálepku dávat. Ale když do toho přidáme “novou ingredienci” – pohled Tří principů – nemusíme v tom hledat hlubší souvislosti. A co nastane? Přesně to, o čem byla řeč. Prostě se jen díváme na televizi nebo jdeme na procházku. A co NEnastane? Neroztáčí se to známé myšlení, ve kterém se bičujeme, že jsme něco neudělali, a přitom jsme mohli, měli, chtěli.

A z klidné mysli se dělají kroky mnohem lépe.
Možná tím prvním krokem může být: „Přestat se nálepkovat.“

Ještě máš před sebou ten papír? Je něco, co na tebe úplně vystupuje? Něco, co miluješ – a z nějakého (jakéhokoliv) důvodu neděláš? Možná by stálo za to právě tímto směrem zaměřit svou pozornost. Co říkáš?

V dubnu jsme zakončili další ročník Akademie Transformativního koučinku.
Bylo nádherné sledovat, co všechno nám během pár dní vznikalo pod rukama. A pak najednou – ze dne na den – se zrodila nádherná konference účastníků. Mohlo to zůstat jen dalším cvičením. Ale nezůstalo. Bylo to hluboké a dojemné završení těchto krásných dní, kde jsme se všichni ocitli v jednom společném prostoru, bez hodnocení, posměšků a soudů.

A věř, že den předtím, při přípravách, to mělo i prvky těžkosti. Spousta myšlenek kolem technických detailů, sladění “eg” všech zúčastněných – protože každý chtěl, aby to bylo přesně tak, jak si on sám představuje, že by to bylo nejlepší… Ale pak jsme to všechno nechali být, dali to stranou. A co jsme zažili? Sdílení lidí, kteří se po celý rok dotýkali vnitřní moudrosti, právě proto, že byli ochotni dívat se na svět pohledem Tří principů.

Třeba tahle konference jednou spatří světlo světa i pro veřejnost. Kdo ví. A co vznikne, když tito lidé pracují s dalšími lidmi – a šíří tohle poslání dál? Nechci si to ani přestavovat, protože na to je moje osobní mysl příliš při zemi. 

Co ale vím jistě: už teď jsou otevřené brány dalšího ročníku Akademie a ty můžeš být součástí…