2. ročník Summitu The Listening World - do 15. 4. 2025 - 15% sleva s kódem: POROZUMENI-15 ZDE.
ÚSPĚCH A (NEBO) STRES
V Porozumění mysli nám právě začal další bezplatný středeční kurz, tentokrát na téma Úspěch bez stresu pod vedením Kat Černé, kde se můžeš 11 týdnů těšit na (ne)souvislosti úspěchu s čímkoliv dalším s ní a lektory, transformativními kouči a mentory – Martinem Jotovem, Lukášem Piperkem a Pavlem Polou.
Přiznám se, že i já jsem natěšená jak malá holka :-). Proč? No protože jsem podnikatelka a slovo “úspěch” se mnou rezonuje úplně stejně jako slovo “byznys” a další pojmy s podnikáním spojené. Když se řekne “něco z toho”, zapne se ve mně radar. Je to zajímavé, co, že právě tohle téma ve mně vyvolává zvýšenou rezonanci někde hluboko uvnitř? Nebo je to intelekt, který chce začít porovnávat s tím, co se v této oblasti už “naučil”?
Určitě máš slovo úspěch také v nějaké oblasti více vyzdvižen, než jinde. Možná úspěch vnímáš více v osobním životě (já tam mám své věčné téma hubnutí :-)). Co si tam dosadíš? S čím si spojuješ slovo úspěch, ty? Poděl se klidně do komentáře…
Kat řekla už v pozvánce na 1. díl kurzu, že častokrát spojujeme úspěch s NĚČÍM. A já si vzpomněla na můj koučink s Lukášem Piperkem, kdy jsme se bavili o souvislostech. Co když si je dáváme tam, kde nejsou? Pro mě to bylo velké, měla jsem tehdy dokonce vhled. Platí to i pro mě! Hned jsem si toho začala všímat v malé skupince žen během mého kurzu, který jsem právě v tom období vedla. Jak nevinně se připravují o příležitosti, když si myslí, že něco nemůžou nebo nedokážou, protože… (nejsou, nemají, nemají předpoklady, atd.).
NEVIDĚT ve věcech souvislosti změnilo tehdy najednou celou hru.
Až někde uvidíš nějakou souvislost, např.: Nemůžu dělat to či tamto, protože…., zeptej se sám/sama sebe: A co když ne? Co když tam žádná souvislost není?
Podnikám od roku 2011 a online od roku 2019. Od chvíle, co jsem se setkala s třemi principy, mě najednou moje vnitřní navigace poňouká, abych více bádala právě v oblasti byznysu. Co více uvidím ve všech marketingových poučkách? Co je za nimi, když prohlédnu skrz? Co uvidím nového, když se podívám zčerstva? Co když tam žádné souvislosti nejsou?
A možná právě když se podíváš i ty ve svém tématu z čerstvého a nového pohledu, něco zahlédneš. Dívej se dovnitř, skrze vhled dostaneš odpověď.
Když je pro nás tak moc důležité právě v tomto „konkrétním“ uspět, máme za tím vším další myšlenky, které nás dokážou brzdit (o kterých někdy přemýšlíme více, než je zdrávo). A díky tomu nic nového a čerstvého nezahlédneme. Pořád se točíme v intelektu.
Neustálé přemýšlení však přináší tlak a stres.
Lidé chtějí uspět v pracovním i osobním životě, dělat, co je baví, postavit se na vlastní nohy v podnikání, dělat práci, která dává smysl atd. Ale když převažuje stres, naopak je to brzdí. Nepomáhá.
Když se díváme po povrchu, neopustíme náš intelekt a každá nová věc, více nových věcí, tempo, které nám přinese nestíhání, atp. nás odvádí od toho, abychom se podívali hlouběji do nás (a zároveň z hlubšího místa v nás, naší klidné mysli). Když se ponoříme do prostoru klidné mysli, do pocitu lásky, porozumění, naprosté přítomnosti, klidu, začnou chodit vhledy a tím začneme dostávat i odpovědi, které potřebujeme vidět či slyšet.
Nereaguj předem na představy, co se může stát, protože se s největší pravděpodobností stane jiný scénář než 100% těch, které vymyslíš.
Krásný příklad, který se mnou hodně rezonoval, zazněl na vysílání. Týkalo se to porovnání dospělých vs. dětí.
Co mám doma miminko, v tuto chvíli 8měsíčního chlapečka, vidím v praxi, jak se nebojí věci dělat znovu a znovu, i když to pro něj může být nebezpečné, může se o něco praštit, ublížit si. Vezme si něco na stole, s nadšením ve tváři si to chytne oběma rukama a najednou nemá žádnou, kterou by se držel (naštěstí tohle jsme s manželem předvídali :-)). Někam doleze, zůstane mezi dveřmi a když ho odnesu zpět, za chvíli je tam zase – a o trošku dál :-). Další den je najednou v jiné místnosti a objevuje, neustále objevuje a zkouší, co zvládne.
Kde on díky tomu brzy bude a kolik toho zvládne, viď? Říká se, že se za první roky života děti naučí to nejdůležitější větší rychlostí, než kterou jsme schopni zvládat v dospělosti (když nám jdou naproti naše vlastní brzdy – představy a proti-přemýšlení).
Děti nevnímají selhání jako selhání. Začínají znovu a znovu. Nezastavuje je to. A to je důvod, proč jsou, co se výzev týče, dál, než my dospělí. My tam začneme mít představy, pocity, emoce a už se vyhýbáme akci. Zkus se tady chvíli zastavit a všimnout si, jestli to tak u tebe v nějaké konkrétní situaci bylo. Jdi jen do vlastní zkušenosti, podívej se tímto směrem, jestli něco uvidíš.
Děti jsou od přirození zvídavé. Takže, co kdybychom si z nich, my dospěláci, vzali příklad – byli zvídaví, zůstali zvídaví a jen to něco dělali?
Je důležité vědět, jak fungujeme, že nám stres způsobuje naše vlastní myšlení, dlouhodobé myšlení o stejných myšlenkách a nebo když je toho najednou na nás moc, velké množství.
Jak řekla Kat: “Když je toho moc v jednu chvíli, máš stres. Protože najednou se ten příběh komplikuje. V jednoduchosti je fakt krása. Krok za krokem se dokážeme poprat se vším. Ve chvíli, kdy jdeme moc rychle nebo těch kroků je milion v jednom, je to moc. A tak je to se vším. Strach je myšlenka, stres je reakce na tu myšlenku. Cítíme to. Strach kolikrát sám o sobě ne, ale ten stres, který to vyvolává, ten už ano. Někdy i strach, když je silný, cítíme i ten. Jakákoliv myšlenka, které uvěříme, vyvolá emoci, pocit. Je to hrozně propojené.”
Ať je to, co je to, furt to nic nemění na tom, že je nám špatně z naší vlastní představy, ne ze situace. Stačí si všimnout, že se to děje. Když si všimneme, můžeme to zastavit a neroztáčet to myšlení ještě více. Jen přijmout, že se to děje a zpomalit. Život nám zase brzy něco nabídne.
