ÚSPĚCH PŘI POMÁHÁNÍ OSTATNÍM

Středeční vysílání kurzu Úspěch bez stresu bylo zaměřeno na pomáhání ostatním. Kat mluvila o tom, že se občas ztrácí ta počáteční radost, která tam byla, když jsme začínali. O prostoru v nás, kterého – když se dotkneme – je jedno, jestli jsme kouč, koučovaný, terapeut, psycholog, psychiatr nebo pacient. Splyneme v jedno. Je to prostor, kde se dějí zázraky.

Ten prostor moc dobře znám. Vše to začalo poznáním komunity Porozumění mysli, kdy to, o čem mluvili, se mnou tak moc rezonovalo, že jsem chtěla zažít víc. Tehdy ještě nebyla k dispozici Akademie Umění Žít, jako v letošním roce, což mi nevadilo, protože jsem byla rozhodnutá pomáhat ostatním – jako transformativní koučka – a nastoupila jsem rovnou do Akademie Transformativního Koučinku.

Na Akademii mám pocit, že se v tom prostoru snad koupeme 🙂. Ale je to tím, že si dovolíme nechat naše myšlení chvíli sednout a necháme se vést tím něčím hlubším v nás. Ten prostor nikam neodchází, je neustále s námi, jen si ho v naší každodenní rutině často nevšimneme.

Kat mě dovedla k hlubšímu zamyšlení.

Čím?

„Častokrát někteří, kteří pomáhají ostatním, nakonec strádají – finančně, častokrát psychicky. Ve výsledku je to pomáhání stresuje a vůbec jim to nepřináší to, co si mysleli, že jim to přinese.“

Vybídla nás, abychom se znovu podívali, proč jsme se tomu začali věnovat. Co nás inspirovalo? Co byl náš původní cíl? Co mělo být výsledkem? Bavilo by nás to, i kdybychom za to nedostávali zaplaceno? Jak udělat, abychom pomáhali druhým, ale naplňovalo to i nás? Jak můžeme při pomáhání dosáhnout úspěchu?

Píchla totiž do živého místa – a já si musela přiznat, že má pravdu.

Neustále pomáhám ostatním. Ale někdy je pro mě automatické si nechat za svou práci zaplatit… a pak jsou chvíle, kdy ne.

Vypozorovala jsem, že je to přesně v okamžiku, kdy to začne být „o mně“.

Když jsem plánovala studium Akademie, měla jsem tam ego – „Budu transformativní koučka, jak skvěle to zní!“ A čím víc jsem poznávala podstatu své práce, tím víc jsem se necítila být koučkou – jen jsem věděla, že jsem transformativní 🙂. A pak to začalo být jedno. Koučka nekoučka – důležité bylo, čeho se na sezení s klientkami dotýkáme: toho prostoru. A je jedno, kdo jsem já.

Pokaždé jsem si uvědomila, jak úžasná je naše práce – několikrát jsme se s podnikatelkami při transformativním rozhovoru i nasmály. Víš kdy? Přesně ve chvíli, kdy dostaly odpověď z toho prostoru a došlo jim, co jim mysl nalhává, čemu uvěřily a jak je to brzdí.

Schválně – identifikuješ se se svými myšlenkami? Respektive – cítíš se být svými myšlenkami? (Já jsem to a to. Jsem takový typ. Já to mám takhle.) To ale nejsi ty – jsou to tvoje myšlenky. Obsah myšlenek. Myslíme si, že naše názory = my. Co když je ale něco hlubšího v nás, co nás vede? A myšlenky, které se v nás odehrávají, můžeme sledovat – ale nemusíme je poslouchat?

Děláme to často a ani si toho nevšimneme, jak automatické nám to přijde. Ale tady je skryté to tajemství – my nejsme naše myšlenky.

Zkusila jsem je včera chvíli pozorovat – a zasmála jsem se. Fakt jsem se zasmála. Sdílela jsem s koučem, jak toho mám hodně a nemám čas na svůj projekt, jak bych si představovala. Byla jsem frustrovaná. Vzápětí – o pár hodin později (díky okolnostem) – to vypadalo, že by se to teď mohlo změnit. A moje mysl měla paniku, že budu mít málo práce.

Někomu bych možná mohla připadat jako blázen. Rodina by mě v tom všem ztěžování si ještě podpořila. Ale tohle se děje. Naše mysl panikaří, že toho je moc – a vzápětí panikaří, co když toho bude málo.

Vidíš to? Prohlédl/a jsi to teď se mnou? Nejsme to my. Je to naše myšlení, které se děje. Ale dobrá zpráva je, že my se s ním nemusíme identifikovat.

Na začátku všeho ze mě zářila touha mluvit o Třech principech s online podnikatelkami – o tom, jak by mohly jejich projekty vypadat, kdyby je tvořily z toho prostoru, o kterém se bavíme. Ale pak to začalo být o mně: Bude to někoho zajímat? Jak budu vypadat na kameře? Čte vůbec někdo moje blogové články? Kde začít, ať to má hlavu a patu? Atp.

A dostala jsem se úplně na jinou kolej. Slepou.

Touha pomáhat se nikam neztratila. Jen to všechno držím v sobě. Poslouchám inspirativní videa zahraničních koučů 3P, ale moc nekoučuju. Nejdřív proto, že jsem měla hodně práce, pak proto, že jsem byla na mateřské… a teď proto, co si o sobě v danou chvíli myslím.

A když už bych se rozhodla zase začít, tak mi tam skáče: Bude za to někdo ochoten zaplatit? Kolik si mám říct? Nikdo mě nezná. Mám začít zase zdarma, když jsem dlouho nekoučovala? A kdy mám vlastně koučovat, když ten čas nemám, protože mám doma miminko?

No – a ve finále, když už mi chce někdo za mou práci zaplatit, tak se často slyším říkat: „Ale ne, to je dobrý, já ráda.“

Protože si tam zase něco doplním (tedy né já, už víš kdo 🙂)…

Neřeknu si o peníze za dopad, který koučovací sezení může přinést koučovanému. Když to začne být o mně, neřeknu si ale o peníze ani za svůj čas.

Pak mi ženy říkají, že čtou rády moje články, dochází jim na sezení zajímavé věci a ten prostor, kterého se dotýkáme, je kouzelný – kolik nám toho vynese na světlo. Možná to stačí přijmout a nebrat hodnocení své malé mysli tak vážně (protože ona to dělat nepřestane – je to její vlastnost), jen to vidí úplně jinak, než to skutečně je.

Se zvědavostí se otevírám tomu, jaké to bude, když to přestane být o mně. Když nebudu předpokládat, že někdo nemá peníze. Když nebudu rozhodovat za klientky, za jakých podmínek přijdou a za jakých nikoliv. Když přestanu předjímat, jestli tamta to potřebuje a tahle ne.

Vždy, když to začne být těžké a frustrující, je to jen ukázka toho, že se ozvalo moje slepé místo – že mám okolo toho všeho hodně myšlení a peru se s tím, jak to mám já – a nevidím pravdu. Naštěstí vím, že mám oslovit někoho z kolegů koučů z Akademie a ono se to rozpustí, když mi to dojde 🙂.

To je můj vlastní prožitek a uvědomění. Jen je potřeba si toho všimnout, když to nastane.

Jak by vypadaly tvoje služby druhým, kdyby to nebylo o tobě? Kdyby si tvoje osobní mysl nedomýšlela a nerozhodovala za ostatní předem?

Máš-li nutkání, posdílej s námi odpověď – ať už v komentáři, na jakémkoliv setkání či vysílání, nebo e-mailem.

A tady ještě jedna ukázka z vysílání na závěr:

Celý díl tu: Kurz Úspěch bez stresu.