🗓️ AKTUÁLNĚ: Mezinárodní summit NASLOUCHÁME SRDCEM v květnu v Praze. Více informací ZDE.

Než jsem jela do Dánska, měla jsem koučink s klientkou a dostala ode mě domácí úkol 😊: všímat si, co se stane, když jedná z místa lásky… Nevím, proč mě napadlo právě tohle, ale přišlo mi to, a pro ni to bylo to největší, co si odnesla…

Jednat z místa lásky je jednoduché – přesně do chvíle, kdy jsme naštvaní, pak je to teprve ta správná výzva. Nejprve se pohrabeme v našich osobních myšlenkách a následně teprve jednáme. Když se odpověď zamíchá s osobním myšlením, co si budeme povídat – ne vždy je naše odpověď „z místa lásky“… Jak to může jít, když máme jiný názor? Jak to může jít, když máme své vlastní přesvědčení o tom, jak by to mělo vypadat? Jak to může jít, když se druhá strana snaží to, co cítí, dát do slov a my už hodnotíme podle toho, jak to vidíme my? Z místa lásky však znamená přijmout cokoli a vrátit cokoli tomu druhému – ale pořád z místa lásky.

Do Dánska jsem jela v rámci české výpravy týmu Porozumění mysli za našimi zahraničními kolegy – Natashou Swerdloff a Dickenem Bettingerem, kteří napsali skvělou knihu – Návrat domů.

Byl to úžasný výlet. Nejen samotný seminář, ale i čas strávený s ostatními – procházky, společné snídaně a večeře, nákupy, kavárny a dokonce i jízda metrem byla nezapomenutelná (tys věděl/a, že dánské metro nemá řidiče?). Je mi jasné, že si Dánové vždy říkají: „Á, turisti“.

Na semináři bylo několik desítek lidí, těch, kteří měli tu možnost osobně dorazit za laskavým srdcem obou řečníků. Celé to bylo v angličtině (kdo mě zná, ví, že angličtina není zrovna moje silná stránka). Přesto mě výlet neskutečně přitahoval. Už jednou jsem si myslela, že nemůžu být součástí semináře právě Natashy, když byla v Praze, protože neumím anglicky. Pak jsem četla předmluvu ve zmíněné knize Návrat domů, kde Káťa Fišerová sdílí, jak jela kdysi za Dickenem do Anglie, i když neuměla anglicky. A já ji slyšela teď v Dánsku mluvit a můžu potvrdit, že „spíks ingliš very vel“ 😊, no prostě mluví velmi dobře (na to, že předtím prý uměla jen hello a good bye).

I já jsem šla nakonec v dubnu na pražský workshop v angličtině s otevřenou myslí a odnesla jsem si velký vhled, který měl a má ohromný dopad na transformativní rozhovory s mými klientkami. Kromě toho mi konečně došel na mnohem hlubší úrovni rozdíl mezi koučinkem a transformativními rozhovory. Všechny typy koučinku klientům pomohou, transformativní rozhovory jsou však, jak to jen říct, transformativní 😊.

Následně, když bylo na spadnutí Dánsko, scénář byl stejný (seminář v angličtině, ale ještě jako bonus „v cizí zemi“) a mě nenapadlo jet. Nicméně život tomu chtěl jinak a když jsem se kochala komentáři pod fotkou z pražského semináře, Martinka J. mi tam napsala: „Takže v září Dánsko?“ Moje odpověď byla „Né, to né, vždyť neumím anglicky“. Ale můj druhý hlas mi jen šeptnul: „No a co?“ A já jsem za tohle popíchnutí neskutečně vděčná, protože Dánsko byl nepředstavitelný zážitek.

V sobotu jsem rozuměla tak 20%, v neděli ještě míň (to bude asi tím, že jsem nad tím začala víc přemýšlet). Přesto jsem měla ohromný vhled, takže jsem si ověřila, že můžeme mít vhled, i když slovům nerozumíme. Je třeba se dívat za slova – tohle byl krásný příklad. Jak Dicken mluvil, něco jsem uviděla a měla jsem potřebu to se všemi posdílet. Možnost byla někoho poprosit o překlad, nebo se kousnout a zkusit to sama (nebudu lhát, že jsem si v kavárně negooglila slovíčka). Zvedla jsem ruku „I will try it (= já to zkusím). Jakmile jsem chytla do ruky mikrofon, rozklepalo se ve mně snad všechno. Nebyla jsem schopna mluvit, měla jsem knedlík na hrudi a chtělo se mi brečet. Nikdo na mě nespěchal, všichni trpělivě a s láskou čekali, co ze mě vypadne a kolega Pavel mi ještě běžel pro kapesníčky…

Potřebovala jsem reagovat na sdělení, že máme dvě místa, ze kterých můžeme mluvit – z osobní mysli nebo máme možnost jít hlouběji, za naše myšlení, do místa klidu.

„Moc anglicky nerozumím. Včera jsem rozuměla málo a dneska ještě míň, ale něco jsem uviděla. Když přijímáme slova pouze jako informace do osobní mysli a vracíme zpět přes naše ústa, je to příliš krátká cesta. Když jdeme hlouběji, musíme to vždy vzít přes srdce, tam i zpět. A srdce je pro nás všechny symbolem lásky, proto není možné, aby to nebylo z místa lásky, když jdeme hlouběji“. Bylo to pro mě velké a tušila jsem, že se to dotkne i jiných srdcí. Rozjela se lavina sdílení, padly i slzy a bylo to tak hluboké, pro každého jednoho z nás v sále. Kat mi poslala do messengeru srdíčko a já cítila tu lásku a vděčnost i na dálku, přestože s námi byla jen online.

Když jednáme z místa lásky, jiný je výsledek. Neznamená to, že se sebou musíme nechat „orat“, ale to, co vysíláme z tohoto místa a přijímáme zpět, je mnohem hlubší, naprosto jiná dimenze. Zkus to a uvidíš. Nestačíš se divit, co se kolem tebe rozjede. Co? To nevím, co ti ale můžu slíbit, že to bude velké…

Transformativní koučka Míša Havránková

Komentáře
  1. Jiri napsal:

    Velmi zajímavé a inspirativní. Je to i o tom jak důležité je držet ego na uzdě, když se chce za každou cenu prosadit.

    • Michaela Havránková napsal:

      Jiří, děkuji za komentář, potěšil mě. Ano, je to tak, každý to ego máme. Pokud se ho snažíme prosadit, tak jsme nenaslouchali, co se nám ten dotyčný snaží říct. Už předem nám jedou naše komentáře v hlavě, co mu řekneme, až domluví nebo ho ani domluvit nenecháme. Je zajímavé to pozorovat. Děkuju za tvůj vstup. Míša

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů