Z OBĚTI TVŮRCEM LUSKNUTÍM PRSTU

V lednu jsme byli na setkání Akademie pro profesionály a lídry. Tentokrát jsem cítila, že se mi nějak nechce sdílet. Chtělo se mi tam jen být. O to více ale sdíleli nováčci, naši noví budoucí koučové. Zaujalo mě sdílení Pepy. Najednou se zvedl ze židle, vzal si mikrofon a řekl: ”Uvědomil jsem si, že už nejsem oběť, ale tvůrce!”

Wau, došlo mi, že stačí si něco uvědomit a jako lusknutím prstu je najednou všechno jinak, ze dne na den, z minuty na minutu. Nemusíme na transformaci čekat roky, ani se na nic připravovat nebo se transformovat postupně, aby to na nás nebylo moc. Nic takového.

Když sdílel, bylo to zajímavé, ale jak moc velké to bylo opravdu, mi došlo až o pár dní později.

Po příjezdu jsem měla tu možnost mluvit s osobou mně blízkou (nebudu jmenovat) a ona mi vyprávěla, jak se měla posledních pár dnů. Její povídání se skládalo z několika menších příběhů a já najednou viděla v každém jednom z nich, že se sama staví do role oběti, protože jí chce být. Ne proto, že by opravdu chtěla, ale protože se tak vidí, v každém setkání s lidmi – v práci, na návštěvě, v obchodě, v autobuse – prostě v každé situaci, v každém okamžiku. Mohla bych jí litovat a radit, co měla udělat nebo co by měla dělat. Otázkou je, opravdu se to děje nebo to tak jen vidí? To je rozdíl, protože na námi „vymyšlené věci“ rada ani lék neexistuje. Dokud totiž neuvidí něco jiného sama zevnitř, uvidí to takto vždy a ve všem. Já ji mohu v tuto chvíli jen vyslechnout, být tu pro ni.

Co došlo mně dva dny zpátky? Že každý můžeme mít své slepé místo, kde jsme v roli oběti a jen to nevidíme… Život se nám však mění jen tam, kde něco uvidíme sami.

Chceš vědět, co Pepovi došlo?

“Sice jsem si uvědomoval, že ještě v určitých oblastech svého života žiju v roli oběti, ale nevěděl jsem, jak se z ní vymanit. Zkoušel jsem na to ledacos, něco pomohlo víc něco méně, ale spíš dočasně. Až díky koučinku (a postupně i po něm) s jedním z našich mentorů, Matěm, jsem uviděl, kde je ten zakopaný pes. Uvědomil jsem si, že nejsem rozbitý. Vlastně jsem i pochopil, co to vlastně znamená nebýt rozbitý. To mi totiž stále nějak nedocházelo, co tím vlastně naši lektoři myslí. A tady přišlo to uvědomění, že se ani opravovat nepotřebuju, že jsem stále v pořádku, v neustálém spojení se svojí podstatou. 

Došlo mi, že já jsem ve skutečnosti to Pravé Já, to neomezené, to věčné, to něco, co je tu pořád je, to naše vědomí. Uvědomil jsem si, že nejsem tím malým já, které pořád něco řeší a vymýšlí. A že tedy ani nepotřebuju ty svoje problémy a strachy (a všechno to, co nechci), řešit. Protože když těm problémům dám pozornost, tak už je vlastně zase tvořím. A tak to jde pořád dokola. Ale když to malé já pustím a žiju to pravé já, tak už tvořím z jiného místa, z místa neomezeného potenciálu, z místa lásky, radosti, hojnosti …

No, tohle moje uvědomění mi přetočilo život, vidím teď věci poněkud jinak. Sice občas člověk tak nějak ze zvyku sklouzne k tomu starému myšlení, ale … docela brzy si všimnu, že tudy ne. A jdu si zase po svém … po svém rozuměj po tom opravdovém, co skutečně jsem. A tak už se necítím být obětí, ještě k tomu svojí obětí, ale cítím se být více tvůrcem svého života. A to je velmi osvobozující a pak taky krásné, radostné a láskyplné … prostě je to fajn:-)”

Pepa

Nejlepší na tom všem je, že Pepovi nikdo neřekl, co má vidět, že by něco měl nebo že něco musí. Nedostal žádnou teorii – žádnou nalejvárnu. Uviděl to sám, něco si uvědomil – jen proto mu to mělo šanci změnit život.

Nevadí, pokud náhodou v těchto řádcích nic velkého nevidíš. Je to velké pro toho, kdo uvědomění má, kdo si ho prožije, kdo ho vidí svým vnitřním zrakem. Slova mu pak trochu vezmou na velikosti a pro ostatní je to už jen informace. Tvoje uvědomění bude pro změnu velké pro tebe a naopak malé pro ostatní, ale co je podstatné, že je to právě tvůj život, na který to bude mít ohromný dopad. Takže? 🙂

Všechno začíná u naslouchání – sobě a ostatním. Buď s námi u zrodu našeho zatím největšího srdcového projektu – Summitu Nasloucháme srdcem, který proběhne koncem května 2024 v Praze a online. Co když další, kdo pro sebe má uvidět něco velkého, budeš právě ty?