ZA HRANICE KOMFORTNÍ ZÓNY

Když se řekne “Komfortní zóna”, (či opak – “mimo komfortní zónu”), co to pro nás vlastně znamená? Pro drtivou většinu z nás nejspíš to samé (nebo máme definici hodně podobnou, se domnívám). Asi se shodneme na tom, že když jsme uvnitř ní, jsme spíše v pohodě, v klidu, avšak když jsme mimo ni, cítíme neklid, nekomfort, tlak, nátlak, atp. Je to pro nás tak trochu výzva.

Zkusíme prohlédnout skrz, půjdeme dál (zase za hranice). 

Když se řekne zóna, cítíš tam tu “oblast”? Pokud ano, je totiž zajímavé, že pakliže se o komfortní zóně bavíme jako o oblasti, je to pro nás něco reálného, těžkého, musíme opustit nějaký jeden prostor a dostat se do jiného – který nemáme probádaný a kde se děje něco, co nemáme rádi, neznáme nebo neděláme úplně s radostí a nadšením. Cítíme stres, strach, možná dokonce svírání žaludku a jiné fyzické projevy. Díky tomu “udělat ten krok”, není jednoduché. Někteří ho udělají a častokrát si oddechnou, protože to nebylo tak hrozné, jak si mysleli, jiní ho neudělají nikdy, protože je to pro ně tak silné, že je to nepřekonatelné.

Co když se o komfortní zóně budeme bavit jen jako o pocitu? Pocity jsou skvělým ukazatelem. Je to dar, víš to? Díky nim víme přesně, co se s námi děje. Pokud si však myslíme, že špatný pocit znamená, že se nemáme tímto směrem vydat, že se máme této situaci vyhnout, není to úplně tak přesné porozumění toho, proč jsme pocity opravdu dostali do vínku. 

Pakliže víme, že pocity ukazují směrem na naše myšlení, nikoli na situace jako takové, tedy, co si o dané situaci myslíme a jak moc myšlení okolo toho máme, začne to být lehčí. Protože to, co si o dané situaci myslím, neznamená, že je to pravda.

Když nebudeme zaměňovat věci za pocity, konkrétně komfortní zónu za pocity v určité situaci a mimo komfortní zónu v situaci jiné, můžeme prohlédnout skrze pocity ještě dál – k myšlenkám a co jejich podstatou. Už jsem udělala 1. krok – nebojuju se situací, ale s tím, co si o ní myslím. Což je dobrý začátek. Avšak nemusíme ani bojovat, můžeme se na to jen podívat a probádat to, mnohem hlouběji.

Co když stačí se dostat jen do našeho vnitřního klidu, za slova, za naši malou mysl a něco jako komfortní zóna zmizí? Co když zjistím, že procházím určitou situací a nepotřebuji řešit, jestli se nacházím v komfortní zóně nebo mimo ni, protože se to stane JEN situací?

Nedávno jsem měla zajímavý vhled ohledně komfortní zóny. Když zůstanu u toho, že je to “něco”, v čem je mi dobře a mimo ni je mi špatně, o kom se bavím? Komu nebo čemu je dobře či špatně? Co když je to jen mé malé já, které se cítí dobře “ve své malé bublině” toho, co zná, co už zkusilo? Které potřebuje být v bezpečí, proto si vytvořilo svou komfortní zónu (ještě si to tak nazvalo) a všechno ostatní spadá do škatulky“mimo komfortní zónu”?

A co když je to obráceně?
Co když komfortní zóna je ta druhá, ta ohromná, kterou jen naše osobní mysl považuje za tu nekomfortní, když prohlídneme skrz? Možná jsme naopak doteď byli s pojmem komfortní zóna úplně mimo, kdo ví…

Na nahrávku z 11.dílu, kde se v tématu Komfortní zóna bádalo, se můžeš podívat zase zde: Kurz Život bez hranic.