ZA HRANICE SVÉ PSYCHIKY

Leden bývá obvykle spojen s něčím novým – výzvou, nakopnutím a tak podobně. A já si nostalgicky vzpomínám na rok 2021, kdy jsem se poprvé setkala s Porozuměním mysli a od té doby nepřestala bádat v různých oblastech z pohledu Tří principů. Nebyl to tehdy leden, byl to květen 😊, ale právě teď může být ten nový začátek pro tebe.

V dílně Porozumění mysli se rodí po 11 týdnů nový kurz – Život bez hranic pod vedením Katy Černé, který navazuje na kurz Život zevnitř (tam jsme se ponořili do fungování dokonalého systému nás samých v podání Martina Jotova). A právě první lekcí kurzu Život bez hranic, nazvanou Za hranice své psychiky, jsem se inspirovala pro dnešní článek.

Psychika a její hranice

Psychika neexistuje – je to smyšlený orgán pro všechen obsah toho, co od malička ovlivňuje náš život v lidské podobě: naše znalosti, zkušenosti, přesvědčení, nálepky, myšlenky, pocity, emoce. Abychom ale mohli jít za její hranice, je nutné pochopit, kde se to všechno bere a jak to funguje. Když víme pravdu, cítíme najednou naprosto pevné základy, i kdybychom se ocitli nad propastí.

Pokud chceme zažít skutečnou změnu, musíme se podívat tímto směrem – za hranice naší psychiky. Tam, kde nejsou jednotlivá „já“, kde nejsou hodnocení, pochybnosti ani žádná kritika. V prostoru, kde si dokážeme vzájemně porozumět, jsme propojeni a hlavně – všichni v pořádku. Dostaneme se tam různými způsoby, např. když nevěříme všemu, co si myslíme, bytím v naprosté přítomnosti, zaměřením pozornosti na existenci neomezeného potenciálu nebo třeba nasloucháním sobě či druhým.

Psycholog vs. transformativní kouč

Pokud chceš rozebírat obsah, běž k psychologovi. Jako vážně. Jsou tací, kteří se chtějí pořád dokola bavit o svém obsahu a rýpat se v něm – bez ochoty podívat se nově. Nemyslím to zle. Jen mě nenapadla méně přímá slova. Stručně řečeno, čím víc se rýpeš v hnoji, tím víc smrdí. Bývala jsem to i já a hledala všude a ve všem potvrzení pravdy mého obsahu. Možná proto to dnes více vidím u druhých. Všímám si. A když mně se to znovu stane, jdu za transformativním koučem, abych se mohla podívat nově, čerstvě a uvidět něco nového, pro mě prospěšného. 

Psycholog řeší obsah myšlení a snaží se nás opravovat, měnit, jací bychom být “měli” (podle nějakých škatulek a pravidel). Tak to prostě je. Jejich práce je dobře myšlená, má základ “pomoci”. Avšak naši kolegové, světoví transformativní koučové, kteří jsou zároveň psychologové, s námi nejednou sdíleli srovnání své práce a výsledků od doby, co se začali zabývat Třemi principy. Stavět základy své práce na obsahu jim najednou přestalo dávat smysl. Co kdysi trvalo roky, dnes trvá jen několik málo sezení. Transformativní kouč ukazuje na sílu myšlení jako na dar, který jsme dostali do vínku. Není třeba řešit obsah, který jsme si vymysleli a kterému jsme uvěřili tím, co jsme zažili. Přitom fakt je ten, že je to vlastnost naší osobní mysli. Je třeba jen pochopit, že hybná síla je jinde – až za tím vším. 

A co s tím? Je třeba se tímto směrem podívat. Nic víc. My všichni jsme pak ti, kteří sdílejí, co vidí svým vnitřním zrakem, když přijde vhled.

Jak vidět za hranice

Často se bojíme podívat z pohledu Tří principů, protože to zavání spiritualitou, a to naše ego nemá rádo. Ale i když se brání, pravda je jasná: jsme spirituální bytosti s lidskou zkušeností, nikoli naopak (určitě už jsi to někdy někde zaslechl/a). Mohu ti slíbit, že když se zkusíš dívat tímto směrem, hranice psychiky se budou vzdalovat, začnou mizet a nikdy se jich nakonec nedotkneš, přitom budeš mnohem dál.

Tam, kde vidíme hranici, je třeba zbystřit. To, čemu věříme, je pro nás realita – ale co když to tak není? Když pochopíme, že jsme jen na okamžik ztotožnění s určitým stavem a nejsme to my sami, získáme potřebný nadhled. A najednou přestávají existovat limity. Překročíme práh naší psychiky a dotýkáme se světa, ve kterém je všechno možné.

Vhled jako klíč

Včera jsem si položila klíčovou otázku: Pomůžou rady a povzbuzení, když není vhled? Odpověď byla jasná. Nepomůžou. Dokud se sami nepodíváme svým vnitřním zrakem, nepřijde uvědomění a nic se nezmění. Na vlastní kůži jsem si to kdysi zažila. Pořád dokola jsem se bála věcí, které se nikdy nestaly, a ničila jsem se tím. Až když jsem změnila úhel pohledu, proměnila se i realita. Proč? Protože to byla MOJE REALITA, předtím i teď. Strach zmizel a řešení přišlo samo. Ba co víc, řešení ve výsledku nebylo ani třeba, protože problém se mimo mou osobní mysl nikdy nezhmotnil.

Závěrem

Pokud stavíme náš život na vrtkavých základech, každá nejistota nás může ničit přesně tak dlouho, jak dlouho jí věnujeme pozornost. Ale když se díváme směrem k nekonečnému potenciálu, všechny hranice a limity přestávají existovat. Život se pak stává volným prostorem, kde všechno je možné. A to přináší ten pravý klid – žít v souladu s tím, co je, a stát na pevných základech, ve své síle, ať jsme kdekoliv a děje se cokoliv.

Pokud máš chuť vydat se na cestu za hranice své psychiky, registruj se ZDE do kurzu Život bez hranic a podívej se na záznam 1. lekce.