Do konce února 25% sleva na 5. ročník Akademie Transformativního Koučinku. Více informací ZDE.
Dnes pro tebe píšu v pořadí třetí článek ze série středečních vysílání mé kolegyně a mentorky v Porozumění mysli, Kat Černé, Život bez hranic, tentokrát na téma Za hranice svého intelektu. Najednou jakoby více zřetelně vidím slovo hranice a uvědomuji si, jak moc dovolíme, aby nám hranice bránily žít opravdový život, který žít můžeme – bez omezení či konceptů – v lehkosti, klidu, míru, s pocitem svobody, bez kontroly a života v křeči. Bez limitů a hranic.
Je to trochu vtipné. Máme možnost se dotknout života v celé své kráse, a my si necháme náš život diktovat něčím, co ve výsledku ani fyzicky neexistuje – smyšlenými hranicemi naším intelektem. Když se nám podaří dostat se za ně, ani netušíš, co všechno můžeme v tomto neznámém prostoru najít, co všechno je skutečně v nabídce.
Uvědomuješ si, že my jsme ti jediní, kdo má tu moc je ze dne na den, z minuty na minutu, zbourat? Když se to stane, náš intelekt si sice vytvoří hranice nové, ale pokud něco zahlédneme z prostoru moudrosti, už jsou na pomyslné spirále výš, i kdybychom se ocitli v tom samém bodě. Hranice se rozšíří, což je dobrá zpráva 🙂.
Prostor za hranicemi intelektu
Tohle místo máme v sobě všichni. Ale jak se do něj dostat? Vzpomněla jsem si na svůj vhled během Akademie Transformativního Koučinku, kdy jsme měli v rámci online vysílání i zahraniční hosty. Každý jeden z nich nám poukázal na trochu jiný způsob, jak se do tohoto prostoru dostat. A mně došlo, že je více “magických bran”, jak se tam najedou ocitnout. Je možné si vybrat jednu z nich, nebo jejich kombinaci, všechny tě tam přenesou – např. přítomnost, opravdové naslouchání, sledovat své vlastní uvědomění a vhledy, jít do prostoru, kdy už nevíme a tam teprve začít bádat, protože prostor “nevím” je teprve začátek, který se nachází až ZA naším intelektem.
Zaznělo spoustu krásných informací, sdílení a vhledů během vysílání a mně do sebe zase zapadly další puzzle – jako takové malé střípky do celého obrazce, který nemá možnost být nikdy složen. Je nekonečný – bezlimitní, ale zvětšuje se. Vím, že to, co víme, je tak strašně málo oproti tomu, co je opravdu možné uvidět, když jsme ochotni se podívat směrem za hranice intelektu. Proto si tomu chodím naproti a nikdy nevěřím tomu, co si myslím.
Intelekt si sahá pro cokoliv lineárně – vychází z minulosti a tím pohledem kouká do budoucnosti. Je to jeho vlastnost. Ale život se děje tak nějak “dynamicky”. A zrovna tak ty máš k dispozici ohromnou káď možností, a pokaždé je třeba se do ní namočit nově a vytáhnout si pro sebe to, co je pro tebe vhodné PRÁVĚ TEĎ. Existuje nekonečné množství možností a když se do ní ponoříš, vytáhneš si tu jedinou nejlepší pro sebe v daný okamžik. Wau. Je tam v tom okamžiku jedna možnost, jedna odpověď, ale ta nejlepší, kdy 100% víš, je že to ona. Přichází ve formě “vím to”.
A to už stojí za naslouchání svým vhledům. Vhled vidíme vnitřním zrakem, je tedy určen právě nám. Je také dobré vědět, že pakliže ho předáváme dál, už je to jen informace, návod, nebo jak zaznělo na vysílání – dobře míněná rada (které všichni tak milujeme).
Když se tímto směrem díváme, pak se v tomto místě potkáme i s ostatními, je to spirituální místo “jednoty”, pochopení, vnímání (děje se to přímo na skupinovém vysílání nebo např. při transformativních rozhovorech, ještě pořád si takový můžeš zažít zdarma s některým ze studentů Akademie Transformativního Koučinku ihned po registraci do kurzu). Je to chvilka, kdy jsme přítomni a tím se dokážeme dostat za hranice intelektu.
Směr, kterým je třeba se dívat, je za hranicemi toho, co intelekt dokáže pojmenovat nebo pochopit. Když se tam dostaneme – začneme chápat, jak jednoduše funguje život – myšlenky – pocity – naše prožívání. Jednoduchá podstata života. Součástí této jednoty je i ten intelekt, jen už není naším pánem, ale vidíme ho jako součást nás samých.
Intuice
Bavili jsme se také o intuici. Posloucháš svou intuici? Řídíš se jí? Odkud vlastně vychází? Nedávno jsem měla vhled ohledně intuice a už jí tak bezmezně nevěřím. Můžeme věřit jen tomu, co opravdu víme. Ne osobnímu myšlení, ne obsahu myšlenek. Je to vnitřní pocit “já vím. Jak? To nevím, ale prostě to vím”. Je to jiný pocit, než že se cítíme dobře nebo špatně – to jen poukazuje na to, co si o dané situaci myslíme, nevypovídá to nic o tom, jestli do situace máme nebo nemáme jít nebo o čem vypovídá. Tedy pokud je pro tebe intuice “tohle 100% vím”, tak pak jí věř, můžeš se na ni spolehnout. Sledovala jsem letos Zrádce, nějak mě to pohltilo 😊. A tohoto jsem si právě všimla. Často se tam používalo: “Intuice mi říká…”, ale přitom to s intuicí nemělo nic společného. Naopak, častokrát bylo vidět, že vědí, kdo je zrádce (moudrost ví a snaží se mezi myšlenky procpat s Pravdou), jen to nechtěli vidět, a intelekt házel hned argumenty, proč to není možné… Pokud ti intuice něco říká ale přitom ti to vlastně říká rozum, pak bych byla obezřetná… Poznáš to, protože máš určité “pochybnosti”.
Intelekt je součástí větší životní moudrosti
Do vínku jsme od života (moudrosti) dostali jako dar Intelekt. Dar! Máme spoustu možností, jak s ním nakládat. Bude nám sloužit, když ho budeme dobře využívat. Nemusíme se jím nechat omezovat, ale my jsme si vybrali právě tohle. Rozhodli jsme se ho používat proti sobě. Udělali jsme si z intelektu svého pána. Když ho ale budeme dobře využívat, budeme naslouchat moudrosti pomocí vhledů a intelekt pak používat, aby nám sloužil, uvědomuješ si, čeho jsme schopni dosáhnout každý jeden z nás a dohromady? Je to všechno stejně ohromná energie, moudrost na pozadí života i intelekt, jen využívat tu správnou ve vhodnou chvíli, vědět, kam až sahá intelekt a v jakých oblastech tam odpověď nenajdeme.
Více v 3. lekci kurzu Život bez hranic. Záznam nalezneš po registraci do kurzu v členské sekci.