ŽE BY DALŠÍ ÚROVEŇ NASLOUCHÁNÍ?

Naslouchání je jedno velké nekonečné téma, protože má nekonečné množství úrovní. Proto nás (transformativní kouče a naše klienty) baví neustále bádat, co je vlastně možné. Nedávno jsem psala článek na téma Naslouchání (konkrétně: Naslouchání začíná, kde poslouchání končí), kde jsem se zmiňovala o dvou úrovních, které jsem zatím měla tu čest vidět. 

Úplně na konci třetí Akademie PRO profesionály a lídry jsem zahlédla ještě další úroveň. Přesně ve chvíli, kdy jsme jako hosta měli Jacqueline Hollows, koučku, která je neuvěřitelná zejména tím, že zasvětila svůj život přinášení třech principů do věznic. Dokonce napsala knihu Křídlo Anděla, kterou Porozumění mysli přeložilo. A už se šušká, že bude hostem na konci AKADEMIE PRO profesionály a lídry 4, která začíná v říjnu 2024.

Vyprávěla jeden příběh (nevybavuji si o kom mluvila a asi nebude úplně přesný, ale pointa zůstane stejná, důležitý je v tomto případě samotný zvrat v příběhu). Kouč měl poslouchat a koučovaná mluvila v rámci skupinky. Došlo ale k tomu, že koučovaná byla čím dál více naštvaná. Příběh skončil tím, že kouč odpověděl něco, co jsem nečekala: Znělo to asi nějak takhle: “V tuto chvíli nejsem schopný naslouchat, proto nenaslouchám dobře. Sejdeme se jindy až budu schopen více naslouchat.”

Wau. To bylo opravdu velké. Trochu mi to připomíná některé moje rozhovory s mamčou, kdy chceme mít obě pravdu – obě máme názor a pociťujeme tlak v hlavě, protože se nám ho nedaří protlačit. Ale co s tím? Co nám to říká? Co se vlastně dělo na pozadí celého příběhu kouče a koučované? Oba byli v hlavě. Stejně jako často my s mamkou (a mnozí další). Nenaslouchali a nedostali se tak do společného prostoru bádání, aby slyšeli víc – co se skrývá za slovy, viděli klíčové sdělení – mezi řádky, aby si mohli něco uvědomit. Když se bavíme s mamkou a já mám jiný názor, cítím ten tlak a naštvání – řekla bych něco jiného v její situaci, zachovala bych se jinak, nenechala bych ostatní, aby se ke mně takhle chovali, proto začnou poučky typu: Měla bys, A já bych jim řekla, Nesmíš, Musíš atd. (Já zase poslouchám v jiných situacích, co bych měla nebo neměla. Známe to určitě všichni).

A tohle všechno je jen ukazatel toho, že jsme s mamkou za celou dobu neopustily hlavu. Střetne se ego s egem, názor s názorem, a už nejsme ani jedna ochotná naslouchat (jen s sebou nechat procházet slova a poslouchat, odkud vychází sdělení a kam míří). 

Pokud nehodnotíš, co ten druhý říká, pokud se nesnažíš prosadit svůj názor, jsi přítomný/á a nemůže dojít k naštvání či protlačování názoru ani jedné strany. Je to okamžik, kdy začínáte být oba v klidu a čerpáte moudrost ze stejného prostoru. Jeden se z něj ptá a druhý z něj odpovídá – k oběma to chodí formou, že nás to “napadne”, nesnažíme se to vymyslet.

Nemáme zapotřebí poslouchat, co bychom měli atd. Jak to může druhý vědět, když v danou chvíli říká, co by udělal na základě vlastního předchozího prožitku, který s tím mým nemá absolutně nic společného?

Každý z nás máme svou moudrost, která nám přesně řekne, co máme dělat.

Zrovna tak nemáme právo druhým radit, protože nemůžeme vědět, jestli pro ně je to řešení správné. Nám pomohlo, ale jim nemusí. Jen si to “myslíme”. A to s realitou nemá nic společného.

Takže ještě jednou, co mě tak moc zaujalo:

Žádné dohadování, žádné ego, ale obyčejné: “Sejdeme se jindy, až budu schopen více naslouchat”. Nikdy předtím by mě tato odpověď nenapadla, ale je to krásný a pravdivý krok. Pokud se druhý vzteká, je to jen fakt, že mu něco vyvracíme, že s ním argumentujeme – a to nemá s nasloucháním nic společného. Správné naslouchání je až za slovy, bez kontaminace naším názorem. 

Jako bychom nevěděli, co bude řečeno za 5 vteřin, jako bychom nevěděli, kam poukazuje a upřímně vyčkávali až na konec příběhu. Proč? Protože jedině tak dáme šanci tomu, aby nás napadla TREFNÁ OTÁZKA a toho druhého JEDINEČNÁ ODPOVĚĎ.

Jednoduchý, ale tak vzácný dar, který jsme dostali do vínku. A když nás něco napadne, položíme vždy správnou otázku (ne vymyšlenou, ne předpřipravenou), ale takovou, která na naši mysl přijde odnikud, nenaplánovaně, náhle (která se nikoho nedotkne). Naopak, je dobře mířená v přítomném okamžiku) a druhé straně může přijít Uvědomění.

To je jediná cesta, jak můžeme neustále rozšiřovat úroveň vědomí. Vlastním uvědoměním – našima očima, naším vnitřním zrakem.

Tedy, až se budeš s někým dohadovat, obejmi ho, nebo alespoň obohať hezkým pohledem a úsměvem a nestyď se říct nahlas: “Promiň. Sejdeme se jindy až budu schopen více naslouchat”. Myslím, že tím každého odrovnáš, protože tohle se nikomu kolem tebe určitě nikdy nestalo. Aby místo hádky a argumentů slyšel právě tohle.

A protože úrovně naslouchání nikdy nekončí, jsem vděčná za Summit The Listening World – Nasloucháme srdcem 2024, který proběhl v květnu 2024. Uvědomila jsem si, že i když každý spíkr mluvil na jiné téma, všichni mluvili ze stejného místa a ukazovali stejným směrem – a já se mohu k záznamům vracet po celý rok a neustále objevovat něco nového. Tajně doufám, že se nejedná o poslední Summit, ale naopak, že to byl jen začátek něčeho mnohem, ale mnohem většího. 

Celou neděli jsem pak seděla ještě na workshopu Michaela Neilla, světového kouče a mentora. Každému z nás by pomohlo vidět všechna možná témata z pohledu Třech principů, hodně nám toho dojde. Michael Neill mluví v rámci sérií videí Zcela nového uvažování o… také o Naslouchání, protože právě naslouchání je základním stavebním kamenem každé naší životní oblasti…