junior kouč

Dan před a po 🙂

Můj syn dospěl do věku puberty, bože chraň! Ve svých třinácti letech byl docela protivný až zlý teenager, u kterého jsem přestávala vidět to úžasné dítě plné energie. Znáte to? Neustále na počítačových hrách, domácí práce nula, a naschvály, aby nemusel dělat ani to. Jsem svobodná maminka dvou dětí. Jeho sestra Tonička je o sedm let mladší a vyžadovala tou dobou dost pozornosti. No časy těsně po covidových lockdownech.

Ten rok jsme ale otevírali první Akademii Transformativního Koučinku. Mívám na starosti všechno okolo toho jako projektový manažer. A tak jsem požádala Dana, aby nám dělal místo školy kameramana. S velkou radostí jsem mu zaplatila pobyt, jídlo a peníze za „brigádu“ u kamery s šancí na to, že uslyší něco ze Tří principů. No bylo to zajímavé. Každý den chodil „na plac“ s tričkem s nějakým peprným nápisem jako „Fuck off“. U obsluhy kamery sledoval YouTube a podobně. Po pěti dnech společného intenzivního programu se všichni ptali, kam se posunul on, jako pasivní účastník. Všem se vysmál, že je to nuda.

Ale, po šesti nedělích jsem si všimla, že mě začal zase zdravit když vstával, přicházel a odcházel. Dokonce mě chodil políbit na tvář. Vždy, když jsme se minuli, tak mě objal. A chodil mě obejmout i před spaním. Bylo to tak přirozené, že jsem si toho nejspíš několik dlouhých dní ani nevšimla. Prošel transformací, aniž by dával pozor - nebo já :D. Najednou začal být víc vnímavý, vracel se do života, nebál se mluvit se mnou o čemkoliv. Nebyl už zlý, jen prostě testoval limity, jako každý puberťák a začala s ním být legrace.

Po dvou letech mu koučink s mým kolegou v rámci jeho výcviku koučů pomohl dokonce zklidnit se natolik po prvním kole přijímacích zkoušek na střední školu (které úplně zkazil), že ho po té vzali na nejprestižnější průmyslovku v Praze. Dodnes je to mladý muž, který se rád směje, zkouší limity ostatních, ale také má velké a otevřeně srdce, je to gentleman, když chce a dokáže pomoci lidem okolo sebe. Ví si se vším rady. Pokaždé. Mluví za třídu, urovnává spory mezi kamarády a při potyčkách.

Proto jsme se rozhodli, že projekt Junior Kouč vlastně založíme. Abychom do toho vtáhli více dětí nás transformativních koučů a vrátili je zpátky do života, ve kterém se nebojí vlastních pocitů a zkušeností.

Dnes je z toho všeho projekt pro děti vás všech. Není to program na jedno odpoledne. Je to program na více měsíců, u některých dětí možná i na více let. Ale v každém případě to stojí za to. Protože mít samostatné děti, které se nepoloží při první krizi, ví si se vším rady a slouží jako kotva ostatním v okolí, to je sen snad každého rodiče.

Je to neortodoxní přístup? Ano, není to tradiční, poslat dítě na kurz, když je ještě celkem malé. Ale ty výsledky stojí za to. I všechen čas tomu věnovaný. Vřele to doporučuji. Kdyžtak přijďte mezi nás poznat se s našimi dětmi, abyste si sami zažili, jak samostatné, laskavé a moudré mohou být.

S láskou, Kat Černá