Mnoho lidí nerozumí tomu, jak funguje naše mysl, myšlení obecně, k čemu jsou pocity, jak se orientovat v emocích a jak na ně reagovat nebo je kontrolovat. Většina z nás se topí v informacích, které přicházejí ze všech věděckých obcí, psychologie sama je velmi složitou vědou. I když má psychoterapie v průměru 30% účinnost, je stále nejpoužívanější metodou sebepoznání nebo pomoci vlastní hlavě. 

Opíráme se o poznatky tzv. psychologie mysli neboli tzv. porozumění zevnitř ven nebo také tzv. Tři principy formulované Sydem Banksem, ale se základem ve všech hlavních filozofiích historie. 

Neučíme teorie, techniky a nedáváme učební pomůcky a manuály. Formou rozhovoru poukazujeme na principy, které stojí za naším prožíváním života. Tyto principy jsou platné pro všechny bez rozdílu genetického vybavení, sociálního původu, věku nebo pohlaví. Vyzýváme k prožití si všeho na vlastní kůži tak, abychom opravdu pochopili, jak fungujeme. 

Přikládáme výňatek z knihy Uvnitř sebe (Space within) od Michaela Neilla, ve které se velmi dobře popisuje, co je v nabídce, když si projdeš Letní setkání sebepoznání:

"Když mi bylo 32 let, objevil jsem tajemství života. Propadl jsem se do prostoru uvnitř sebe, který byl tak hluboký, krásný a jasný, že se mi všechno zdálo možné a nic v mém světě mi nepřipadalo jako problém. Po dobu asi šesti týdnů, pokud bylo třeba něco udělat, prostě jsem to udělal; pokud nebylo třeba nic dělat, neztrácel jsem na to jedinou myšlenku.

Zažil jsem hloubku a čistotu klidu, jakou jsem nikdy v životě nepoznal a která trvala déle, než jsem si kdy dokázal představit. Jediným problémem bylo, že jsem netušil, co se se mnou děje, a neměl jsem ani ponětí, jak si ho udržet nebo získat zpět, kdyby mě někdy opustil."

Trvalo mi roky (no, spíš desetiletí), než jsem pochopil, že to, co se během onoho šestitýdenního období skutečně stalo, bylo to, že jsem byl skutečně přítomen v daném okamžiku, ve svém těle a ve svém životě. Byl jsem "sám sebou" - ne svou představou o tom, kdo jsem, ani svým pocitem, kým bych měl být, a už vůbec ne osobou, kterou chci, aby mě ostatní lidé viděli. Jednoduše řečeno, prostě jsem byl.

Důvodem, proč mi tak zřejmé vysvětlení tolik let unikalo, bylo to, že mi nepřipadalo pravděpodobné, že by něco tak prostého, jako být sám sebou, mohlo vést k tak jemnému, ale přesto hluboce odlišnému prožívání bytí ve světě. Ale pak jsem si uvědomil, že téměř všechno ostatní, čeho si v životě cením, vyplývá z mé vlastní přítomnosti.