Překvapivá konstanta

Je něco, co bylo přítomné v každém okamžiku vašeho života? Je nějaká konstanta, která byla přítomna ve všem, co jste kdy prožili? Zkusme ji společně najít, ne jako teorii či víru, ale něco, co sami dokážete rozpoznat jako fakt. Budeme se držet striktně našeho osobního prožitku na rozdíl od představivosti, konceptů a abstrakce (můžete si představit, jak vypadá vaše kuchyně (představa), nebo se tam můžete jít podívat (osobní prožitek)).

Zkuste se zamyslet, co je přítomno ve všech vašich vzpomínkách. Ve vašem dětství, při prvním polibku, první nemoci i první dovolené. Váš první den školy i ten poslední. V každém dnu vaší práce, v každém dnu odpočinku. Co je přítomno, když spíte i bdíte? Je možné najít nějakou konstantu?

Zkusme jít v našem párání vylučovací cestou. Když najdeme jediný případ nepřítomnosti daného objektu nebo toho, že se mění, víme, že není tím, co hledáme. Není konstantou.

Začněme zlehka. Jsou nějaké předměty, které máte teď u sebe a které jste vždycky měli? Které jsou přítomné v každé vaší vzpomínce? Stejné množství peněz v peněžence? Asi ne… Pokud si náhodou pamatujete den svého narození, pravděpodobně nic, co máte teď u sebe jste si nepřinesli z maminčina bříška. Takže věci určitě nejsou konstantou, přicházejí, odcházejí, mění se, ničí se, stárnou…

Co naše okolí? Věci, budovy, životní prostředí, stromy, hvězdy, slunce? Jsou stále stejné, jsou pořád z naší osobní zkušenosti přítomné, svítí slunce pořád stejně? Předpokládám, že také odpovídáte, že ne. Všechno se mění. Budovy chátrají nebo jsou zbourány, životní prostředí se zlepšuje i zhoršuje, stromy rostou i chřadnou. Slunce vychází a hvězdy se postupně objevují a mizí. Stěhujeme se a nacházíme úplně nové lokality. Naše okolí určitě není konstantní a neustále se mění.

A co lidé kolem nás? Jsme stále se stejnými lidmi, nebo různí lidé přicházejí a odcházejí z našich životů? Jsou všichni lidé stále s námi nebo občas odejdou do jiné místnosti či úplně jiné země? A ti, co s námi zůstávají skoro pořád, jsou stále stejní nebo se mění? Stárnou? Tloustnou? Jsou hodnější či naštvanější? Lidé nejsou konstantou. V našich vzpomínkách jsou různí lidé a i ti samí lidé jinak vypadají i jinak se chovají. Musíme pátrat dál.

Co třeba naše společenské postavení a to, co si o nás ostatní lidé myslí a co o nás říkají? Jsme na tom pořád stejně nebo se tyto věci mění? To asi nemusíme rozebírat, protože názory i naše postavení se neustále vyvíjí a asi si o nás lidé myslí to samé dnes, jako když nám bylo 6 měsíců a kadili jsme do plín.

A co naše myšlenky? Je nějaká myšlenka, která je s námi po celý náš život? Já sám takovou neznám. Myšlenky přicházejí a odcházejí a jsou jich tisíce každý den. V dětství jsme přemýšleli často úplně jinak, než v dospělosti. Nevím o žádné myšlence, která by byla stejná. I když se zdánlivě některé vrací, je to ta samá myšlenka, která někde čekala nebo je to úplně nový myšlenka, která se té starší velmi podobá? Jednotlivé myšlenky se mění, nejsou konstantou.

Snad pocity? Je nějaký pocit, který jste cítili ve všech svých životních zážitcích? Nebo se vám, stejně jako mě, pocity neustále mění? Chvíli jsme šťastní, chvíli smutní, jsme rozčilení a pak nadšení. Překvapení a pak znudění. Naše nálady, naše pocity nejspíš nejsou konstantou, kterou hledáme. Nevím o nikom, kdo by se cítil stále stejně…

Co naše tělo? Tohle možná bude tvrdší oříšek. Přeci naše tělo je něco, co muselo být přítomné všemu, co jsme v životě prožili. To by mohla být ta konstanta. Ale podívejte se do své paměti. Je to tělo, které teď máte, v jeho výšce i hmotnosti, bolestech i zahojených zraněních, je to stejné tělo jako to, které lezlo po stromech a skákalo do písku, když vám bylo šest? Vypadá a cítí se tělo stejně ve všech vašich vzpomínkách nebo je jiné? Já si třeba pamatuju, že jsem býval o poznání menší, lehčí a všechno mě tolik nebolelo. Mnohem rychleji jsem se uzdravoval a také jsem neměl zlámaný nos a jizvu uprostřed čela. Tělo se neustále mění, takže neplní naše zadání konstanty. Ale neplní ho ještě z jednoho důvodu. Není totiž přítomno všem našim prožitkům. Stalo se vám někdy, že jste byli tak pohlceni danou situací, že jste úplně zapomněli na svoje bolavá záda? Že jste se úplně ztratili v okamžiku a zapomněli kde jste? Stalo se vám někdy, že jste byli tak soustředění na hru, že jste si ani nevšiml krvácejícího zranění a zhrozili jste se až o půl hodiny později?

A co ve snu? Když spíte, vnímáte stále svoje tělo nebo prožíváte úplně jiné, nové, snové tělo? Které je třeba zdravější, krásnější nebo naopak nemocné či zraněné a pak se probudíme a pro jistotu zkontrolujeme, že naše „denní tělo“ je v pořádku? Naše tělo se mění a není konstantou našeho prožitku. Když se na něj nedíváme, neposloucháme, nedotýkáme se jej a soustředíme se na něco jiného, z našeho prožitku může úplně zmizet nebo uprostřed snu jej nahradí tělo úplně jiné.

A co čas? Plyne stále stejně nebo chvíli běží naše vnímání času rychleji a chvíli pomaleji. Když na něco čekáme, když se těšíme, když se s něčím trápíme? Když sníme? Pro mě není a pro vás nejspíš také ne. Náš prožitek času není hledanou konstantou.

Tak se zdá, že se všechno mění a že žádná konstanta v naší přímé zkušenosti není…!? Dokonce se mnohde vyučuje, že jedinou konstantou je fakt, že všechno se mění…

Ale zkuste se podívat pořádně, zkuste si sami odpovědět na to, co je vždycky přítomno jakémukoliv vašemu prožitku? Co je v každé vaší vzpomínce? Co je přítomno v každém vašem snu…? Ta konstanta existuje a je neuvěřitelně jednoduchá…

Jste to VY.

Jediná „věc“, která je přítomna ve všech mých vzpomínkách, jsem JÁ. Všechno ostatní přichází a odchází, ale žádná událost z mého života nemůže existovat beze MĚ. Já jsem ten, kdo si pamatuje svoje tělo, jako malé a zdravé a teď ho vnímá jako větší a bolavé (skákal jsem před dvěma dny dost nešťastně do písku včetně dvou neplánovaných parakotoulů). Jsem to já, kdo si pamatuje a kdo prožíval krásné i nepříjemné pocity, myšlenky i události. JÁ vnímám změnu prostředí, chátrání věcí i stárnutí rostlin, zvířat i lidí kolem. JÁ vnímám přítomnost a nepřítomnost věcí či živočichů.

V mém prožitku všechno přichází a odchází a JÁ zůstávám.

Ale tím se dostáváme k té zásadní otázce. Jaká je podstata tohoto konstantního JÁ? Kdo jsem JÁ?

Pokud jsem konstantou, tak nemohu být ničím, co se mění a co přichází a odchází. Nemohu být svými myšlenkami, emocemi ani chováním. Svým společenským postavením ani vnímáním okolí. Nemohu být tímto tělem ani mozkem, který je jeho součástí a neustále se mění a vyvíjí. Co můžeme s jistotou říct o tomto JÁ, o jeho podstatě?

            I. Existuji. Nemohu popřít svoji existenci. Abych ji popřel, musím nejdřív existovat. To, že existuji, je nezpochybnitelná pravda. Vím to. Zkuste se zeptat sami sebe, zda existujete… Musíte o tom přemýšlet? Nebo prostě víte? Existence, Bytí, Život je naší podstatou. Naším základním principem.

            II. Vnímám. Uvědomuji si svoji existenci i existenci vjemů, myšlenek a pocitů, které tvoří moji realitu. Nemohu říct, že nevnímám, protože okamžitě vnímám svá vlastní slova, která říkají, že nevnímám. Okamžitě prokážu osobním prožitkem, že ta slova nejsou pravdivá. Zkuste se zeptat sami sebe: Vnímám? Musíte se nad tím zamýšlet nebo to okamžitě víte? Vědomí, Vnímání, Vědění je naší podstatou. Naším základním principem.

            III. Tvořím. Mám nekonečnou kapacitu na tvoření, která nikam neodchází a odnikud nepřichází. Je trvale přítomná. Mohu tvořit myšlenky, představy, vjemy, pocity, názory, sny, přesvědčení i celé myšlenkové světy. Zkuste si to, zkuste použít svůj tvořivý potenciál, který nemá žádný limit. Naše podstata je tvořivost. Jsme to my, uvnitř koho se vše odehrává a jsme to my, kdo všechno tvoří.

Tvořivost, vnímání, přítomnost. To nejsou objekty. Nemůžete je vidět, slyšet ani se jich dotknout. Existují před tím, než cokoliv vznikne.

Tak jako jste tím, uvnitř koho se odehrávají sny a kdo je ve stejný okamžik tvoří, prožívá a vnímá, tak jste tím, uvnitř koho vzniká celý váš život, jste tím, kdo ho tvoří, prožívá a vnímá. Jste konstantou v pozadí života, svět se odehrává uvnitř vás, ale nejspíš jste jako já uvěřili, že jste objektem (malou, křehkou, zranitelnou postavou) uvnitř velkého světa. A přitom jste to jediné, co je stálé, nezničitelné.

Buďte otevřeni této možnosti. Zkoumejte. Dívejte se. Všichni hledáme pevnou půdu pod nohama, něco stabilního, trvalého v našich životech. A přitom stačí najít sama sebe. My jsme tím pevným bodem v neustále se měnícím světě. Naše podstata je zdrojem veškerého štěstí, klidu i lásky, kterou všichni hledáme.

Vy jste ta (ten), kdo hledá. Vy jste to, co hledáte.

 

S láskou

Martin

 

S láskou

Martin