Jak naslouchat a jak nenaslouchat?

Inspiruj se:

Lépe jde naslouchání když:

Hůře jde naslouchání když:

Při naslouchání věnuješ celou svou pozornost člověku, kterému nasloucháš.
Nepřerušuješ jej,
neskáčeš mu do řeči,
nedáváš mu rady,
neříkáš mu své názory
nehodnotíš, o čem vypráví.

Skáčeš druhému do řeči.
Napadne-li tě rada, máš potřebu ji hned sdělit.
Máš-li svůj názor na situaci, kterou ti někdo popisuje, snažíš se druhého přesvědčit.
Myslíš na odpověď, kterou chceš použít, jakmile druhý domluví, a soustředíš se na své myšlenky, místo abys dál naslouchal/a.

Dáváš vypravěči prostor, i když nastane ticho. Mlčíš, i kdyby ticho mělo trvat 2 minuty. Dáváš mu možnost, aby naslouchal svému srdci.

Ticho ti připadá trapné, takže buď začneš dávat otázky nebo zcela změníš téma.

Při naslouchání přestáváš dělat jakoukoli jinou činnost a soustředíš se pouze na vyprávění.

Při naslouchání koukáš do mobilu, do počítače, na televizi nebo děláš jinou činnost.

Utečou-li ti myšlenky, všimneš si toho a vrátíš svou pozornost k naslouchání druhého člověka. Klidně zapomeneš, cos mu chtěl/a říct. Nerozvíjíš ve své hlavě domněnky. Mlčíš a klidně necháváš i dlouhou pauzu, když vypravěč domluví, a pozoruješ, co se bude dít.

Myslíš na to, jak bys druhému poradil/a. Soustředíš se na proud svých myšlenek typu:
"Musíš udělat tohle..."
"Nesmíš dělat tohle..."
"Měl/a bys zkusit tohle..."
"To znám, to jsem také zažil/a..."

Nasloucháš všemu, jako bys toho člověka viděl/a poprvé v životě. Nasloucháš nejen ušima, ale i očima a srdcem.

Myslíš si, že tohle už jsi slyšel/a mockrát, nebo že přesně víš, co bude následovat. Nevnímáš řeč těla, nevnímáš zabarvení hlasu, nevnímáš emoce.

Pozorně nasloucháš, laskavě, láskyplně, bezpodmínečně. Nepřerušuješ vypravěčův tok myšlenek.

Dokončuješ vypravěčovy věty, dokončuješ jeho myšlenky (víš přesně, co chce říct).

Svým mlčenlivým a pozorným nasloucháním dáváš naslouchanému veškerý prostor, který potřebuje k vyjádření.

Koukáš "kde co lítá" a nesoustředíš se na vyprávění. Koukáš na hodinky a říkáš si, kdy už ty řeči skončí.

Hůře jde naslouchání když:

Skáčeš druhému do řeči.
Napadne-li tě rada, máš potřebu ji hned sdělit.
Máš-li svůj názor na situaci, kterou ti někdo popisuje, snažíš se druhého přesvědčit.
Myslíš na odpověď, kterou chceš použít, jakmile druhý domluví, a soustředíš se na své myšlenky, místo abys dál naslouchal/a.

Ticho ti připadá trapné, takže buď začneš dávat otázky nebo zcela změníš téma.

Při naslouchání koukáš do mobilu, do počítače, na televizi nebo děláš jinou činnost.

Myslíš na to, jak bys druhému poradil/a. Soustředíš se na proud svých myšlenek typu:
"Musíš udělat tohle..."
"Nesmíš dělat tohle..."
"Měl/a bys zkusit tohle..."
"To znám, to jsem také zažil/a..."

Myslíš si, že tohle už jsi slyšel/a mockrát, nebo že přesně víš, co bude následovat. Nevnímáš řeč těla, nevnímáš zabarvení hlasu, nevnímáš emoce.

Dokončuješ vypravěčovy věty, dokončuješ jeho myšlenky (víš přesně, co chce říct).

Koukáš "kde co lítá" a nesoustředíš se na vyprávění. Koukáš na hodinky a říkáš si, kdy už ty řeči skončí.

Zpět

Máš další otázky k naslouchání?

Nebo máš další tipy? Vítáme jakékoli texty, videa, vtipné skeče...

Napiš nám na e-mail: BACKOFFICE@POROZUMENIMYSLI.CZ