Pro sebe jsem objevila, jak často místo naslouchání moje mysl komentuje, co druhý říká, jak mu chce radit. Jak souhlasí či nesouhlasí s tím, co druhý říká. Ale také, když opravdu naslouchám, jaký klid je ve mně a jak najednou víc druhému rozumím.
Taky jsem si všimla, že někdy jde naslouchání samo a je to jako když posloucháte hudbu, takový pocit a takové jemné spojení s druhým člověkem.
Tím, jak jsem začala naslouchat druhým, začala jsem naslouchat i sobě a uvědomila jsem si, jak často jsem ve svých myšlenkách a nejsem u toho, co se děje.

Podělím se o úsměvný krátký dnešní příběh. Zametala jsem v garáži s otevřenými vraty. Šel kolem soused, takový šprýmař, a říká:
„Ahoj, někdo ti zametá garáž!“
Vzhlédla jsem a s údivem jsem si uvědomila, jak přesně to vystihl. Ano, tělo zametalo automaticky garáž a já jsem si lítala ve svých fantaziích. S úsměvem jsem řekla:
„Díky za upozornění, já mu pak poděkuji.“ 🙂

Zdravím a objímám
Dagmar