Jedna obecná duševní choroba: Psycho-spirituální vysvětlení obecného faktoru p a jeho aplikace na duchovně informovanou klinickou praxi založenou na na principech života

Thomas M. Kelley - Wayne State University¹
William F. Pettit. Jr. - Creighton University²
Judith Sedgeman - Sedgeman Consulting LLC² 
Jack Pransky - Center for Inside-Out Understanding³

1 emeritní profesor, Katedra Kriminologie a trestního soudnictví, 3255 Faculty Administration Building, Wayne State University, Detroit, MI, USA. E-mail: aa5216@wayne.edu

2 M.D., asistent profesora, Creighton University School of Medicine Department of Psychiatry, Phoenix AZ, USA. E-mail: bill@thedrspettit.com

3 Ed.D., kouč duševního zdraví, Sedgeman Consulting LLC, 5616 Garden Lakes Drive, Bradenton, FL, USA, E-mail:sedgeconsult@gmail.com

4 Ph.D., ředitel Centra pro vnitřní porozumění, 228 Wine St., Charlottesville, VT, USA. E-mail: jack@healthrealize.com

Abstrakt

Je zřejmé, že mnoho více forem psychopatologie má jednoho společného jmenovatele obvykle označovaného jako obecný faktor p (nebo p). Možnost existence obecného faktoru psychopatologie vyvolává množství otázek.

• Pokud existuje něco podstatného, co vysvětluje vzorce komorbidity napříč nesčetnými formami psychopatologie, co to vlastně je?
• Pokud je vyšší úroveň tohoto faktoru příčinou závažnějších a trvalejších psychických potíží, jaká je příčina vyšší hladiny tohoto faktoru a co způsobuje jeho vývojovou progresi?
• Pokud tento faktor existuje, je odpovědný za různé úrovně a za zjevný úbytek duševního zdraví od dětství až do středního věku?
• Existuje pro tento faktor nějaká společná prevence či náprava?
• Autoři nabízejí možnou odpověď, nové psychospirituální vysvětlení obecného faktoru p založené na porozumění způsobu, jakým se vytvářejí psychologické životní zkušenosti lidí prostřednictvím tří univerzálních principů - mysli, vědomí a myšlenky.

Vzhledem k tomuto chápání p, navrhujeme proces od p k psychopatologii. Dále nabízíme prevenci a nápravu neblahých účinků našeho pohledu na p, kterou nazýváme faktorem U. Faktor U popisuje uvědomění lidí a dostatečné pochopení toho, jak se tyto tři principy projevují v každém člověku. Nakonec uplatníme náš pohled na faktor p do klinické praxe s důrazem na empiricky podporované vzdělávání v oblasti duševního zdraví založené na faktoru U pro prevenci a nápravu neblahých účinků faktoru p, čímž se sníží psychopatologie včetně jejích příznaků a přirozeně se obnoví stav přirozené duševní pohody.

Klíčová slova:

Obecný faktor p - vyšší vědomí a myšlenka - vrozené duševní zdraví.

well-being - Mental health education (výchova k duševnímu zdraví)

Odpovědný autor /Corresponding author/:
Thomas M. Kelley, Ph.D.
E-mail:
aa5216@wayne.edu
eISSN: 2458-9675
Doručeno: /Received:/ 27.01.2021
Zpracováno: /Revision:/ 25.05.2021
Přijato: /Accepted:/ 03.06.2021

Jedna obecná duševní choroba: Psycho-spirituální vysvětlení Obecného faktoru p a jeho aplikace v duchovně informované klinické praxi dle principů života

Možná se blíží potenciální průlom v oblasti psychopatologie a psychiatrie a duševního zdraví. Jak uvádějí /uvedli/ Caspi a Moffit (2018), "...nashromáždily se empirické důkazy, které naznačují, že jediná dimenze je schopna měřit odpovědnost člověka za duševní poruchy, komorbiditu mezi poruchami, přetrvávání poruch v průběhu času a závažnost symptomů“ /k duševním poruchám, a to i v případě, že se jedná o duševní poruchu, poruchám, komorbiditu mezi poruchami, přetrvávání poruch v čase a závažnost symptomů"/ (s. 831). Výzkum zaměřený na internalizace, externalizaci a psychotické symptomy v průběhu života ukazuje na obecný psychopatologický faktor běžně označovaný jako obecný faktor p (Caspi et al., 2014). /Výzkumy týkající se internalizace, externalizace a psychotické příznaků napříč celým životem se zdá, že ukazují na obecný faktor psychopatologie, běžně označovaný jako obecný faktor p (Caspi et al., 2014)./ Nové důkazy z oblasti genetického, neurobiologického a rizikového faktorového výzkumu rovněž poukazují na společnou příčinu celé řady duševních poruch (např. Hyman, 2019). Zdá se, že faktor p zachycuje sdílenou odchylku mezi psychiatrickými symptomy, předpovídá množství špatných výsledků obecného zhoršení života (Selzam et al., 2018) a odpovídá za společný výskyt internalizačních a externalizujících poruch (Gluscgkoff, Jokela, & Rosenstrom, 2019). Tento jednorozměrný faktor odráží model psychopatologie, v němž příznaky narůstají a ubývají a jednotlivci v průběhu života procházejí různými psychiatrickými diagnózami. (Ronald, 2019).

Souhrnně lze říci, že faktor p je analogický obecnému faktoru inteligence (tj. faktoru "g"), který poukazuje na pozitivní asociace mezi několika kognitivními schopnostmi (Deary, 2001; Jensen, 2001). Jinými slovy, jelikož g odráží nízké až vysoké kognitivní funkce, podráží nízkou až vysokou závažnost psychopatologie. Lahey a jeho spolupracovníci (2012) uvedli:

"Pokud by se tato hypotéza potvrdila, měl by tento "obecný" faktor podstatné důsledky pro konceptualizaci a studium povahy a etiologie duševních poruch" (str.971). Doposud však nikdo přesně neurčil, co tento p faktor je.

 

Hypotézy týkající se p

Ohledně identity p bylo vysloveno několik hypotéz, například Lahey, Applegate a spolupracovníci (2012) uvádějí, že vzorce komorbidity mezi převažujícími duševními poruchami představují zátěž afektivními stavy (např. externalizace, distres, strach) a navrhli, že p může představovat negativní emocionalitu. Carver, Johnson a Timpano (2017) vyslovili domněnku, že jádrem základního mechanismu p může být špatná emoční kontrola včetně impulzivního chování a kognitivní impulzivity (např. ruminace).

Lahey, Zald a spolupracovníci (2014) předpokládají, že p může odrážet nedostatek v intelektuální schopnosti fungování, který zvyšuje zranitelnost vůči duševním poruchám.

Caspi a Moffit (2018) tvrdí, že "... příznaky narušených myšlenkových procesů se ukazují být nejvíce diagnostickými prvky p" (s. 836).

Autoři se domnívají, že spíše než objasnění povahy p, tyto spekulace objasňují nezdravé projevy našeho pohledu na p.

Dále se domníváme, že k pochopení toho, co je p, by bylo zapotřebí přesunout pozornost od negativních účinků p k samotnému zdroji těchto neblahých účinků. Podle našeho názoru v literatuře chybí zkoumání povahy univerzálních principů ve zdroji nebo v pozadí psychologických životních zkušeností lidí. Jinými slovy, odpověď na to, co je to p, by se zaměřila na vědomí lidí a jejich porozumění založené na vhledu povahy tří psychospirituálních principů, o nichž předpokládáme, že odhalují, jak lidé prožívají své životní zkušenosti. (Kelley, Pettit, Pransky a Sedgeman 2019; Kelley, Pettit, Sedgeman a Pransky, 2020).

Dále se domníváme, že pokud lidé zapomínají na tyto zásady nebo nemají dostatečný přehled o tom, jak se tyto zásady projevují v každém člověku, jsou více náchylní k jejich neúmyslnému zneužití a k vyvolání chronického duševního stresu jako reakcí na vnímané životní výzvy.

Tento běžný duševní stres pak obvykle způsobuje psychické a somatické dysregulace, které se projevují jako řada dalších problémů s vnitřními symptomy a často i širokou škálou nezdravého chování. Když se tyto příznaky a chování nahromadí, je třeba vyhledat léčbu, např. pomocí DSM-5 a ICD-11, které jsou zaznamenány jako jedna z nesčetných psychiatrických diagnóz.

Tento článek je snahou poukázat na tento kontrastní směr; tvrdíme, že tři univerzální principy - mysl, vědomí a myšlenka - jsou zdrojem všech psychologických zkušeností (např. pocitů, vjemů, nálad a symptomů). Dále předpokládáme, že nevědomost nebo nedostatečný vhled do způsobu, jak se tyto principy projevují u každého člověka, nesou primární odpovědnost, jež je základem etiologie a přetrvávání nesčetných forem psychopatologie. A naopak, pokud dostatečně vnímáme a známe tyto principy, které označujeme jako ”faktor U”, lze jej využít jako prevenci a nápravu našeho nesprávného pohledu na p.

Uvědomujeme si, že tento posun v zaměření vstupuje do oblastí, na které tradiční psychologie většinou necílí, do psychospirituální povahy reality. Tato oblast byla však zkoumána již v historii a zasahuje až do současnosti (např. Goddard, 2003; Hart, 1987; Mustananda, 1992; Rank, Rictor a Lieberman, 2015).

Ačkoliv nelze PET nebo MRI zkoumat lidským okem nebo mikroskopem, po staletí existuje široce přijímané přesvědčení, že jsou lidé složeni z ducha (psyché) i hmoty (soma), pro přehled viz Kelley, Pransky & Lambert, 2015; Pransky & Kelley 2014.

Pojem ”Psyché” pochází z řeckého slova označující duchovní (tj. beztvarý) aspekt člověka, často označovaný jako mysl, duše nebo "dech života". Psychologie byla původně vědou či studiem duše nebo mysli. Vzhledem k tomu, že výsledky jejího zkoumání nebylo možno změřit, zaměřila se především na výzkum biologie a chování. Chování a biologie se mnohem snadněji hodí k pozorování, měření a výzkumu nežli život, mysl a duše.

Co když se však při bližším pohledu směrem k psychice skrývají odpovědi, které byly až doposud neuchopitelné, zpočátku obtížně měřitelné, nejasné a neměřitelné? Sedgeman (1998) uvedla: ...Pochopit rozdíl mezi viděním principů a učením se teoretickým znalostem vyžaduje, aby věda zkoumala něco ”nového” v kontextu učení založeného na vhledu a objevech, na reflexi na rozdíl od analýzy. Studium Tří principů je o tom, co se stane, než bude nějaký obsah – tedy před zformováním myšlenky.

Zde nejdříve popíšeme naše principiální chápání obecného faktoru p a navrhneme vztah tohoto pohledu p k psychopatologii a duševnímu zdraví. Dále se pokusíme vysvětlit, jak faktor, který nazýváme faktorem U, zajišťuje prevenci a nápravu škodlivých účinků našeho pohledu na p.

Na závěr se budeme věnovat aplikaci našeho pohledu na p a čtenáře bychom rádi požádali, aby ustoupili od logické pozitivistické perspektivy, která by je mohla vést k tomu, aby toto pochopení vnímali jako obtížně měřitelné nebo dokazovatelné a místo toho zvážili jeho hodnotu z hlediska hlubší, konvergentní perspektivy (Mustakova-Possardt, 2002).

 

Principiální chápání p

Naše chápání obecného faktoru p je založeno na poznatcích a práci Sydneyho Bankse (1998, 2001, 2005). Na Banskovy zkušenosti s psychologií poprvé upozornil průkopník primární prevence Donald Klein (1998), který Bankse popsal následovně:

... tento člověk, aniž by se o to jakkoli snažil, náhle vstoupil do naprosto odlišné úrovně uvědomění, do formy spontánní duchovní transformace, o níž mluvil William James již na počátku minulého století. Jeho objevy zjevně stály za prozkoumání z hlediska prevence duševního zdraví... odehrávalo se něco velmi důležitého... naše nejzákladnější předpoklady o lidském chování byly zpochybněny (s. 311-312).

Banks tvrdil, že tři principy, které označil jako mysl, vědomí a myšlenku, jsou ucelené, základní a univerzální pravdy, které poukazují na beztvarý zdroj všeho, co existuje ve formě a jsou zdrojem psychologických prožitků každého z nás. Banks (1998) uvádí:

”Musíte mít sílu mysli a musíte být vědomí a mít pozitivní vztah k životu. Cokoliv jiného je produktem jejich používání. Proto je prakticky nemožné myslet na jakoukoliv mentální aktivitu, která není produktem principů” (s. 41).

Hledání univerzálních principů, neboli základních, primárních či obecných zákonů nebo pravd, z nichž jsou odvozeny všechny ostatní, bylo přítomno od počátků všech věd. Pokud jde o psychologii, v roce 1890 William James (1981) tvrdil, že tento obor nelze považovat za vědu, dokud nebudou objeveny principy. James poukázal směrem k mysli a vědomí a spatřil ”duchovní já” spojené s tím, co nazval ”absolutní myslí, o jejíž podstatě nic nevíme” (str. 329, Pransky & Kelley, 2014). Ačkoliv se nezdálo, že by psychologie následovala Jamesova příkladu, Banks (2005) trval na tom, že odhalil očekávané principy a prohlásil: ”univerzální mysl, univerzální vědomí a vrozené duševní zdraví jsou zcela jistě principy, které mění psychologii z pouhých dohadů filozofie na opravdovou vědu”. (str. 37)

Banks povzbuzoval a podporoval úsilí odborníků v oblasti duševního zdraví jít tímto směrem. Trval však na tom, aby se dívali dále než jen na intelektuální chápání principů a hledali základní pravdy, které představují původní zdroj před formou.

Psychospirituální chápání založené na Banksových poznatcích se rozšířilo do celého světa a v literatuře se nyní běžně označuje jako Tři principy vrozeného zdraví (Kelley, Pranksy, & Lambert, 2016a, 2016b; Pransky & Kelley, 2017). Souhrnně řečeno, Banks tvrdil, že mysl, vědomí a vrozené duševní zdraví představují sjednocující nosné principy, které si William James původně představoval, ale nikdy si je plně neuvědomil. Tuto informaci zmiňujeme, protože se domníváme, že tento nový pohled přináší objasnění převládajících spekulací týkajících se obecného faktoru p a objasňuje prevenci a nápravu jeho významných škodlivých účinků.

Tři principy

Banks (1998) tvrdí, že mysl, vědomí a vrozené duševní zdraví jsou metafory poukazují na základní, primární, univerzální pravdy nebo principy. Dále tvrdil, že všechny lidské bytosti neustále využívají tyto tři principy k vytváření svých jedinečných životních zkušeností. Následuje stručný přehled těchto tří principů a toho, jak předpokládáme, že se projevují v každém člověku (podrobný přehled viz Banks, 1998; Pransky a kol. Kelley, 2014).

Univerzální mysl

Jaká je základní pravda univerzální mysli? Že by ve vesmíru nebyly žádné tvůrčí síly, nic živého, nebýt inteligentní životní energie. Banks (2005) tvrdil: „Univerzální mysl je inteligence všech věcí, ať už ve formě nebo bez formy. Vyšší mysl skrývá tajemství veškerého psychologického fungování“ (str. 59).

Banks (2005) pokračoval:

...Existuje pouze jedna vyšší mysl, která je společná všem, a ať jste kdekoli, je s vámi, vždy... stálá a neměnná... Osobní mysl je ve stavu neustálé změny. Univerzální mysl a osobní mysl nejsou dvě odlišně uvažující mysli, ale dva způsoby používání téže mysli... Všichni lidé mají schopnost synchronizovat svou osobní mysl s vyšší myslí, aby do svého života vnesli harmonii." (p. 32-35)

Vyšší mysl

Jaká je základní pravda vyšší mysli? Vyšší mysl poukazuje na skutečnost, že lidé si musí být nějakým způsobem vědomi života, jinak by s ním neměli žádné zkušenosti; že bez vědomí by si lidské bytosti neuvědomovaly svou vlastní existenci nebo cokoli, co se v ní děje. Banks (2001) uvedl: „Vyšší mysl nám umožňuje pozorovat a prožívat existenci a fungování světa, ve kterém žijeme“ (str. 97). V osobní rovině vědomí oživuje myšlenky lidí prostřednictvím jejich fyzických smyslů a vytváří jejich momentální psychologické prožitky. Banks (2005) označil osobní vědomí jako „... dar uvědomění, který umožňuje rozpoznání formy, přičemž forma je vyjádřením myšlenky. Banks (2005) také rozlišil úroveň vědomí a uvedl:

”Jak klesá naše vědomí, ztrácíme pocity lásky a porozumění a zažíváme svět prázdnoty, zmatku a zoufalství. Jak stoupá naše vědomí, znovu získáváme čistotu myšlení a na oplátku znovu získáváme své pocity lásky a porozumění. (str. 40)”

Banks (1998) dále tvrdil, v rozporu s převládajícím paradigmatem, že „duševní zdraví leží v povědomí všech lidských bytostí, ale je zahaleno a drženo v zajetí našich vlastních mylných myšlenek“ (str. 41). V tomto ohledu autoři předpokládají, že problémy, kvůli nimž lidé vyhledávají psychoterapii, jsou důsledkem toho, že lidé zažívají a/nebo se chovají v reakci na „realitu“, kterou vidí, na nižších úrovních vědomí. Každá úroveň v daném okamžiku vypadá a působí velmi reálně, ale „skutečná“ je pouze tehdy, když je viděna z této úrovně vědomí, a úroveň, skrze kterou lidé vidí svět, se může kdykoliv změnit s jejich další myšlenkou. Banks uvedl, že s postupnými poznatky se zvyšuje úroveň vědomí/ uvědomění/chápání člověka a jeho zkušenosti se světem se mění.

Vyšší myšlenka

Jaká je základní pravda vyšší myšlenky? Vyšší myšlenka poukazuje na skutečnost, že každý člověk má moc vytvářet myšlenky. Banks (1998) uvedl: „Myšlenka je tvořivým činitelem, který používáme, aby nás vedl životem“ (str.47). Lidé mohou využít sílu myšlenky nekonečným množstvím způsobů; vytvořit štěstí nebo smutek, k odpuštění nebo hněvu, prožít radost nebo depresi a vše mezi tím. Banks (1998) uvedl: „Myšlenka je hlavním klíčem, který otevírá svět reality všem živým tvorům. ... Myšlenka není skutečností, ale naše reality jsou vytvářeny prostřednictvím myšlení."“ (str. 49). Myšlenka jako princip neodkazuje na již zformované myšlenky nebo myšlenkové produkty lidí (např. pocity, vjemy, přesvědčení). Princip myšlení odkazuje spíše na skutečnost, že všichni lidé neustále využívají sílu myšlenky k vytváření myšlenek, které oživené vědomím, se stávají jejich psychologickými prožitky.

Stručně řečeno, Banks si uvědomil, jak každý vytváří „realitu“ stejným způsobem prostřednictvím používání těchto tří univerzálních principů, a proto si každým okamžikem vytváří odlišnou „realitu“. Když říkáme „užití“ tří principů, nenaznačujeme tím, že lidé „něco dělají“ – že nástroje, techniky nebo strategie jsou nezbytné. Spíše máme na mysli, že každý používá tři principy k tomu, aby prožil psychologickou zkušenost stejným způsobem, jakým všichni využívají gravitaci, aby zůstal ukotveni k Zemi. Ačkoliv někteří mohou zpochybňovat Banksovu představu o způsobu, jak tyto principy vytvářejí psychologický život lidí, předpokládáme, že by k tomu museli využívat právě tyto principy.

 

Proces od našeho pohledu na p k psychopatologii

Náš pohled na obecný faktor p

Autoři předpokládají, že Principy mysli, vědomí a myšlení popisují zdroj psychologických prožitků každého z nás a sílu procházet životem. Ať už si to člověk uvědomuje nebo ne, tyto tři principy vždy působí v každém z nás a dávají nám jedinečnou životní zkušenost. Stejně jako každý jiný systém, i lidé mohou moudře využívat základní principy systému nebo, pokud je lidé neznají nebo jim dostatečně nerozumějí, je mohou používat nesprávně. Domníváme se, že to, zda lidé dovolí, aby tyto principy fungovaly v jejich nejlepším zájmu nebo na úkor jejich duševní pohody, pramení z jejich uvědomění si principů a dostatečného pochopení jejich podstaty. Vycházíme tedy z toho, že obecný faktor p popisuje nevědomí lidí nebo jejich nedostatečné pochopení založené na vhledu, jakým se v každém projevují univerzální principy mysli, vědomí a myšlenky.

Nevinným použitím principu myšlení bez uvědomění nebo dostatečného pochopení tří principů jsou lidé náchylní ke zneužití principu nebo síly myšlenky. Jinými slovy, lidé jsou náchylní přebírat neuspořádané návyky myšlení a na oplátku věřit a často jednat podle představ, impulsů a pocitů, které toto neuspořádané osobní myšlení vytváří (Kelley, Pettit, Sedgeman & Pransky, 2019). V tomto ohledu je konsenzus psychopatologického výzkumu, že chronické neuspořádané myšlení je společným faktorem ve většině forem psychopatologie. Například Verkuil a spol. (2012) uvedli:… v psychopatologickém výzkumu se stále více pozornosti věnuje perseverativním kognitivním procesům (tj. rozpoznávání vyvolávajícím stres, která se opakovaně aktivují) jako je strach a přemítání ... a byly rozpoznány jako klíčové etiologické faktory vzniku a udržení několika psychických poruch. (s.88)

Bylo zjištěno, že perseverativní kognitivní procesy a další formy maladaptivního opakovaného myšlení (např. Watkins, 2008) souvisejí s depresivní náladou a pesimismem, klinickou depresí, zvýšeným hněvem, symptomologií PTSD, zvýšenou úzkostí, obtížným soustředěním, špatným řešením problémů, špatnou kvalitou spánku, sníženou kvalitou života, horším fyzickým zdravím, horší kardiovaskulární funkcí a oslabenou funkcí imunitního systému (Brosschot, Gerin, & Thayer, 2006; Ehring, Frank, & Ehlers, 2008; Jamshaid, Malik, Haider, & Jamshad, 2020; S. Hong, 2007; Ljubomirskij, & Nolen-Hoeksema, 1995; McLaughlin, Borkovec, & Sibrava, 2007; Rusting & Nolen-Hoeksema, 1998; Zawadzki, Graham, & Gerin, 2013; Ottaviani a kol., 2016). Závěry těchto jednotlivých studií jsou v souladu s několika metaanalýzami, které prokazují negativní účinky chronického nerozpoznaného zneužívání principu myšlení napříč širokou škálou psychologického a somatického zdraví (např. Zawadzki, Graham, & Gerin, 2013)

Kromě toho, chronické zneužívání síly myšlenky k ovládání neuspořádaných myšlenek poté, co byly vytvořeny (např. potlačení, kognitivní sebevědomí, sebeutrpení, přeměna myšlenek) bylo také identifikováno jak důležitý rys řady psychických poruch, jako jsou obsedantně-kompulzivní porucha, posttraumatická stresová porucha, hypochondriáza, sociální fobie, nespavost a deprese (např. Abramowitz, Whiteside, Kalsey, & Tilin, 2003; Harvey, 2002). A konečně další výzkumy naznačují, že podvědomé vytrvalé myšlenky mohou hrát ještě větší roli při vytváření a udržení psychických a somatických poruch (např. Brosschot, Verkuil, & Thayer, 2010).

Chronický duševní stres

Chronické zneužívání principu myšlení a nepříjemných symptomů spojených s minulostí (např. vina, zášť, nevyřešený žal), přítomností (např. sebevědomím, egem, pohnutostí) a budoucností (např. obavami, strachem, terorem) obecně vede k chronickému psychickému stresu. V tomto ohledu jsou dalším konsenzem psychopatologického výzkumu mnohočetné formy duševního onemocnění, často se souběžnými fyziologickými důsledky, a jsou iniciovány a udržovány chronickými poruchami a reakcí na stres. Chronický duševní stres má typicky za následek nadprodukci kortizolu, noradrenalinu a dalších stresových hormonů, zvýšené záněty, změny reaktivity osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA) a poruchy homeostázy v neurotransmiterech a receptorech a v mozkových neuroobvodech (Dinan & Cryan, 2012; Kahn & Kahn, 2017; Kaufer a kol., 1998).

Nadměrná expozice stresovým hormonům může narušit imunitní systém a mikrobiotu, trávicí systém, reprodukční systém a růstové procesy (Kahan & Kahan, 2017; Papadopoulos & Cleare, 2012). Tento komplexní přirozený poplašný systém komunikuje také s oblastmi mozku, které řídí náladu, motivaci a strach, což potenciálně vytváří celou řadu negativních a často vysilujících psychologických symptomů (Kent & Rosanoff, 2007). Tyto poruchy regulace mohou způsobit mnohočetné somatické změny, včetně snížené tolerance bolesti, poruch spánku, svalového napětí a autoimunitní disregulace, které zvyšují psychickou zátěž (tj. alostatickou zátěž) (Luyten et al., 2008). Pokud jsou tyto příznaky přetrvávající a je vyhledána léčba, jsou pak klasifikovány jako běžné psychiatrické poruchy, jako je hluboké deprese, generalizovaná úzkost a sociální fobie. V závažných případech jsou klasifikovány jako psychotické zkušenosti a diagnózy.

Psychopatologie: Chronické skrývání vrozené duševní pohody

Výzkum duševního zdraví poukazuje na často postupný pokles duševního zdraví lidí od dětství až do dospělosti. Kent a Rosanoff (2007) uvedli: „Nelze dělat výrazný rozdíl mezi duševním zdravím a duševním onemocněním; velký soubor materiálů vykazuje postupný a nikoli náhlý přechod z normálního stavu do patologických stavů“ (str. 317). Například ve druhé vlně Dodatku k vývoji dítěte (CDS-II) z Panelové studie dynamiky příjmů (PSID) byl 1 234 mládeži ve věku 12–18 let podáván ucelený soubor položek subjektivní pohody. Na základě odpovědí klasifikoval Keyes (2006) tyto mladé lidi jako vzkvétající (38 %), středně mentálně zdravé (56 %) nebo strádající (6 %). Nejrozšířenější kategorií mezi mládeží ve věku 12–14 let byla vzkvétající (48,8 %); nejrozšířenější kategorií mezi mládeží ve věku 15–18 let však bylo mírné duševní zdraví (51,5% středně těžké; vzkvétající 39,9%). Tato zjištění a poznatky jiných národních a mezinárodních studií (Guo, Tomson, Keller, & Sodweqvist, 2018; Keyes, 2007; Keyes a kol., 2008; Lim, 2014; Proctor, a kol., 2009; Salama-Younes, 2012; Singh, Bassi, Junnakar, & BNegri, 2015; Suldo & Shaffgwe, 2008) naznačují, že v pozdním dospívání duševní zdraví většiny lidí mnohem menší než čtyřnásobek a rozhodně nevzkvétá. Ještě znepokojivější faktem je, že jak mladí lidé postupně dospívají, procento klasifikované jako vzkvétající ještě více klesá. Keyes (2007) uvedl:

Jen velmi málo dospělých by mohlo být klasifikováno jako skutečně duševně zdravé. Méně než 2 z 10 dospělých byli zcela duševně zdraví... cokoli menšího, než vzkvétání je spojeno se zvýšeným poškozením, postižením a zátěží pro sebe i pro společnost... Vzkvétající nejzdravější psychosociální fungování přináší (tj. nízká bezmocnost, jasné životní cíle, vysoká odolnost a vysoká intimita) nejnižší riziko kardiovaskulárních onemocnění, nejnižší počet chronických fyzických onemocnění, nejmenší zdravotní omezení činností každodenních aktivit a nižší využití zdravotní péče. (str. 95, 103).

Kromě toho Caspi a jeho společníci (2020) s využitím dat z Dunedin Birth Cohort Study sledovali skupinu 1037 účastníků ve věku od 3 do 45 let. Během tohoto 42letého intervalu byly psychiatrické poruchy vyhodnocovány 9krát, počínaje 11. rokem. Vědci uvedli, že ve středním věku splňovalo

86 % účastníků v určitém okamžiku svého života kritéria pro duševní poruchu. K nástupu poruchy došlo u 59 % účastníků v období dospívání. Diagnostická kategorie (např. internalizační nebo externalizační porucha) se v průběhu času často měnila. Podle výzkumníků „... lidé, kteří udržují trvalé duševní zdraví, jsou vzácnou výjimkou (14 % v našem souboru)“. Vědci dospěli k závěru, že je třeba více transdiagnostického a celoživotního pohledu na duševní poruchy, který zahrnuje obecnější pojetí psychopatologie, která se v čase projevuje různými způsoby (tj. faktor p).

Domníváme se, že primárním zdrojem zjevného postupného úpadku duševního zdraví lidí od dospívání do středního věku a rozmanitosti poruch, s nimiž se mnozí v průběhu času setkávají, je nevědomí nebo nedostatečné pochopení Tří principů. Banks (2001) uvedl: „Duševní zdraví leží v povědomí všech lidských bytostí, ale je zahaleno a drženo v zajetí našich vlastních mylných myšlenek“ (str. 41). Podstatou tohoto vrozeného duševního zdraví je čistá duchovní síla Vyšší myšlenky. Tato síla se projevuje v každé lidské bytosti od narození jako přirozený stav duševní pohody. A je známa jako vnitřní stav spokojenosti nebo lehkosti. Jediné narušení tohoto přirozeného stavu spokojenosti vzniká nevinným zneužitím principu myšlení. Banks popsal sílu myšlenky jako chybějící spojení mezi duševní nemocí a duševním zdravím.

Většina lidí si bohužel neuvědomuje nebo nemá dostatečný přehled o způsobu, jakým principy mysli, vědomí a vrozeného duševního zdraví vytváří své vlastní psychologické zkušenosti a zkušenosti všech ostatních. Bez dostatečného pochopení těchto principů jsou lidé náchylní k nevinnému zneužití Principů, a tím zakrývají svůj přirozený stav duševní pohody. Domníváme se však, že lidem lze pomoci, aby si v daném okamžiku uvědomili a rozpoznali, že to, co ve skutečnosti "vidí", je dočasný projev vytvořený třemi Principy. Pokud si lidé neuvědomují tuto skutečnost, budou mít tendenci brát si své neuspořádané myšlenky k srdci a často jednat podle jejich "reality", kterou tyto myšlenky vytvářejí. Pokud si však lidé tuto skutečnost uvědomí, bude méně pravděpodobné, že budou své momentální myšlenky považovat za "pravdu" nebo za to, jak věci skutečně jsou, a proto bude méně pravděpodobné, že těmto myšlenkám uvěří a budou podle nich jednat.

Dále předpokládáme, že lidem lze pomoci vidět, co prožívají, když se osobní mysl zklidní a že pouze jejich osobní myšlení může stát v cestě tomuto přirozeně zdravému stavu. Pokud lidé porozumí třem principům, rozpoznají neoddělitelnou souvislost mezi svými myšlenkami a psychickým stavem a prožitky, a uvědomí si dostupnost vrozené pohody prostřednictvím klidné mysli.

V této souvislosti znovu zdůrazňujeme, že nahlíženo optikou našeho chápání faktoru p, založeného na principech, převládajících druhů hypotéz týkajících se identity p (např. negativní emocionalita, špatné ovládání emocí, impulzivní chování, náchylnost k psychopatologii, příznaky narušených myšlenkových procesů), tyto spekulace osvětlují nezdravé projevy našeho názoru na p. Ještě důležitější je, že předpokládáme, že tyto neblahé projevy jsou rovněž přirozenými produkty Tří principů v činnosti. Jinými slovy, emoční labilita, impulzivita, symptomy a příznaky neuspořádaných myšlenkových procesů atd. (tj. alostatická zátěž) slouží jako vnitřní alarm, který má lidi upozornit na to, že Tři principy používají chybně a zastírají své vrozené duševní zdraví.

Faktor U: Prevence a náprava škodlivých účinků p

Autoři předpokládají, že obecný faktor p popisuje nevědomost lidí nebo nedostatečné pochopení univerzálních principů mysli založené na mysli, vědomí a myšlence. Dále tedy předpokládáme, že povědomí a dostatečný vhled ohledně povahy těchto principů slouží jako prevence i náprava nezdravých projevů p. Proto tedy to, co definujeme jako faktor U (nebo U), popisuje uvědomění lidí a dostatečné pochopení toho, jak se v každém projevují univerzální principy mysli, vědomí a myšlenky.

Jiný způsob, jak to vidět, je, že lidé přicházejí na svět ve stavu čistého vědomí, ve kterém přirozeně prožívají duševní pohodu. Avšak bez dostatečného pochopení Tří principů, jsou lidé náchylní k nevinnému zneužití těchto principů a toto vrozené zdraví překrývají nebo zastírají. Banks (1998) uvedl:

„[Všichni] podléhají tomu, co bych nazval psychologickými viry... jako je chamtivost, nenávist, žárlivost, touha a závist, abychom jmenovali alespoň některé… takové viry jsou stejně přirozené jako dýchání a nikdo neprojde tímto životem zcela imunní vůči nim. Když trpíte takovým virem, nejste sami o sobě nemocní... dočasně a bezelstně nemáte jasnou mysl.“ (str. 87–88)

Aplikace do klinické praxe

Aplikace tohoto principu založeného na chápání p do klinické praxe byly podrobně popsány jinde (přehled viz Kelley & Pransky, 2013 a Kelley, Pransky a Sedgeman, 2014). Stručně řečeno, lidé praktikující toto chápání obvykle se považují za učitele nebo vychovatele duševního zdraví. Toto vzdělávání má za svůj cíl probudit v lidech pochopení pro vytváření psychologických zážitků "zevnitř ven". Toto vzdělávání předpokládá, že každý člověk má vrozené porozumění pravdám, na které tyto Principy ukazují, a že toto uvědomění lze probudit.4 Jedná se tedy o proces poznání (tj. opětovného poznání) a realizace; na rozdíl od podávání informací osobnímu intelektu. Banks (2001) uvedl: "V tomto ohledu je třeba se zaměřit na to, aby se člověk naučil, co je to vědomí:

[Tři principy popisují] ... chybějící článek mezi naší psychologickou přirozeností a naší duchovní přirozeností... Jakmile začneme znovu získávat skutečný vztah mezi naší osobní inteligencí a duchovní přirozeností a duchovní moudrostí, která se v nás skrývá, rozvíjíme vyšší stupeň inteligence a zdravého rozumu. To následně pročistí naše pomýlené životy. (p. 74 & 76)

Předpokládá se, že praktici tohoto chápání mají dostatečnou úroveň vhledu, pokud jde o tři principy tak, aby aplikovali tento vhled na svůj vlastní život a obecně žijí ve stavu zdraví a pohody.

Praktici se zaměřují na vrozené zdraví svých klientů, na rozdíl od zaměření se na vnější zdraví, na nemoc, diagnózu nebo problematické chování. Nepovažují ani ty nejproblémovější lidi za poškozené nebo za potřebující nápravu. Místo toho je vidí jako celistvé a úplné. Tato praxe je volná, nemá žádné specifické techniky, je založena na "zdraví pomáhajícího", na bezpodmínečné víře praktiků ve zdraví a na jejich důvěře ve zdraví, ve zdraví svých klientů a schopnosti hluboce naslouchat a důvěřovat svým vlastním klientům a vhledům, které je vedou (Kelley & Pransky, 2013).

Praktici se snaží při práci s klienty čerpat z jejich vlastní intuice a moudrosti v jejich vrozenou pohodu. Pokud klienti naslouchají a reagují, mají své vlastní vhledy a jejich vrozené zdraví se vynořuje, sami vidí, že nejsou poškození, že mají přístup k pohodě a moudrosti a že nejsou zajatci svých vlastních temných myšlenek.

Pransky a Kelley (2014) uvádějí:
Primární rozdíl mezi tradičními formami psychoterapie a psychoterapií tří principů spočívá v tom, že u tradičních terapií jsou pocity a problémy, které lidé zažívají, považovány za skutečné věci, se kterými se lze vypořádat konstruktivně mnoha různými způsoby. V terapii podle tří principů jsou pocity a problémy považovány za něco, co je v rozporu se skutečností. V podstatě za iluze nebo přeludy vytvořené silou myšlení. Řešením je vidět tyto pocity a problémy jako výtvory sebe sama, kterými skutečně jsou, a to prostřednictvím nového vhledu, který vyplývá z moudrosti, čímž se zvýší úroveň jejich vědomí. Tyto nové způsoby myšlení mohou být realizovány pouze prostřednictvím nového vhledu (na rozdíl od kognitivní restrukturalizace). (p. 61)

Jak se prohlubuje vhled lidí do těchto Tří principů, uvědomují si, že jejich psychologické zážitky jsou vytvářeny silou myšlenky a jsou přechodné podle toho, jak se mění jejich myšlenky. Uvědomují si, že každá takzvaná realita je pomíjivým produktem jejich vlastní mysli při práci. Když lidé pochopí nerozlučitelné spojení mezi jejich myšlenkami a jejich pocity, vjemy, stavy mysli a chováním, získají životní nadhled. Posuny v jejich prožívání se projevují spíše jako „myšlenky události“ než jako důsledky minulých nebo současných okolností nebo toho, jak se k nim ostatní lidé chovají. Na druhé straně je méně pravděpodobné, že budou pohlížet na své momentální myšlení a jeho projevy jako na „pravdu“ nebo tak, jak věci skutečně jsou, a jednat bez rozdílu podle „realit“, které toto myšlení vytváří. Ještě důležitější je, že si uvědomují, že pod svým myšlením ve své duchovní podstatě jsou dokonale zdraví, celiství a úplní.

Každý zažívá neuspořádané myšlení a jeho příznaky (např. snížená nálada, zvýšená úzkost, duševní zmatek). Když však lidé tyto příznaky považují za užitečné informace o kvalitě svého myšlení, pravděpodobně věří v „realitu“ tohoto myšlení a pravděpodobněji znovu získají a udrží si psychickou pohodu. V tomto ohledu Teasdale a spol. uvedli (2001):

Pomáhat lidem změnit jejich vztah ke svým negativním myšlenkám a pocitům nejistoty může být užitečnější než výuka technik k jejich úpravě nebo úpravě myšlenky a přesvědčení. Jinými slovy, spíše než vnímat své myšlenky jako "pravdivé" nebo "skutečné", je lidem pomáháno, aby se ně dívali jako na pouhé "události v mysli".

Výzkumníci dospěli k závěru, že:
Tato perspektiva představovala posun v našem základním chápání. Dříve, jsme my i ostatní považovali decentraci za jednu z mnoha věcí, které se dějí v kognitivních procesech terapie. Naše analýza naznačovala, že je centrální, hlavní ... Pokud by k takovému decentrování nedocházelo, pacienti by zůstali sami se sebou ve sporu o to, zda jsou jejich myšlenky pravdivé, nebo ne, shromažďovali by důkazy pro nebo proti negativní myšlence a riskovali by, že budou chyceni v myšlenkovém vzorci. (p. 24)

Prostřednictvím vzdělávání v oblasti duševního zdraví založeného na faktoru U předpokládáme, že lidem můžeme pomoci, aby si uvědomili, že jejich "psychologické viry" zmizí, když se osobní mysl zklidní. Dokáží rozpoznat, že když věnují méně pozornosti svým neuspořádaným osobním myšlenkám, jejich mysl se přirozeně zklidní a oni se stanou více přítomnými. Uvádíme, že pokud lidé žijí více "teď", získávají přístup k vrozené pohodě (well-beingu).

Banks (1998) uvedl:
Když lidé mluví o přítomnosti, mají na mysli osobní mysl zbavenou nečistot, včerejších vzpomínek a obav. To následně uvolňuje mysl, aby viděla věci jasně, a ne prostřednictvím zkreslených vzpomínek a obav. Život v přítomnosti vyžaduje jasnou mysl. (p. 100)

Testování našeho pohledu na faktory p a U

Existuje značné množství předběžných empirických důkazů podporujících účinnost výchovy k duševnímu zdraví založené na faktoru U pro snížení psychopatologie a jejích symptomů a zlepšení a udržení duševní pohody. Např. Sedgeman a Sarwari (2006) uvádějí, že HIV pozitivní pacienti, kterým se dostalo této terapie 1x denně, vykazovali výrazné snížení stresu a úzkosti v průběhu osmitýdenního sledování. Banerjee, Howard a Mansheim (2007) uvedli, že ženy v léčebném zařízení pro zneužívání návykových látek, dosáhly pozitivních výsledků, pokud jde o užívání návykových látek, zapojení do trestního řízení, zaměstnání, bydlení, snížení nežádoucích účinků užívání návykových látek a zvýšení duševní pohody. Halcon, Robertson a Monsen (2010) uvádějí, že somálské a etiopské uprchlice, kterým byla poskytnuta tato terapie, vykázaly významné snížení posttraumatického stresu.

Kelley (2011) uvedl, že dospělé osoby ve zkušební době, kterým byla poskytnuta terapie, vykazovaly významné zlepšení duševní pohody a všímavosti. Kelley, Pransky a Lambert (2015a) uvedli, že dospělí, kteří absolvovali terapii, vykázali významné zlepšení duševního zdraví, zlepšení v oblasti nepřipoutanosti a regulace negativních emocí a významné zlepšení v oblasti regulace negativních emocí, snížení ruminace, deprese a úzkosti.

Kelley, Pransky a Lambert (2015b) uvedli, že dospělí, kteří absolvovali tuto terapii, uváděli menší závislost na technikách (např. meditace), aby zažili všímavost a zvýšenou pohodu během negativních stavů mysli.

El-Mokadem, DiMarko, Kelley a Duffield (2020) dále uvádějí, že v porovnání s kontrolní skupinou na čekací listině účastníci s diagnózou chronické únavy, kteří absolvovali tuto terapii, uváděli výrazné zlepšení duševní a fyzické pohody a významné snížení deprese, úzkosti, únavy a bolesti. Kelley, Alexander a Pransky (2017) uvádějí, že ve srovnání s kontrolní skupinou z čekací listiny vykazovaly děti a dospívající absolvující tuto terapii významné zlepšení odolnosti a že "vysoce riziková" mládež vykázala významné zlepšení odolnosti a snížení rizikového chování. Kelley, Hollows, Pransky a spolupracovníci (2021) uvedli, že ve srovnání s kontrolní skupinou, účastníci, kteří byli ve vězení za sexuální násilí a kterým byla poskytnuta tato terapie, vykazovali významné zlepšení duševní pohody a významné snížení nízké sebekontroly, deprese, úzkosti a hněvu. Kelley Hollows, Savard a spolupracovníci (2017) uvedli, že ve srovnání s kontrolní skupinou z čekací listiny se u mužů, kteří se nacházeli v britské věznici a absolvovali tuto terapii, projevilo významné zlepšení pohody a výrazné snížení depresí, úzkosti a hněvu. Tato hladina zůstala zachována i při následném sledování. Kelley, Pransky a Lambert (2016) uvedli, že dospělí absolvující tuto terapii, vykázali významné zvýšení hedonické pohody, eudimonické pohody, sociální pohody, rozkvětu duševního zdraví, vědomé pozornosti, všímavého přijímání, plynutí a duševní pohody. Reece-Evans a Pevalin (2017) uvedli, že studenti a zaměstnanci britské střední školy, kterým se terapie dostalo, vykázali významné zvýšení duševní pohody, které se udrželo i při následném sledování.

Je třeba dalšího výzkumu, abychom si ověřili naše chápání obecného faktoru p a účinnosti faktoru U pro prevenci a nápravu jeho škodlivých účinků. V tomto ohledu autoři připravují studii zaměřenou na dospělé osoby vystavené nepříznivým zážitkům z dětství (ACE). Tyto účastníky jsme vybrali ke studiu, protože je spojuje trauma z dětství, včetně poruch nálady, úzkostných poruch, poruch chování, poruch užívání návykových látek, schizofrenie a psychózama (Felitti et al., 1998). Kumulativní skóre ACE u účastníků sledovaných v průběhu času vykazuje silnou, odstupňovanou souvislost s četnými somatickými, sociálními a behaviorálními problémy v průběhu života.

(Merrick, Ford, Ports a Guinn, 2018). Caspi a Moffit (2018) uvedli: "Je složité identifikovat poruchu, se kterou není dětské týrání týraní spojováno, stejně jako je identifikovat, se kterou poruchou se pojí specificky…týrání v dětství také predikuje poruchu, která je komorbidní, přetrvávající, a dokonce rezistentní na léčbu... nicméně týrání je silným rizikovým faktorem pro rozvoj psychiatrických poruch a je zřejmé, že v reakci na něj existují výrazné individuální rozdíly a mnoho lidí, kteří se stali obětí, zůstává zdravých (s. 839).

Předpokládáme, že psychické a somatické symptomy účastníků budou souviset přímo s faktorem p a inverzně s faktorem U, a že duševní pohoda účastníků bude souviset nepřímo s p a přímo s U.

Závěr

Autoři povzbuzují vědce v oblasti duševního zdraví, aby při svém hledání obecného faktoru p zvážili přesunutí svého primárního zaměření od obsahu nebo produktů již zformovaných myšlenek lidí na to, co nazýváme faktorem U; uvědomění a dostatečné, na vhledu založené pochopení univerzálních principů mysli, vědomí a myšlenky; uznání role síly myšlenky při vytváření psychických prožitků lidí; a uvědomění si, že všichni lidé mají vrozenou mentální sílu, která se projevuje v jejich psychických prožitcích, pohodu, která je snadno dostupná, kdykoli se osobní mysl zklidní. Domníváme se, že se jedná o pochopení, která lze získat (tj. faktor U), a pokud se tak stane, slouží jako prevence a náprava devastace našeho pohledu na obecný faktor p.

Carver, Johnson a Timpano (2017) uvedli: "Myšlenka identifikace základních funkčních mechanismů, které zvyšují zranitelnost vůči psychopatologii ve velmi širokém měřítku, je vzrušující. Otevřela by dveře pro přehodnocení jak etiologických mechanismů, tak i společných rysů léčebných přístupů (s. 881). Autoři předpokládají, že naše chápání obecného faktoru p - neuvědomění a nedostatečný vhled do toho, jak se univerzální principy mysli, vědomí a myšlenky projevují v každém člověku, aby vytvořily jeho psycholický život – představuje "základní mechanismus", který se prolíná nesčetnými formami psychopatologie.

Banks (1998) tvrdil: "Stačí aby tu byla jedna obecná duševní nemoc: neschopnost vidět roli univerzální mysli, vědomí a myšlenky" (s. 38).