ZA HRANICE SVÉHO TĚLA

Právě proto, že se rozhodla jít za hranice svého těla, je z ní dnes i přes svůj handicap skvělá žena s ohromným srdcem a neuvěřitelným dopadem. Kdyby se kdysi nerozhodla tuto hranici překročit, nebyla by dnes uznávanou koučkou a mentorkou, nezaložila by nadaci a nepomáhala ostatním se stejným postižením k bohatšímu životu navzdory svým fyzickým limitům. Naším hostem byla úžasná Claire Shutes. 

Z pohledu Porozumění (Tří principů) jsme spirituální bytosti, které si svůj osobní zážitek, tedy i realitu, vytváří svým myšlením. Ale čím více rozumíme, jak život funguje a čím více víme, kdo jsme, tím více jsme odolní. Tohle je můj pohled, tohle je moje pravda.“ Claire Shutes

Život se s ní nemazlil. Narodila se s dětskou mozkovou obrnou. Nebylo a není to pro ni lehké. Přes to všechno se rozhodla nepromarnit svůj život truchlením nad svým osudem, ba naopak, rozhodla se brát svůj život jako dar, se vším, co přinesl. Od mládí navštěvovala fyzioterapeuty, proto dnes ještě ve svém věku 57 let chodí a není na vozíku, jako ostatní s tímto postižení v jejím věku. Vždy šla i po spirituální cestě, cestovala za léčiteli atd., protože chtěla vidět za hranice svého těla. 

S fyzickým tělem souvisí omezení. Rozdílná cesta nastává v rozhodnutí, zda se omezením necháme zastavit nebo ne. Pokud máme bolest, ano, běžme k doktorovi či fyzioterapeutovi a dalším odborníkům. Nenechme se však zastavovat ještě naším myšlením, které má ohromnou sílu produkovat utrpení.

“Když jsme naštvaní a zahořklí, žijeme naštvaný a zahořklý život.” Claire Shutes

Když máme fyzickou bolest, je nesmírně těžké na ni nemyslet. Neděláme často nic jiného, než že nad ní neustále přemýšlíme a necháme se jí tak pohltit, že nejsme schopni se soustředit na nic jiného. Umí bez otálení vyplnit každý okamžik našeho života. Pokud však svou pozornost dokážeme zaměřit jinam, může se i náš život výrazně zlepšit nezávisle na tom, jak se “cítí naše tělo”. Pravdou je, že my nejsme naše tělo, ani naše mysl, jen jsme dostali dar – schopnost vnímat a neustále dobrovolně trpět, pokud necháme naši mysl, aby si vybrala právě tuto cestu a zároveň se stala naším pánem.

Dnes zůstaneme u pohledu Claire, u toho, v čem během svého života zahlédla rozdíl toho, jak žije a jak si mohla vybrat žít. 

• Nebojuje se stavem svého těla. 
• Všímá si, čeho je schopné a čeho už ne. 
• Stará se o něj, jak nejlépe může, ale netvoří si v hlavě ty nejhorší scénáře, co by se mohlo stát. 
• Cokoli se stane, tak najde cestu, jak se z toho dostat ven. 

Fyzické limity jsou tak málo z toho, co znamená její život. Naše podstata je mnohem hlouběji. Co máme všichni společného, je to, že jsme, existujeme. A to je ten největší dar. Claire zmínila, že její bytí je o tolik větší, než co si může fyzicky zažít. I u ostatních se vždy dívá “za hranice diagnózy”, protože bytí tím není ohroženo. I v této situaci můžeme něco nového uvidět.

“Tělo nás limituje fyzicky, musí nás limitovat i na spirituální úrovni?” Kat Černá

Cesta k uzdravení nastává, když svou situaci dokážeme přijmout jako fyzické omezení a jako začátek naší cesty s přihlédnutím k situaci, okolnostem a k tomu, kdo jsme právě teď, nikoli jako konec. Vždy je totiž možné udělat nějaký 1. krok.