Do konce července 15% sleva na 5. ročník Akademie Transformativního Koučinku. Více informací ZDE.
Když jsem se dozvěděla, že naším hostem 7. dílu kurzu Život bez hranic na téma Za hranice výchovy bude Mavis Karn, moc jsem se těšila, co nového v tom, co bude říkat, uslyším. Porozumění mysli vydalo její tenkou knihu Je to tak jednoduché: Uživatelský manuál pro život, která je určena pro děti a bývalé děti (je milé, že někdo i o nás dospělácích smýšlí jako o dětech 🙂 ).
Byla jsem zvědavá. Před rokem bych možná řekla, že mě tohle téma nebere, protože děti nemám, ale už to tak není. V červenci 2024 se mi narodil syn Vojtíšek. I já, po letech plánování a několika neúspěšných pokusech, jsem najednou „máma“. A je to tak nádherné, když ho k sobě tisknu. Mám pocit, že mi vyskočí srdce a vím, že i on ten tlukot cítí, vždy se naprosto uklidní, častokrát mi i usne na ruce.
Ale…
Všimla jsem si, že když mám ten den třeba hodně práce, tak jsem nervózní, páč nestíhám, a o to větší cítím naštvání, že pláče, ječí, vyžaduje si mou pozornost (jako naschvál). V tu chvíli si to automaticky moje mysl přeloží, že “zlobí” a já se přistihnu, že říkám:
Uvědomila jsem si, že když jsem v pohodě, tak mi nevadí,
V tu chvíli jsem tam pro něj, naslouchám mu. A on to ví, cítí to. I když ještě nemluví, rozumíme si. Když jsem v plné přítomnosti, napadne mě, co potřebuje, ať už je to krkanec nebo prdík, hlad či počůraná plínka. Vždycky říkám, ať mi to pošle nějakým kanálem. Že to zachytím… a zachytím.
Čistě na mně je rozhodnutí – právě opravdové naslouchání a láska bude tím nejdůležitějším, co ovlivní život našeho syna.
Mavis řekla krásnou věc: “Pocit nám dává vědět, jestli jsme na správné cestě nebo mimo ni.” A já v tu chvíli vnímám, jak se cítím a mohu se rozhodnout, kterou cestou se vydám.
Mavis pracovala s problémovými dětmi a mnoho z nich pak žilo úplně normální plnohodnotný život. V čem byl rozdíl? Že ostatní na ně koukali jako na ty „rozbité” a protože nad nimi zlomili hůl jiní, ani nezkusili být lepšími. Mavis viděla, že jsou v pořádku. Takoví, jací jsou, dokonalí, propojeni s moudrostí. Stačí jí jen naslouchat. Díky tomu se děti neztotožnily s tím, za koho je mají ostatní.
Probírali jsme také téma traumat a vzpomínek.
Vybavila jsem si jeden kurz, na kterém jsem byla, a když jsme se měli “vrátit do minulosti” a popovídat si „jako“ s rodiči, všimla jsem si, kolik zranění si všichni nesou. Ačkoliv byli určitě vychováváni, jak nejlépe jejich rodiče uměli, byly tam cítit nezapomenutelné šrámy. Co ale zaznívalo nejčastěji, nebylo, že by chtěli více telefonů, tabletů nebo dovolených, ale více lásky, objetí a porozumění. Byť jsou naše minulosti našimi vzpomínkami a při vytažení je nemusíme znovu prožívat, většinou se necháme stáhnout do příběhu, který vyprávíme. Když se tak stane, jsou vzpomínky najednou tak živé, že v nás dokážou spustit tak neskutečný proces pocitů a následně emocí, že si ten prožitek dokážeme přivolat celý znovu. Až tak ohromnou sílu mají naše myšlenky.
Můžeme se chovat k našim dětem jinak, než předávat výchovu, jak jsme ji zažili my. I u výchovy se opět můžeme 100% opřít o pilíře: naslouchání, porozumění, přítomný okamžik a lásku.
Jestli si chceš užít záznam 7. lekce a ještě nejsi v kurzu Život bez hranic, zaregistruj se a podívej se na další díl ze série, kde se na výchovu díváme z pohledu Tří principů, z pohledu Porozumění. Pamatuj, že důležité není, co se povídá, ale co ti při poslechu dojde…