HRAJ, ABYS HRÁL/A

O víkendu jsme hráli karty – já s manželem, tchyně a malá neteř. Hráli jsme snad 2 hodiny. Kdo prohrál, ušklíbl se, míchal a rozdával. Ostatní se mu zasmáli a hrálo se dál, protože důležité nebylo vyhrát a ani obava z prohry nebyla silnější, než být spolu a strávit spolu večer.

Vzpomněla jsem si na větu z knihy Lukáše Piperka: „Hraj, jako by šlo o život, ale zároveň věz, že o nic nejde.“

Lukáš, jak je mi známo, hodně koučuje sportovce. Sportovci jsou častokrát pod tlakem. Je to tím, že jdou hrát se záměrem vyhrát. Díky tomu jsou však při zápase v takové křeči, že se nedokážou uvolnit a prohrají. Pak se začnou nimrat v tom, co udělali špatně a přitom stačilo tak málo… (to nemám od Lukáše. Když píši tyto řádky, vybavím si svého muže, který hraje závodně kulečník a občas mi ty stavy vypráví).

Kdyby hráli jako o život a přitom věděli na pozadí, že o nic nejde, že je to „jen“ hra, výsledek by mohl být famózní, ale bohužel jsou vpředu myšlenky, které přebírají nadvládu nad tělem.

Pojďme se na to podívat ještě více do hloubky. Čím to je?

Drtivá většina sportovců totiž nejde hrát, aby hrála (bez ohledu na výsledek), ale aby vyhrála (někde to tam na pozadí prostě je). Tudíž je to baví, JEN když vyhrávají. Co si budeme povídat, nikdo nechce prohrát, ale v rámci hry nám nikdo nikdy neslíbil, že hra = vyhrajeme. Smysl hry je, že se hraje, někdo vyhraje a někdo prohraje. Tečka. Nic víc. Stejně jako je den a noc, světlo a tma, atd. Jeden musí vyhrát, jeden prohrát.

To my jsme si usmysleli, že když vyhrajeme = radujeme se, a když prohrajeme = jsme naštvaní, mrzutí, brečíme a tak (i já jsem jen člověk – já mám úplné záchvaty při hře Dostihy a sázky, jakmile se na stole objeví žetony – no a Člověče nezlob se mě také dokáže namíchnout – a přitom je to docela jednoduchá a prima hra, když to dáme bez emocí, že?).

Takže, co v tom vidím? Na pozadí celé hry je očekávání výhry. A právě tohle očekávání nás svazuje. Očekáváme odměnu – za to, že vůbec hrajeme, očekáváme skvělý výsledek, konkrétní výsledek, se kterým už do hry jdeme.

Lukáš se v knize Život bez príběhu zmiňuje o tom, že si lidé kladou otázky PROČ? A hledají na ně odpovědi. Nicméně odpovědi na otázky PROČ vycházejí z mysli. Tedy i odpovědi jsou takové, které uspokojí jen naši mysl. Je to ale pravda? Když hledáme důvody, proč hrajeme (aby nás hra bavila), jednou to skončí, pomine – přestáváme používat náš vnitřní motor, díky kterému nás baví HRÁT.

Nehledejme smysl hry, užívejme si hru jako takovou – bez ohledu na výsledek. Smyslem aktivity je aktivita samotná – vezmi zvědavost a chuť hrát a nech se překvapit, co přijde.

Když při hře všechno splyne v jedno, můžeme získat takový výsledek, který bychom si vědomě nikdy nevysnili.

Co když je to pravda i v životě?

Co když se limitujeme tím, že do všeho jdeme s tím, že jdeme hrát, abychom vyhráli? A pak když nevyjde naše očekávání VYhrát a PROhrajeme, bereme to jako utrpení, zklamání, chceme se vykašlat na hru samotnou, protože to nemá smysl? Ale co je vlastně ten smysl???

Vždyť kořenem toho slova není VYHRÁT, ale HRÁT? I když vyhrajeme, i když prohrajeme, vždy nás to někam posune. My nevíme, kam nás to má posunout, či co nám to má ukázat. Proto HRAJ, ABYS HRÁL/A.

A nedávno jsem byla na prvním setkání před podzimním programem, kde jsme se s Lukášem a Káťou Fišerovou bavili o kariéře kouče. Bylo to stejné. Je jedno, jestli jsme sportovci nebo řešíme kariéru. Padlo tam toho mnoho, já si však odnesla jeden důležitý vhled – my opravdu do věcí nejdeme po hlavě s tím, že jdeme hrát a uvidíme, co se stane. Nevezmeme do batůžku jen zvědavost a nevyrazíme vpřed. Strčíme tam už i strach, co když to nevyjde a mnoho dalšího, co už známe – co nás ve finále brzdí a dokonce tím, jak každému povídáme o tom, že „to nejde“ apod., máme pocit, že jsme do toho dali všechno a ono to nejde. Protože jsme myšlením unavení a přesvědčíme sami sebe o této nevinné lži s velkým dopadem na náš život.

Když si totiž sáhneme na pravdu, dojde nám, že jsme nezkusili zdaleka nic.

Možná se dokonce od začátku bojíme, že kdybychom do toho dali všechno a ani tak by to nevyšlo, bylo by to trapné, hloupé a kdo ví, co ještě (co by tomu řekli ostatní), a tak raději řekneme, že jsme do toho nedali všechno, že jsme v tom nebyli ponořeni naplno – a nebyli jsme, pak už je to pravda.

Pojď si hrát – smiř se s tím, že nevíš, co bude výsledkem, je to budoucnost (nemáš křišťálou kouli) a nech se jednou v životě překvapit. Ty moc dobře víš, co chceš. Dej do toho všechno, bez ohledu na výsledek a jen hraj.

Zrovna takovým záměrem je summit Nasloucháme srdcem. Parta lidí se rozhodla hrát – bez ohledu na výsledek. Ano, kapacity jsou 2700 lidí živě v Kongresovém centru a 1.000.000 lidí online v rámci streamování do světa a ano, bude to stát nemalé náklady. Ale my jsme se rozhodli tuhle hru začít hrát a věříme, že se i ostatní zapojí se svou zvídavostí a hravostí a budeme hrát společně pro něco s tak srdečným záměrem.

Už jen to, že se zapojilo na 40 řečníků z celého světa komunity 3P, aby mohli být s námi u zrodu něčeho tak velkého, jako je SUMMIT NASLOUCHÁME SRDCEM.

Staneš se součástí? Budeš hrát s námi?

Jedním z řečníků je právě Lukáš Piperek, který mě inspiroval pro napsání tohoto článku. Lukáš je transformativní kouč, lektor a mentor. Zároveň také lektor a mentor v Akademii PRO profesionály a lídry. Je autorem knihy Život bez príbehu a tvůrce podcastu 2 svety s Lukášom Piperkom.

Baví ho práce s lidmi, kteří se na cestě osobního rozvoje dostali do slepé uličky a s těmi, kteří se chtějí seberealizovat, ale mají pocit, že jim něco stojí v cestě.

Na počátku mojí cesty byla šílená potřeba sebetransformace (možná je ti to povědomé). Ani jsem nevěděla, odkud to vychází, co mě vlastně tak pohání. V tomto období jsem poznala komunitu Porozumění mysli. Po nějaké době mi lidé kolem začali říkat, že jsem jiná, že jsem se změnila, vyklidnila – došlo mi, že vím přesně, kdy přišel ten okamžik, kdy jsem přestala spoustu věcí řešit a všechno ze mě spadlo. Byla jsem šťastná, z ničeho nic šťastná, neustále šťastná, i když se okolo nic zásadního nezměnilo.

Takže, jestli neustále v životě něco hledáš nebo se za něčím honíš, nemůžu ti nyní z hloubi duše doporučit nic jiného, než věnovat 3 dny ze svého drahocenného času, pokud jde o online vysílání, nebo 3 dny a peníze za vstupenku, v případě, že chceš být s námi v pražském Kongresovém centru – v centru dění, protože tohle je opravdu čas investovaný do sebe. Online vysílání je zdarma, aby se mohl zúčastnit kdokoli, kdo chce být v tyto dny s námi.

Můžeš být součástí této atmosféry – přímo na místě, kam se sjedou zahraniční řečníci komunity 3P z celého světa, metoři a koučové s větším než velkým srdcem, protože je projekt nadchl stejně jako nás, (případně online z pohodlí tvého domova) a pak se schválně vrať k tomuto článku a napiš mi do komentáře, jestli jsem měla pravdu, o které ti teď neumím říct víc, než to, že prostě vím, že tam máš být a je to ten největší dar, který si můžeš dát. Jak to vím? Vím. A ani další slova by nevystihla tu velikost. Nikdy ti nikdo nezaručí, co bude výsledkem toho, do čeho se pustíš a čeho se staneš součástí. Jediné, co ti můžu slíbit je, že to bude opravdu velké…