MÁKNU NA SOBĚ A BUDU LEPŠÍ

Jela jsem s dcerou na hodinu kytary. Vždy na ni čekám v autě a pak jedeme na zmrzlinu a domů. Její výraz, když odchází, je většinou podobný tomu, se kterým se vrací. A ten závisí na tom, jestli doma cvičila nebo ne. Protože paní učitelka to vždycky pozná a podle toho se buď zlobí hodně nebo málo. Zatím se nám povedlo jen 3krát, že byla spokojená.

Dneska se dcera vrátila s neurčitým výrazem, ale pak mi oznámila, že má další důvod nechtít chodit na hodiny kytary. Protože příští rok jí přibývá další povinnost – sbor. Opět začala svou vášeň vzdávat. Jak já jí rozumím.

Okamžitě mě napadly dvě věci: 

1. co říká o dětství Michelle Obama,
2. moje maminkování.

A teď mi při psaní v pozadí hraje syn na piano, ten to vzdal v šesté třídě. Dva roky na to se k pianu vrátil bez učitele a učí se sám podle YouTube. Takže s nadějí v srdci pokračuju v psaní:

Michelle Obama říká, že dětství je příprava na dospělost. Cokoliv se v dětství naučíme, to budeme v dospělosti umět. Takže když se naučíme litovat se, budeme v tom dobří. Když se naučíme nebýt důslední nebo nechodit včas, budeme v tom dobří. Když se naučíme věci vzdávat, budeme v tom dobří. 

A bože, jak já jsem dobrá v tom vzdávání se. V hlavě slyším “běž od toho” asi tak 50krát denně, když mě něco trápí. Inspiruje mě moje dítě – zrovna teď syn asi tak 15krát nedal správně naučenou melodii a zkouší to znovu, znovu, znovu, dohledává na YouTube, kde udělal chybu, zkouší jinou melodii a vrací se k té původní. 

Moje maminka mě naučila odcházet z věcí, které se mi nedařily – hlavně ze vztahů. Nikdy mě nenapadlo odejít ze situace pouze na myšlenkové úrovni – přestat na to myslet. Přestat se tím pádem trápit se tím. Fyzický útěk je mi vlastní. To umím dobře. A když se dostanu k maminkování – zkus se mě zeptat, kolikrát jsem chtěla utéct i z toho … Nedopočítáme se. Kolikrát mám plné zuby povinností, opakování se, faktu, že jsem na všechno sama. A chci utéct.
Ještě jsem to ani jednou neudělala. Drží mě láska. A vědomí něčeho hlubšího – litovala bych v tu chvíli, kdy bych zavřela dveře. 

Zasvětila jsem můj dospělý život tomu, že se učím nevzdávat alespoň jednu věc: maminkování. To znamená, že musím hledat možnosti, proč zůstat, proč pokračovat, a v tom začínám být dobrá. Jakoby se mi samy nabízely. 

Prosila jsem dnes dceru, aby zkusila už nyní v dětství u něčeho zůstat. Trénovat na dospělost výdrž. Ať to zkusí s tím, co ve skutečnosti miluje – svou kytaru. 

Hned na to jsem si poslechla sérii o Sebezdokonalování od Michaela Neilla. Je z jeho programu Zcela nový způsob uvažování o…, který jsme připravili s českými titulky. Jsou to tři videa, se třemi metaforami života a způsobu, jak se snažíme zdokonalit sami sebe, abychom byli lepší. 

Proč se snažím být v něčem lepší, i když je to maminkování, je mi najednou jasné. Michael mě přivedl k uvědomění si, že si nevěřím v tom, že už teď jsem nejlepší maminka, kterou mé děti mohou mít. Zároveň se porovnávám s mou představou o tom, co všechno bych měla zvládat. A jsem ráda, že je tu něco tak rychlého, jako Michaelův kurz, co mi dokáže vrátit nohy na zem a podívat se na věc jinak.

Moc by mě zajímalo, co by evokoval poslech jeho série v tobě. Dej mi vědět, jestli si ji poslechneš. Je jasné, že metafory v nás vyvolají v každém něco jiného, takže moje poznání určitě patří mně. Tvé bude jiné. 

Zároveň musím vždycky v souvislosti s maminkováním přemýšlet a být vděčná za Akademii PRO profesionály a lídry. Když jsme otevírali první ročník, můj syn byl v pubertě. Bylo mu 13 a byl vyloženě zlý teenager. Přestávala jsem to zvládat. Domluva byla nemožná. Pozvala jsem ho na naší Akademii PRO, jako výpomoc. A světe div se, puberťákem zůstal. Ale je laskavý, láskyplný. 

Moje maminkování se zlepšuje každým rokem Akademie PRO. Vidím spolu s akademiky víc o sobě samé, vidím hlouběji do podstaty člověka a vidím, jak je to rychlé a jednoduché (ne vždy snadné, ale jednoduché) prohlédnout iluzi našeho světa a přiblížit se sama sobě, propojit se s tím nejlepším ve mně, bez velkého úsilí – bez nutnosti sebezdokonalení se. 

Právě nabíráme další úžasné lidi do 4. ročníku, tak se moc těším, co nového uvidíme. A moc se těším, že i moje děti budou součástí. Dej mi vědět, kdybys toho chtěl/a být součástí i ty.