MYSLÍM SI, ŽE SI MYSLÍM

Píšu článek a bulím tady jak želva, jak mi vzniká pod rukama. Uvědomuji si totiž, co se vlastně děje, co máme možnost ovlivnit a co naopak ne. Nikdy mě nenapadlo, že svůj příběh spojím právě s článkem na Šťastnou školu.

Jak to celé začalo… Před pár týdny jsem se ptala Jany, jaký má oblíbený citát a ona mi odpověděla: ,,Myslím si, že si myslím.“

Abych si nic nedomýšlela a poselství tohoto citátu nepřekroutila, ptala jsem se jí, co pro ni tento citát znamená…

“Když hledám pravdu v myšlenkách, vždycky skončím u: Myslím si, že si myslím. Můžu si myslet opravdu cokoli a také si myslet cokoli o tom,  co si myslím. Kam mě to přivádí? Přesně k tomu, že si myslím, že si myslím. Prostě nevěřím. Jen vidím, co dělám a vybírám si, jestli chci myslet, nebo žít. Vždycky mě to rozesměje a najednou nic není tak vážné 🤣. Je to vlastně “Hra na mě”.

Jana je nejen transformativní koučka a mentorka, ale také Ambasadorka projektu Šťastná škola. Přiznám se, že se mnou doteď tolik nerezonoval, jsem spíše v pozadí celé mateřské lodi Porozumění mysli. Je to asi tím, že děti (zatím) nemám. Použila jsem “zatím”, protože… A zde začíná můj příběh:

Někteří si mysleli, že jsem kariéristka a děti nechci (a co si jako myslím, že si pak vzpomenu a budu je mít lusknutím prstu). Nevědí nic. Natož, co si myslím nebo co je vlastně pravda. Je to úsměvné. Pravda je ta, že jsme se o miminko s manželem snažili 6 let, v určitém období jsem byla měsíc co měsíc pod narkózou… Jeden čas mi přišlo, že jsme více u doktorů než doma a vypadalo to, že děti nebudeme mít nikdy. Bylo to dost psychicky náročné. Zkoušeli jsme různé možnosti, různé kliniky, dokonce i alternativní léčbu místo doktorů. Vloni jsme byli na vodě a dva páry kamarádů nám oznámily, že čekají miminko. Šla jsem si to obrečet za roh, za auto, aby mě nikdo neviděl. Hynkovi to neuniklo a přišel mě obejmout se slovy, že máme jeden druhého. Od té doby jsme si dali chvíli pauzu a nikam jsme to netlačili. Pak ale přišel den, kdy se mě zeptal, jestli se má přepnout do módu, že děti mít nebudeme – a já jsem najednou cítila silné vnitřní uvědomění, které neumím ani popsat, že v tomhle životě mámou být chci! Bylo to tak silné. Prošli jsme si svou cestu a teď? Termín máme 28.7. Čekáme kluka, Vojtíka. A mně dochází, že skutečný život přichází z jiné dimenze, které nemusíme vždy rozumět. Jen přijmout, že je tu s námi, jen je slovy nevysvětlitelná a nepopsatelná.

V roce 2022 jsem nastoupila do Akademie PRO profesionály a lídry, stala se ze mě transformativní koučka. Pomáhám dalším lidem dotknout se pravdy, vidět principy fungování života. V roce 2023 jsem pokračovala, protože jsem se chtěla stát mentorkou začínajících koučů, aby nás bylo víc, kdo šíří toto porozumění a nese pochodeň tohoto poslání. I tento ročník už je za námi.

S každým z nás rezonuje jiná oblast – já miluji bádání v oblasti byznysu, jiní kolegové rádi pracují ve firemním prostředí, další ve zdravotnictví, v rodinách, v partnerských vztazích, ve sportu, ve školství atd. Jednomu je 30, dalšímu 40, jinému 50, je to jedno – jsme vděční, že se nám daří vidět pravdu aspoň nyní, protože někteří zemřou s tím, že celý život prožili v myšlenkách a ani se pravdu nikdy nedozví, protože jim na ni nikdo nepoukázal. 

V rámci Akademie PRO profesionály a lídry jsme kdysi měli hosta Billa Pettita (nedávno byl i jako host v Akademii lidského potenciálu, kdy jsme ho chtěli představit všem ještě před Summitem The Listening World, kde vystoupí spolu s dalšími řečníky). Je mu přes 80 let a poukazuje lidem směrem k pravdě i v tomto úctyhodném věku. Proč ti to tak zajímavě, ale zdlouhavě vyprávím :-)? Říkal nám o učebnicích pro děti (jsou v angličtině). My Guide Inside. Jsou 3 (vždy učebnice a pracovní sešit), hned jsem si je vygooglila a objednala. Knihy velkým písmem s obrázky seznamují děti v cizích zemích s tím, jak funguje život, jak funguje naše mysl. Věř nebo ne, tyto děti mají jinou startovní čáru, vychází z pravdy, ne z toho, co si myslíme, že je pravda. 

A mě to vrací zpět k myšlence Šťastné školy – jaké by to bylo, kdybych to, co vidím dnes (záměrně nepíši, co jsem se naučila, protože to není o informacích), viděla už jako dítě – ve školce, na základní, na střední či alespoň na vysoké škole – měla bych parádní průpravu na život. Nedávala bych myšlenkám takovou váhu a více bych žila přítomností.

Nedávno jsem se totiž ptala své neteře Vanesky, jestli mi vysvětlí rozpad v matematice (2.třída :-)). Krásně mi to vysvětlila a já si řekla, aha, už tomu rozumím. V dalších příkladech jsem ji mohla potrénovat. Pak jsem si všimla, že má v pracovním sešitě chybu (za předpokladu, že je to tak, jak mě před chvílí naučila). Jenže paní učitelka jí to uznala jako správně. Chvíli jsme se tam přely, já říkala, že to nemůže být správně, rozbrečela se, že PANÍ UČITELKA MÁ VŽDYCKY PRAVDU. Přesně v tu chvíli mi došlo, že je jedno, kde je pravda. Co dostaneme do vínku, za pravdu bereme – od učitelů, rodičů, i když skutečná pravda je jinde (a postupně si pak objevujeme tu svou (ať už je to pravda nebo jen názor). Základem vidění pravdy je UVĚDOMĚNÍ. 

Proto si uvědomuji, jakou službu kolegové poskytují…

Janin zážitek ze školy:
Koncem ledna jsme byly s kolegyní v jedné malé škole, mateřské i základní, představit well-being.

Přes počáteční nedůvěru a očekávání pedagožek, jsme velice brzy našly společnou řeč a celý workshop se nesl v duchu zkoumání a bádání a objevování našeho vnitřního prostoru klidu a nekonečného množství možností, které jsou vždy tady, jen my je ne vždy vidíme a jsme naučení rychle reagovat, často ze zvyku. Čas se jakoby zpomalil a my jsme zkoumaly, jaký dopad má naše myšlení, naše pocity, přesvědčení, zvyklosti a otevření se něčemu novému. Učily jsme se opravdově naslouchat. Zažívaly  jsme z obou stran pocity důvěry, blízkosti a celistvosti. Klid, vzájemné porozumění a ochota vidět nové způsoby, která provázela celý akreditovaný workshop, otevírala bolavá místa a přinášela nová řešení a vhledy. Celý náš přístup se opírá o nejnovější metody práce s myslí a porozumění tomu, kdo jsme, vnitřní transformaci a náš vrozený potenciál.

Odjížděly jsme s kolegyní s pocitem, že co mělo být předáno, bylo předáno a nabídkou na individuální péči pro každou pedagožku, kterou s radostí přijaly a která pokračuje v současné době kontinuálně dál. Je to velká radost a dobrý pocit, když naše práce má dopad nejen v osobní rovině zúčastněných, na celkové vztahy ve škole, na klima školy, ale hlavně na děti. Když mi po třech dnech od našeho odjezdu  přišlo video, byla jsem skutečně dojatá a vděčná, že mohu tuto práci dělat a přinášet porozumění a naslouchání do škol. Na videu paní učitelka vyprávěla dětem o tom, jak jsou dokonalé a vše, co potřebují ke šťastnému životu už ve skutečnosti mají. Jak uvnitř nich samých je jiskra, plamen a světlo, které nikdy nezhasne. Je to jejich zdroj, potenciál a nekonečná moudrost, a jak skrze ně mohou cítit svoji jedinečnost a oporu samy v sobě, vždycky a všude, kdykoli a kdekoli se ocitnou. Rozplakala jsem se, když jsem viděla, že děti tomu dobře rozumí. Vím, že to nejlepší, co mohu dělat pro tento svět, je přinášet učitelům tuhle pravdu o tom, kdo ve skutečnosti jsme a o tom, že myšlení je dobrý sluha, ale zlý pán a že nemusíme věřit každé myšlence. Že myšlenky jsou naším štětcem, kterým malujeme svoji realitu. Vždyť šťastní chceme být úplně všichni a celý život pro to žijeme. Já osobně toužím po světě, který povedou šťastní lidé. A tohle je jedna z cest. Ta moje, kterou přispívám.

Jana Bolková, transformativní koučka, mentorka a ambasadorka projektu Šťastná škola.

Jsem vděčná za kolegy, kteří se rozhodli být součástí Šťastné školy, ať už pro učitele, děti nebo rodiče. Abychom se všichni potkali ve stejném bodě, je třeba Porozumění – sobě, druhým, životu.
Dítětem už asi nikdy nebudeš, ale nikdy nevíš, kdy se tě přesně tohle dotkne a budeš vděčný/á za projekt Šťastná škola, který můžeš kdykoli podpořit, či o něm mluvit dál – s ostatními rodiči nebo ve školách svých vlastních dětí.