NA DOVOLENOU BEZ HLAVY

V psychologii jsme se učili o tzv. rolovém chování. Je to typ osobnosti – role, kterou na sebe “oblékneme”, když něco děláme. Takže jsem-li v kuchyni, obléknu si roli kuchařky. Když mluvím s dítětem, oblékám roli rodiče. Když jsem v práci, oblékám roli, kterou mi popsali v Popisu práce při nástupu do ní. 

Já osobně tuto roli také dodržuji, i když pracuji z domova. Je to fajn, protože se nemusím bát otevřít dveře pošťačce. Ráno se chystám do práce. I když sedím doslova ve své ložnici, kde mám pracovní stůl, přistupuji k němu vždy učesaná (i když v mém případě není rozdíl, jestli jsem nebo nejsem učesaná 😀), namalovaná a oblečená do pracovního oděvu. Tepláky nechávám na jindy, pyžamo visí vždy v koupelně. Jsem v roli pracující ženy. 

Je s podivem, kolik rolí za den umíme vystřídat. Někdy na zlomek sekundy, někdy na celé hodiny. Jsme jakoby někdo jiný. Ten Někdo je přesně takový, jaký mi si představujeme, že by měl být. A je celý vymyšlený. Takže se setkáte s lidmi, kteří se v práci chovají fakt úděsně, ale doma jsou miláčkové. Mají totiž představu, že jejich role šéfa se s úděsným chováním pojí.

Takové rozdělení osobností zažíváme všichni každý den. I když si myslíme, jak jsme sami se sebou propojení a že jsme k sobě pravdiví … často to není pravda. Máš vůbec představu, kdo tam pod těmi rolemi vlastně je? Kdo ve skutečnosti jsi? Nebo co? Jaké to má vlastnosti, jak se to chová? 

Zdá se to jako lehká otázka? Zkus si odpovědět. 

O prázdninách jezdíme na dovolené propojit se se sebou samými. Chceme odložit všechny role a jenom být. Často se ale jen převlékneme do role Toho, kdo si užívá dovolenou. Jinými slovy: hlavu si vezmeme s sebou 😂.

Je to normální a pokud si odpočineš, je to i důležité. Ale naše podstata v hlavě není. Naposledy jsem zažila nádherné objevení sebe sama při koučinku s úžasnou Martou (jméno není pravé). Pracuje s lidmi a energiemi. Takže přesně ví, kdy je v procesu bez hlavy a kdy jí tam vlastní myšlení překáží. I tak nepostřehla, že její momentální nekomfort přichází opět z hlavy. A moment, kdy si nacítila vlastní podstatu, byl nepopsatelně úžasný na pohled. Dosud cítím, jak mi energie prýští z prstů a dlaní. I když jsme se viděly online. 

Takové procítění si vlastního já, kde hlava nebo myšlení nekontaminují to čisté bytí, na dovolené zažít můžeme. Musíme ale vědět, jak na to 🙂. Často to učíme naše účastníky letních setkání, která letos budeme mít dvě. A taky jsem až nečekaně zažila takové prozření během únorového intezivu – to je formát koučování během velmi krátké doby. 5 sezení v průběhu tří dní hned po sobě jdoucích. 

Nechala jsem naše budoucí nebo současné transformativní kouče přihlížet takovému sezení, nesměli do toho vůbec zasahovat. Klient o nich věděl, ale nikdo z nich s ním nemluvil. V rámci učení se jsme sezení rozebírali až poté, co klient odešel. A hluboká uvědomění byla na denním pořádku. Celá skupina se pohla někam směrem ke své podstatě. Stejně jako klient. 

Proto budu takové setkání opakovat na začátku září. Právě hledám klienta, který by souhlasil a pomohlo by mu to. Kdybys o někom takovém věděl/a, dej mi vědět. 

Moc se těším na mou dovolenou. Nechávám doma počítač, beru dlouho opomíjené knihy a hlavně budu trávit čas NICNEDĚLÁNÍM. Takové nedělání ničeho je celkem složité. Jak říká moje dcera: “Pořád něco děláš, mami. I když jenom sedíš, tak už něco děláš.” 😂 Nicnedělání v hlavě je opravdu těžké, ale pokud chci dát dovolenou sama sobě – je to nezbytné. Knoflík na sobě bohužel nemáme, abychom se vypli. Ale máme tu možnost vyplout ze všech našich rolí a jen pozorovat, co jsme pod nimi. Pozorovat ten pocit, který s tím oproštěním se přichází. 

Přeju ti krásné pozorování, úžasnou dovolenou a odpočinek. Doufám, že se potkáme v srpnu či v září na Letní škole Sebepoznání nebo na intenzivu v září. 

S láskou a porozuměním,

Kat