NEJDE O OBSAH, ALE O SÍLU

O čem, že je řeč? O myšlence.

Principy, o které se opíráme, o kterých se neustále zmiňujeme z různých úhlů pohledu v souvislosti s Porozuměním mysli (nebo spíše – jsou na pozadí všeho, o čem se bavíme, na co poukazujeme, odkud vycházíme, co všichni žijeme), jsou principy: Mysli, Vědomí a Myšlenky.

Když jsem nastoupila do Akademie PRO profesionály a lídry, přišla jsem si pro teorii a spoustu informací. Neustále jsem s sebou nosila zápisník a cílem bylo si všechnu teorii stihnout zapsat. Jenže… čím déle jsem byla součástí a čím lépe jsem naslouchala, přestala jsem si psát. Došlo mi, že to důležité je mezi řádky a za slovy. Místo, odkud vycházíme, místo, kam ukazujeme. Prostor – ten nekonečný prostor, kterého se dotýkáme, když se naše osobní mysl utiší, když myšlenkám nevěříme bezmezně a nekompromisně.

Princip myšlenky je ze všech tří pro většinu lidí nejvíce pochopitelný a uchopitelný (pak teprve přicházíme na chuť těm dalším dvěma) – protože je to pravda, všechno je jen naše myšlenka. Ale i tak to dokáže lidi naproti tobě dost namíchnout, když je něco pro ně realitou (a třeba dost těžkou, protože uvěřili tomu, co si myslí) a ty argumentuješ tím, že “je to jenom myšlenka”. Vždyť to je musí jednoznačně zvednout ze židle. A já se ani nedivím. Na první dobrou to tak opravdu nevypadá (nebo naopak, vše vypadá na první pohled dost reálně a pravdivě). Chce to s citem, musí to sami zahlédnout, jinak to pro ně nemá žádnou, ale vůbec žádnou váhu či dopad na jejich život. Co konkrétně? Hlavně to, že princip myšlenky = že má myšlenka sílu, když jí bezmezně věříme.

Vybavuji si, když jsem seděla se ségrou na obědě a na něco jsem jí odpověděla, že je to jenom myšlenka. Nedohadovala se a nerozporovala. Na druhou stranu, sice řekla: “Já vím”, ale následovalo: “Jenže, co s ní mám dělat”? A tam mi došlo – kdyby to SKUTEČNĚ VĚDĚLA (z toho místa/prostoru), tak by nemohla ten dodatek říct. Tedy – byla to pro ni pouhá teorie.

“Je to jenom myšlenka” si říkáme přesně do okamžiku, kdy nám přijde, že tady to neplatí, protože tohle ale realita je. Pravdou v tu chvíli ale je, že zde máme NAŠE SLEPÉ MÍSTO, které nás nepouští nahlédnout dál. Za toto místo. Nepustí nás to probádat tuhle oblast, proč v tomto případě nevidíme, že je to jen myšlenka – protože to platí opravdu vždy, všude a ve všem.

Je totiž velký rozdíl v tom, jestli se bavíme o myšlence (tedy o obsahu), nebo o síle myšlenky (a tedy o principu). Důležité je vědět, že má neuvěřitelnou sílu, když jí věříme. Když věříme, že je to realita, že je to pro nás pravdivé a nezdá se to být jen myšlenka.

Proto si můžeme 100x afirmovat a přivádět si dobrý pocit – cítíme se lépe a snažíme se mysl přesvědčit opakováním pozitivních vět, ale je to dočasné, protože se snažíme přetlačit obsah, aby chodil jiný. Jakmile se na to přestaneme soustředit (protože to je naše základní nastavení – věci pustit, nemít je pod kontrolou, nebýt v křeči), všechno se vrátí do starých kolejí. A my se divíme, proč to nefunguje – nemůže. Není to princip. Pouhý obsah.

Co je důležité vědět o myšlenkách, že přicházejí a odcházejí. Nemusíme je chytat. Co dále o nich víme? Jejich obsah neovlivníme. Co je na tom skvělé? Nemusíme ho řešit a pitvat.

Jakmile uvěříme, může to mít ohromný dopad na náš život. Tak proč raději neuvěřit tomu, že myšlenka je jen myšlenka a nemá to s naším životem nic společného, a zároveň, že má ohromnou sílu, když jí uvěříme? Tohle nám ke šťastnému životu bohatě stačí. Pokaždé se můžeme zeptat – A co když ne? Rozbít si svou vlastní myšlenku a všímat si, co se bude dít, když jí neuvěříme. Bude to pro tebe krásný experiment, co jiného a čerstvého ti bude přicházet.

Nekoukám na zprávy, ale před nedávnem jsem se dívala a došlo mi, jak je válka blízko. Tak jsem se vystresovala, že jsem se v noci probudila propocená a nemohla jsem usnout. Za touhle myšlenkou totiž byla ta další, kdy jsem si uvědomila, že můžu někoho ztratit, kdyby došlo na nejhorší. Nemusím to asi více rozebírat. Vzpomněla jsem si na jednu knihu, kterou napsala Lucie Chaya, kde jsem si přes QR kód šla pustit rozhovor s jedním indiánem. Jeho slova mě dokázala uklidnit, usnula jsem a tahle myšlenka už se od té doby nikdy nevrátila. Proč některé jen tak projdou kolem nás a najednou se jedné chytíme a dokážeme sami sebe systematicky ničit? Krásná otázka a nemusíš na ni příliš vymýšlet odpověď. Uvidíš, co ti přijde, co tě napadne, co ti dojde.

Co je zajímavé, když uslyšíš mluvit ty, kteří z těchto válečných oblastí pochází, dokáží být naprosto v klidu. O tom byla panelová diskuze Mír uprostřed pekla na Summitu The Listening World, který se konal v pražském kongresovém centru 24.-26. května 2024 (mimochodem, dá se koupit záznam a rok se k jeho obsahu vracet).

Dnes jsem poslouchala jedno z videí kurzu Michaela Neila Zcela nové uvažování o…, tentokrát o Myšlence.

Michael doslova odkryl tajemství svého života, že byly doby, kdy se pokoušel o sebevraždu. Když mu došlo, že je to “jen myšlenka”, ale fakt přišlo uvědomění, všechno se změnilo. Kdyby myšlenku poslechl, svět by přišel o celosvětově uznávaného kouče, kterým se později stal, a to by byla rozhodně škoda. 

Stačí, když nás naše myšlenky přestanou děsit, když právě tyhle přestaneme vnímat. Nechme myšlenky JEN procházet. Jdou JEN kolem. Pokud tohle nevíme může to mít následky (ale ty už to víš).

Vím o jedné dívce, která se ve 13 letech zamilovala do staršího kluka a spolykala prášky, protože láska nebyla opětovaná. Dnes by jí bylo okolo 40. Jenže ji neprobrali a před x lety ji nechala rodina odpojit. Mohla mít později hodného muže, rodinu a být šťastná, kdyby kdysi neposlechla OBSAH svých myšlenek a neuvěřila jim. Vždy máme volbu, pokud VÍME, že jen princip je Pravdou s velkým P – že má myšlenka ohromnou sílu, když jí uvěříme a následky, pokud ji následujeme. Pravdou není obsah.

Jak tedy vidí myšlenku Michael Neill, přední světový kouč? To se můžeš dozvědět v sérii jeho videí O myšlence. Poslouchej a jen vnímej, co ti při tom prochází (osobní mysl a názor dej chvíli stranou, bádej a objevuj).