KATALYZÁTOR GÉNIA
Byla jsem 6 let jako zombie. Navenek živá a celkem vitální. Uvnitř bouře zmítala každým kouskem mé duše. Neustále jsem byla před soudem. Jako opravdu před tribunálem.
Včera jsem sledovala film Mr. a Mrs. Smith, kde Brad Pitt a Angelina Jolie zjistí, že po 5 nebo 6 letech manželství o sobě navzájem nic neví a navíc, pracují jako nájemní zabijáci pro konkurenční firmy. V jednom momentu se to vyhrotí a oni se začnou bít jako koně. Je to vtipné. Pamatuju si, jak do mě můj snoubenec mlátil stejně jako v tom filmu manžel do jeho ženy, ale v mém případě mu to neměl kdo vracet. Nejsem a nebyla jsem cvičená v sebeobraně nebo dokonce zabíjení, jako filmoví hrdinové.
Následně jsem hrozně dlouho čekala na soud s tím pánem, který mi ublížil. A já neustále zpytovala svědomí, zda jsem něco pokazila, udělala špatně, řekla něco, co jsem říci neměla. Neustále jsem se obhajovala, vracela se do té situace a hledala východisko. Příběh a zvyk se obhajovat byl v mé hlavě tak zajetý, že jsem nedělala nic jiného ani po soudním přelíčení.
Přede mnou šli do soudní síně všichni ostatní – svědek a obě psycholožky, které na mě dělaly posudky. Jedna z nich se mnou krátce promluvila před soudní síní. “Okamžitě se dejte dokupy, ženská. Vypadáte, že se zhroutíte.”
To jsem nečekala. “Prosím?”
“Je to několik let. Očekává se, že už jste se s tím vyrovnala.”
To mě překvapilo natolik, že jsem se opravdu značně zklidnila. Ale ten blbý zvyk ve mně jel dál. Možná tam byl už předtím. Já si to nepamatuju. Jen vím, že mě vlastně nikdy neopustil. Jakoby byl součástí mého DNA.
K mému překvapení mě následná léta studia Tří principů, spirituality a duševního zdraví přesvědčila o opaku. Součástí mého DNA zvyky nejsou. Součástí mého nastavení je být v klidu a nepřemýšlet.
Zrovna dneska jsem četla citaci Michaela Neilla: “Nepotřebuješ věřit ničemu z toho, co si myslíš. Vlastně nepotřebuješ osobní myšlení (myšlenky, názory, přesvědčení, soudy, atd.), abys ve světě fungovala s grácií a efektivitou.”
To je velká změna od mého původního přesvědčení. Nevěděla jsem totiž, že existuje něco víc, než vlastní rozum, než vlastní logika. Vypěstování si zvyku se na to něco víc spolehnout mi trvá již několik let. Ale jde to čím dál tím lépe.
Mám v péči jednu nádhernou bytost, která má taky takový zvyk. Po roce spolupráce mě konečně poslechla a udělala domácí úkol – po koučovacím sezení, kdy jsme spolu mluvily o tom, kde všude tahle síla funguje za nás, měla při každé situaci, která ji bolela, rozzuřila nebo jakoby byla proti ní, sledovat, jestli je to opravdu tak. Zda náhodou není i tahle situace pro ni.
Poprvé jsem ji přesvědčila, že domácí úkol pomůže. Po 14 dnech zjistila, že se většina věcí v jejím životě děje pro ni. Jakoby ji vesmír připravil vše dokonale a ona to jen odžila.
Vedlejším příznakem bylo:
- lepší spaní – lépe se jí usíná a dobře se vyspí, není tolik unavená;
- více trpělivosti – zjistila, že se tolik nerozčiluje nad tím, co ji jindy ihned vytočilo;
- více věcí se jí daří;
- více si věří – jak vlastnímu úsudku, tak schopnostem.
WOW. Kdybych tohle věděla hned po tom, co se mi stala ona příhoda ze začátku článku, mohla jsem si ušetřit dlouhá léta mizérie, terapií a nespavosti. Ale důležité je, že teď už vím, co mi stálo v cestě. A pro mě je také důležité mít tu schopnost pomoci k uvědomění si vlastní dokonalosti ostatním.
Moje práce koučky je to nejkrásnější, co jsem kdy dělala a bylo toho dost 🙂 . Už jsem pracovala jako asistentka ředitele v realitách, na oddělení PR (dokonce jsem ho vedla), v maloobchodě, s lidmi s rakovinou, dělala jsem projektovou manažerku, obchodnici s OOPP (osobní ochranné pracovní pomůcky), manažerku kvality, vlastnila jsem produkční firmu a zařizovala koncerty vážné hudby, rekrutovala modelky, hrála v produkcích pro pobavení ostatních, uklízela jsem lidem byty, žehlila jim, hlídala děti, spravovala sociální média, prodávala, překládala, učila angličtinu, dělala webové stránky, …
A přece pomoci někomu pouhým rozhovorem k uvědomění si vlastní nepřemožitelnosti, dokonalosti a potenciálu, je to nejkrásnější, co jsem kdy měla tu čest zažít. Jsou momenty, kdy je AHA moment přítomný v koučovacím sezení. Většinou pak oba dva pláčeme radostí. Je to velký moment, pohne to energií celého okolí, jako by tě chtěla sfouknout vichřice. V srdci se ti usadí láskyplná energie a ty jen zíráš. Chvíli si Ego myslí, že je to zásluhou tebe, to je jasný, takže se hezky nabažíš. Než tě něco uvnitř srdce jemně vrátí nohama na zem: tohle je práce klienta. Jsi jen katalyzátor.
Katalyzátor (z řeckého κατα-λύτης kata(dolu)lýtés) je látka, vstupující do chemické reakce a vystupující z ní nezměněná, zvyšující pravděpodobnost uskutečnění této reakce. Slovo katalyzátor se někdy používá i v přeneseném smyslu pro jakoukoliv událost, osobu apod., které přispějí k uskutečnění nějaké změny, tedy zvýší pravděpodobnost této změny, neboli sníží odpor proti této změně (v souladu s významem předpony kata-).
Michael Neill označuje tranformativní kouče za katalyzátory. Dokonce od něj mám certifikát, který říká, že jsem katalyzátor génia. Ten génius je totiž v každém z nás a mou prací je ho nechat vyplavat na povrch.
A teď si vem, že se tímhle živím. Pomáhám lidem k vlastní genialitě. Není na tom nic sobeckého, má to ohromný společenský přesah, je to udržitelné a protože se zaměstnávám sama – jsem podnikatelka – nepodléhám diktátu nějakého šéfa. Máš tu možnost dělat v životě to samé. Protože k tomu všemu otevíráme letos opět školu pro budoucí kouče.
Máme v ní už několik lidí, kteří si chtějí loňský rok zopakovat, aby prohloubili své poznání a byli ještě lepší koučové, než dosud. A máme již několik studentů, kteří se moc těší na začátek října, kdy začneme intenzivním setkáním.
Mentoring, který je součástí našeho vzdělávání, je naprosto klíčový k dosažení dobré úrovně koučování. Nejde o to říci si, v čem jsem udělala chybu. Ale vidět možnosti, kam ještě klienta vzít, odhalit svá slepá místa, naučit se zůstat v konverzaci a obchodovat. Tento bonus v našem programu je naprosto ojedinělý v porovnání s jinými školami. A taky nejvíce oceňovaný. “Kdokoliv bere svou práci kouče vážně, má svého mentora a pracuje s ním.” To jsou slova Claire Shutes, naší zahraniční mentorky, která přednášela v Akademii PRO profesionály a lídry, jak naší škole pro kouče říkáme, loni.
Udělěj pro svou budoucnost tento týden jednu věc: všímej si, kdy se věci dějí pro tebe. A zkus počkat, pokud ti to tak nepřipadá. Některé věci se prostě dějí dlouho 🙂 . My už jsme to vyhodnotili, ale ono to stále pokračuje dál.
A pokud to nevidíš, zvaž, že se přidáš na 7-měsíční cestu s námi v Akademii PRO profesionály a lídry. Ať už jako budoucí kouč nebo jen tak, pro sebe. Pro svůj klid v duši. Začínáme už co nevidět.
S láskou k mé práci,
Kat
